Black Country Communion / 2 (2011)

Před pár dny jsem si patřičně užil poslech třetí desky mého oblíbeného projektu B.C.C. a jak už to tak bývá, chuť přišla na další nášup, ani nevím proč, začal jsem jejich alba poslouchat odzadu a tak tentokrát byla na pořadu dne druhá řadová deska.
Mé nadšení zde, bylo ještě o kapánek větší než z Afterglow a to už je tedy co říci. Mám za to,
že tu se kapele podařilo napsat ještě kvalitnější, zapamatovatelnější a hlavně krajšie melódie, prostě na co sáhla, tak se vyvedlo. Bonamassa se nám
jako zpěvák představí hned ve dvou písních a navíc mi přijde, že hlavně Bonhamovi deska neuvěřitelně sedla, buší tu do toho hlava nehlava:-) a přidává i filigránské technické figury. Ač stín Led Zeppelin je všudypřítomný, tahleta silná kreativní čtveřice, ještě chce dokázat že na to má.

Už energický nakopávák The Outsider- stojí opravdu za to, Hughes řve jako smyslu zbavený, Derek dostává solidní prostor (i ve zbytku desky) pro svůj hammond, sólová část je pěkně dlouhá a kapela je prostě cool a na správném místě.
Těžké střední tempo, Hughesova krutě emoční poloha, doplňující jemná kytarová linka za refrénem a patřičná nápaditost, to je Man in the Middle.
Srdcová The Battle for Hadrian's Wall- patří Bonamassově hlasu, skvostně laděným španělkám (s jasným dotekem L.Z.), jež v klávesových
nuancích i prostřednictvím sólových výletů kouzlí na překrásné náladě.
Save Me- do snové atmosféry tvořené kytarovou stěnou a meditujícím Glennem, z čista jasna vpadá jeden z nejdokonalejších riffů co znám,
atmosféra by se dala krájet, kytarové ladění a strojově plíživé tempo s extaticky intonujícím Hughesem je uchu blahodárným, v chorusu už posluchač
písni doslova propadá, aby se v suplujících smyčcích dostal znovu pod tíhu onoho hipnotického riffu. Tohle je dokonalost sama.
Po rockující Smokestack Woman, následují další má oblíbená, basovou linkou táhlá, do obrátek rotující Faithless- nápadů má kapela na rozdávání a
svoboda ve spojení s čirou muzikantskou radostí z písně jen čiší.
Pod nasazenou laťku nehodlá podlézt ani další Joem vokálně vyvedená a akustikou proaranžovaná An Ordinary Son- když se pak ke svému parťákovi přidává i mistr Hughes, o kvalitní zábavu je postaráno.
Drsnější vzezření putuje v I Can See Your Spirit, aby nás do bluesových vod hodila sentimentálně laděná Little Secret- výpravnému charakteru písně, v
níž si kytara, klávesy a vokální aparát vzájemně dokazují úctu a stojí tomu druhému po boku, není vskutku co vytknout, navíc proplouvající
Bonamassova sóla jsou prostě úchvatná. Poklona pánové.
Nástrojově pestrou Crossfire- svazuje basová figura i klasický, metalově znějicí riff, pohoda i nadhled zde šroubují emoce do výšin.
Co říci k závěrečné Cold a neopakovat již použité superlativy, snad jen že se pánům podařilo napsat velké množství svébytných kompozic a i tohle je jedna z nich.

Poslech této kolekce jedenácti skvělých písní, mi činí opravdu velkou radost a patřičně si užívám každý její tón, osm, devět skladeb považuji za stěžejní a to už je tedy co říci. Velká kvalita. No a příště... to je přece jasné :-)

» ostatní recenze alba Black Country Communion - 2
» popis a diskografie skupiny Black Country Communion