Arena / Contagion (2003)

Opus magnum Areny. Takto by se dal označit můj postoj k tomuto album. Albu jež obsahuje 16 tracků, z nichž zhruba třetina je tvořena kratšími skladbami, či instrumentálními kusy. Dramaturgie je ovšem zvládnuta na výbornou a tak rozhodně nehrozí, že by se mohl dostavit pocit jakéhosi hudebního opotřebení. Mám za to, že zde se pánové nacházejí na vrcholu svého skladatelsko invenčního umu.Pojďme společně s nimi nahlédnout do tohoto příběhu opředeného temnými vizemi budoucna.

Při stisknutí play na přehrávači, slouží překrývající se vícehlasy jako vstup do úvodní temné Witch hunt- která přitlačí posluchače ke zdi svým celkovým nekompromisně tvrdým vyzněním.
Po klavírní miniaturce An angel falls podepřené hlasem Roba Sowdena, se už vznášíme na perutích krásných kytarových vyhrávek a oduševnělých klávesových ploch, které prostřednictvím Painted man vstupují do našich srdcí.
This way madness lies- instrumentální kus , založený na skvěle technické a vytáhle baskytaře, uhrančivých sólech a hravých bicích.
Spectre at the feast- přichází velká chvíle originálního kompozičního talentu kapely, tady nám pánové ukazují jak kvalitní jsou hudebníci, nálada skladby podložena vzdušnými akustikami, tepající basou a božským vokálem obrací náš pohled k nebesům.
Po částečně klavírní Never ending night, přichází na řadu další temný kus, Skin game-myslím že takhle hutnou skladbu pánové ještě nenapsali, její až terorizující atmosféra je přímo hmatatelná.
Salamander- toť orchestrální věc s velkým Nolanovým vkladem a skvěle zpívajícím Sowdenem.
Po další instrumentálce On the box- založené na riffování a uhrančivých vpádech samplů přichází, tak trochu zvláštní Tsunami kde hlavní slovo má opět Salmonova baskytara.
Bitter harvest- klavírní a kytarová exploze, položena na výborném, ve značném rozsahu se pohybujícím Sowdenovi.
Zasněná kratičká The city of lanterns, nás přenáší k další instrumentálce, Riding the tid- hýřící dobrou náladou. A jsme u posledních třech skladeb, vskutku mistrovských.
Mea culpa- začíná zastřeným hlasem v doprovodu praskání gramofonové desky, zvuk se postupně pročišťuje a klavír s vokálem přenáší naši mysl do neprozkoumaných dálav dávnověku.
Cutting the cards- famozní kytarová práce, tempo nabírá na obrátkách, vnitřní náboj a "nová" melodie vytváři základ pro velmi nápaditou skladbu. Závěrečná Ascension- se skvělým textem nás posouvá za hranice nesmrtelna, její vzletné melodie a uhrančivý vokál vrcholí v neskutečně naléhavém refrénu a posluchač, jež vtažen tak mocně do jejího středu, jejím prostřednictvím odlétá do jiných světů.

Velkými emocemi jsem vždy provázen při opětovném poslech tohoto hudebního skvostu a tak by to vlastně mělo i být, nic menšího zde ani neočekávám.

» ostatní recenze alba Arena - Contagion
» popis a diskografie skupiny Arena