Black Country Communion - 2 (2011)

Před pár dny jsem si patřičně užil poslech třetí desky mého oblíbeného projektu B.C.C. a jak už to tak bývá, chuť přišla na další nášup, ani nevím proč, začal jsem jejich alba poslouchat odzadu a tak tentokrát byla na pořadu dne druhá řadová deska.
Mé nadšení zde, bylo ještě o kapánek větší než z Afterglow a to už je tedy co říci. Mám za to,
že tu se kapele podařilo napsat ještě kvalitnější, zapamatovatelnější a hlavně krajšie melódie, prostě na co sáhla, tak se vyvedlo. Bonamassa se nám
jako zpěvák představí hned ve dvou písních a navíc mi přijde, že hlavně Bonhamovi deska neuvěřitelně sedla, buší tu do toho hlava nehlava:-) a přidává i filigránské technické figury. Ač stín Led Zeppelin je všudypřítomný, tahleta silná kreativní čtveřice, ještě chce dokázat že na to má.

Už energický nakopávák The Outsider- stojí opravdu za to, Hughes řve jako smyslu zbavený, Derek dostává solidní prostor (i ve zbytku desky) pro svůj hammond, sólová část je pěkně dlouhá a kapela je prostě cool a na správném místě.
Těžké střední tempo, Hughesova krutě emoční poloha, doplňující jemná kytarová linka za refrénem a patřičná nápaditost, to je Man in the Middle.
Srdcová The Battle for Hadrian's Wall- patří Bonamassově hlasu, skvostně laděným španělkám (s jasným dotekem L.Z.), jež v klávesových
nuancích i prostřednictvím sólových výletů kouzlí na překrásné náladě.
Save Me- do snové atmosféry tvořené kytarovou stěnou a meditujícím Glennem, z čista jasna vpadá jeden z nejdokonalejších riffů co znám,
atmosféra by se dala krájet, kytarové ladění a strojově plíživé tempo s extaticky intonujícím Hughesem je uchu blahodárným, v chorusu už posluchač
písni doslova propadá, aby se v suplujících smyčcích dostal znovu pod tíhu onoho hipnotického riffu. Tohle je dokonalost sama.
Po rockující Smokestack Woman, následují další má oblíbená, basovou linkou táhlá, do obrátek rotující Faithless- nápadů má kapela na rozdávání a
svoboda ve spojení s čirou muzikantskou radostí z písně jen čiší.
Pod nasazenou laťku nehodlá podlézt ani další Joem vokálně vyvedená a akustikou proaranžovaná An Ordinary Son- když se pak ke svému parťákovi přidává i mistr Hughes, o kvalitní zábavu je postaráno.
Drsnější vzezření putuje v I Can See Your Spirit, aby nás do bluesových vod hodila sentimentálně laděná Little Secret- výpravnému charakteru písně, v
níž si kytara, klávesy a vokální aparát vzájemně dokazují úctu a stojí tomu druhému po boku, není vskutku co vytknout, navíc proplouvající
Bonamassova sóla jsou prostě úchvatná. Poklona pánové.
Nástrojově pestrou Crossfire- svazuje basová figura i klasický, metalově znějicí riff, pohoda i nadhled zde šroubují emoce do výšin.
Co říci k závěrečné Cold a neopakovat již použité superlativy, snad jen že se pánům podařilo napsat velké množství svébytných kompozic a i tohle je jedna z nich.

Poslech této kolekce jedenácti skvělých písní, mi činí opravdu velkou radost a patřičně si užívám každý její tón, osm, devět skladeb považuji za stěžejní a to už je tedy co říci. Velká kvalita. No a příště... to je přece jasné :-)
reagovat

Black Country Communion sa zniesla na hudobnú súčasnosť ako orol na zúfalo bežiaceho králika. Rozžeravený hard rock hraný skvelými muzikantmi, z ktorých väčšina sa môže popýšiť označením osobnosť (toho či onoho typu), už dávno neznel tak fešne. Pokračovanie nastúpenej cesty s príznačným názvom 2 si však moment prekvapenia pripísať k dobru nemôže.

Už prvá skladba, The outsider, nenecháva nikoho na pochybách, že pôjde o zvukovo búrlivý a hudobne nekompromisný hard rock. Sklamaním je však hneď nasledujúca vec Man in the middle, imitovanie Aerosmith v metalovejšom zvuku doplnené o štipku pseudo orientálnej nudy mi lezie na nervy. Akustický úvod Battle of Hadrian’s Wall javí snahu o spestrenie repertoáru, akurát by to chcelo výraznejšiu melódiu. Je to nuda. Paradoxne, v kontexte albumu ide o jednu z lepších piesní. Akýsi clivý začiatok uvedie skladbu Save me, čo je inak kombinácia Immigrant song rytmu po troch infarktoch a veľkých prázdnych plôch, ktoré majú asi navodzovať pompu (však ten 80s refrén patrične zaváňa a to, čo tam stvárajú pseudo orientálne (už znovu, ja viem) „symfonické“ vsuvky, radšej nebudem komentovať, v poslednej dobe som na takéto momenty alergický). Pozitívom je však prvé gitarové sólo, to sa mi páči. V Smokestack woman to už len reže, búrková stena vybudených nástrojov je vskutku ohromujúca, samotná skladba je vrcholom celého albumu, hrad (blues) rock ako remeň, takto sa to robí! Vcelku príjemne sa počúva aj posadená blues rockovka Faithless, akurát s refrénmi sa to na tejto doske akosi nedarí, jeden uťahanejší než druhý. A klávesákovi by som zakázal natŕčať uši na blízky, tobôž ďaleký východ. Kým prvý album sa s tým nepáral, dvojka sa často hrabe v akýchsi hybridoch pokojných i nabudených polôh v rámci jednej skladby, ako je tomu napríklad v An ordinary son. Tej by prospela polovičná minutáž. Konečne sa to zasa nekompromisne rozbehne, I can see your spirit sa zvukom blíži až kdesi k Pride&Glory (skupina Zakka Wildea), ide o taký zmetalovaný hard rock. Little secret pôsobí ako balzam na moju dušu, konečne pomalý blues, konečne niečo, na čo sa dá tešiť (pripomína mi to skladbu formácie BBM, dokonca by som ju nazval niečím ako pocta Garrymu). Vybudené stopky krásne budujú atmosféru, Bonamassa sa snaží vyšperkovať svoje sólo štipkou citu, chválim. Crossfire je ďalšou variáciou na hluk pre hluk (s ďalším žuvačkovým mostíkom a refrénom, o 80’s klávesovej pene v závere nevraviac), pridlhý album zakončuje umelecky ambiciózny pokus o pomalú skladbu (tu slaďák, tam posadená tvrdosť, inde obligátne zrýchlené sólo) s názvom Cold. Dávam mu (pokusu) plus za to, že je to naozaj chladná skladba.

Rečnícku otázku – To naozaj stačí, aby to revalo a všetci z toho automaticky padnú do kolien? – si odpustím a konštatujem, že kým prvý album sa mi po opakovanom počúvaní javil čoraz lepšie, jeho nasledovník tento efekt nedokáže navodiť, a preto za rutinou smrdiacim dielom prostým skutočne zapamätateľných momentov, hoci zahraným špičkovými hráčmi, ostáva pocit – dobré, a čo?

reagovat

Nový Led Zeppelin alebo Black Country ako chcete nahrali album z názvom Two alebo Second tak isto ako Led Zeppelin.
V skupine hrajú hudobníci Takých obrovských kvalít že sa kapela môže pokladať za Superskupinu.Partia vynikajúcich hudobníkov sa dala opäť do kopy aby spáchala ďalšie “zlo”
Druhý album nadväzuje hneď od začiatku na prvý .
Osobne som čakal že táto placka bude mať tie isté kvality … ako jednotka Čo sa aj potvrdilo na sto percent.
Takže keď som si zohnal nahrávku a pustil myslel som si (asi jednu minútu) že to je prvý album len sú skladby pohádzané :-).Po vypočutí som mal dobrý pocit napríklad skladba Man On The Midlle znie ako Kashmir od LedZep nieje to to isté ale príjemne podobné
Ďalšia pripomienka dlžka albumu presahuje 1 hodinu a to je pre poslucháča dosť.Ja som jedním s tých ktorý preferuje 45 minutové veci, ale tu mi to vôbec nevadilo (nie ako u AC DC –Black Ice aj keď aj to je vynikajúca nahrávka)
Príjemné prekvapenie bolo aj to že sa tu nachádza aj akustická gitara čo pri jednotke nebolo.
Nebudem už ďalej porovnávať .
Favoritom albumu sa mi zdá Smokestack Woman alebo Hadrian's Wall ,ale aj to len veľmi tesne za ostatnými skladbami. Pretože sú skladby veľmi vyrovnané nieje tu ani jedna pieseň ktorá by bola nejako výrazne horšia či slabšia.úplne cítiť ako si to starý lišiak Glenn Hughes naplno užíva. Ešte nepatrý do starého železa a pevne dúfam že s týmito jeho kamošmi ešte nahrá aspoň dve štúdiovky….Strašne sa teším na ich nové albumy
Black Country Communion - III a
Black Country Communion -IV four sticks……… VY NIE ?

reagovat

gunslinger @ 10.07.2011 13:33:04
do kopi = dokopy tak som to myslel

martin69 @ 10.07.2011 13:35:46
Také se těším na pokračování. Jsem z alba nadšený! Klidně bych bez váhání hvězdíčku přidal.Parádní album,bez debat :-) .

hejkal @ 10.07.2011 18:16:53
Chvíľku som rozmýšľal, či si ho nekúpim, ale ich debut mi akosi stačí, takže som odolal, táto recenzia mi svojim spôsobom potvrdzuje, že som (asi) urobil dobre. :)

hejkal @ 30.09.2011 12:34:44
No, jednotka mi prišla teplejšia v zmysle celkového vyznenia, dvojka je rutinérsky zmáknutá profesionálna práca, ale žiadna Song of yesterdy sa tu nenacádza, čo zamrzí. Ešte jej dám pár počúvaní, kým sa odhodlám recenzovať, zatiaľ je to za tri hviezdy. Rozhodne je to burácajúca zvuková stena!