Uriah Heep / Look At Yourself (1971)

Tak jako většina lidí, i já využívám letní měsíce k dovolené a cestování se svou rodinou. Už po několik roků zpátky, jsem si zvykl brát sebou jako kulisu k řízení do auta, pár vytipovaných kapel / alb od určitých interpretů, kteří mají blahodárný vliv na dobrou pohodu cestujících. Tuto hudbu jak má drahá polovičká, tak mé děti přijímají v prvním případě s nadšením, v tom druhém s akceptovatelností :-) Mám tedy léty ověřeno, že jak alba Hughesovská z dob Deep Purple, Schenkrovská z jeho prvního působení v Ufo, tak Byronovská éra Uriah Heep, přispívají svým nezaměnitelným kouzlem k dobré dovolenkové náladě a pohodě především.
Jako první si beru na paškál desku Uriášů která nám tepala před pár dny, jako doprovod lesnatými hvozdy malebné přírody.

Deska Look at Youself, pro mne představuje základní kámen jejich diskografie, byla kdysi mou první jejich koupenou vlaštovkou a dodnes patří mezi stálice a nejvíce oblíbené desky souboru. Hned úvodní titulní šlapavá skladba, dokáže bezpečně rozvířit emoční hladinu do dokonale příjemného transu.
Dvojka I Wanna be Free- vyniká krásnými sbory a Hensleyho jímavými klávesovými rejstříky.
Desetiminutovka Jully Morning- patří mezi top skladby celé hudební historie a na přání mé drahé jsem ji musel pouštět znovu :-) Je to dokonale vystavěný, postupně gradující monolit, s překrásnou Boxovou kytarovou linkou, šlapavou basou a hlavně pánové Hensley / Byron se zde blízknou silou svých osobností.
Tears in my Eyes- jsem si zamiloval od samého počátku, kvalitními nápady napěchovaná jistota s parádnickou, romanticko španělkovou vložkou.
Zmíním ještě oblíbenou, snovou baladu What Should be Done- čišící obrovským nadhledem, citem a solidním emočním nábojem, či závěrečnou elektro jízdu Love Machine- další to kvalitní uriášovskou dupárnu, kterou Byron proplouvá a Box řídí svým sólováním.

Díky takovýmto deskám, si u mne U. H. stojí na hodně dobré pozici a alba z oné doby chovám ve svém srdci mnohem raději, než třeba desky Led Zeppelin, nechci tím vůbec srovnávat, či někoho upřednostňovat, dobře vím, že třeba zmínění zeppelíni patří na mnohem vyšší kvalitativní level a třeba porovníná Box / Page je dosti mimo mísu a i v originalitě se U. H. k L. Z. sotva přibližují. Přesto, přesto, je tato parta mému srdci bližší a sympatičtější než mnohá kreativnější zjevení oné doby.

Progresivní, či artové směry nejsou jako kulisa k řízení auta to úplně pravé, ne že by snad ony navytvářeli dostatek působivé atmosféry, to nee(naštěstí jsem mraky alb už takto také prověřil). Spíš svou větší soustředěností na daný materiaál, či hudební strukturu, vyžadující mnohem větší pozornost, jsou často větším oříškem, než desky hard rockové a především jejich dynamika není v okolním hřmotnějším prostoru tolik ocenitelná a hlavně občas dost zaniká. Alba více od podlahy, které člověk léty dokonale zná, jsou pro nás pak tím pravým balzámem na cesty.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Look At Yourself
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep