Mr. Big / Hey Man (1996)

Další řadovku party muzikantů s velkým M, vlastně Mr., kroutících už třetí desetiletku na rockových podíjích, vybral jsem si (jednu z prvních pořízených kolekcí od kapely vůbec), desku Hey Man. Poslední na které slyšíme kytarovou virtuozitu Paula Gilberta, než tedy dojde ke slavnému reunionu albem What If roku 2011. A rovnou se tedy zmíním o tom, že tuto nahrávku chovám v srdci, jako drahocený šperk, neb se mi zamlouvá každým coulem, vlastně každou zde použitou a vypuštěnou notou, v neposlední řadě i parádně ztvárněnou, originální obálkou.

Romantická klavírní melodie se snaží navodit zcela opačné pocity, než s jakými na nás kapela zaútočí během dalších několika sekund silou právě expoludujícího dynamitu úvodní skladby Trapped In Toyland- jiskrný a tvrdý otevírák jak se patří.
Krásně čitelná nástrojová obec, Gilbert na sebe vrství melodie za podpory klasických kytar, putující basová linie a zvláštně pohodový vokální projev, toť track číslo dva Take Cover .
Jasná funky basa a vůbec tempo a rytmy písně Jane Doe- novátorské to položky v repertoáru kapely, jež možná nestrhne v prvním plánu, v těch dalších ovšem útočí nanejvýš zřetelnými poznávacími znameními.
Goin' Where The Wind Blows- překrásná a procítěná baladická stopa s ryze akustickou kytarovou malbou a zajímavě dodanými perkusemi.
The Chain- miluji, pomalejší, niterně prezentovaná píseň, dotažena jak skladatelsky, zvukově a především kytarově (použití citery) na absolutní emoční vrchol.
Energický kytarový aparát vévodí do poloviny alba zasazené Where Do I Fit In?
If That's What It Takes- unáší jemný klávesový tón a country akordy, které Paul zvolna vypouští do vokálně intonačně svérázné a patřičně neotřelé dravé skladby. Nikdy jsem ji zvlášť neprožíval, ovšem musím přiznat, že s jejím rozborem jí přicházím právě na chuť.
Po zběsilosti (v intencích kapely) Out Of The Underground, přichází absolutně pohodová perla Dancin' Right Into The Flame- ve které opět září kytarové umění páně Gilberta, píseň ovšem táhne svým nadpozemským hlasem Erick Martin, pohybující se mezi nápaditou rytmickou sekcí Sheehan / Torpey naprosto svobodomyslně a svévolně.
Mama D.- po vstupní kytarové exhibici, se přiřítí už zcela elektrizovaný Gilbert a vystříhne parádní kytarový riff, vyjmutým jak z rockové klasiky 70-let, točité blouznivé guitar sólo jen dokresluje mimořádnou hodnotu této svébytné písně.
Desku uzavírá skočně funky Fool Us Today.

Uteklo to, uteklo, ale ten nejlepší pocit z kvalitně odvedené práce, ten přetrval.

» ostatní recenze alba Mr. Big - Hey Man
» popis a diskografie skupiny Mr. Big