Van Der Graaf Generator / H to He, Who Am the Only One (1970)

Van Der Graaf Generator byli jednou z prvních kapel, kterou jsem si počátkem sedmdesátých let nahrál a zařadili se vedle King Crimson a Gentle Giant k mým nejoblíbenějším art rockovým skupinám. Název tohoto alba je vlastně popis termonukleární reakce a každý to zkusí pouze jednou.

Úvod skladba Killer pojednává o zabijákovi z mořských hlubin, krakatici a už úvodní nástup hammondů ve spojení se saxofonem a úžasným zpěvem Petera Hammilla je prostě úžasný. House With No Door je baladická skladba s akustickou kytarou leadra skupiny. Dvoudílná skladba The Emperor in his War-Room patří k mým nejoblíbenějším skladbám od Van Der Graaf Generator, možná taky kvůli úžasnému sólu Roberta Frippa ve druhé části. Skladby Lost a Pioneers Over C přecházejí plynule v jednu skladbu, v těchto skladbách se blýsknou všichni hráči, mně učarovala hra Davida Jacksona na saxofon. Peter Hammill je příklad dokonalého zpěváka a všestranného umělce, který skládá, hraje, aranžuje a navíc píše výborné texty.

Mám rád všechny desky, které Peter Hammill udělal s Van Der Graaf Generator, ale první čtyři patří k mým nejoblíbenějším. Téhle desce dávám pět hvězdiček

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - H to He, Who Am the Only One
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator