Santana / Abraxas (1970)

Slovník cizích slov uvádí u hesla abraxas dva významy. Za 1. je abraxas mystické číslo gnostiků (365), za 2. je to magické slovo užívané ve spojení s jinými magickými symboly na starověkých a středověkých drahých kamenech sloužících jako talismany. A právě takovým magickým drahokamem je druhá deska skupiny Santana z roku 1970.

Už prvotina byla skvělá, ale tohle je dokonale vybroušený čtyřiadvacetikarátový diamant nejenom v diskografii Carlose Santany, ale i v kontextu světového rocku vůbec. Santanova kytara zde zpívá, pláče, naříká, směje se, kvílí a cvrliká, aniž by zůstávala v jedné poloze příliš dlouho. Samozřejmě by se to neobešlo bez dokonalé rytmiky podporované spoustou perkusivních nástrojů, které dodávají výsledné podobě kompozic to pravé kouzlo. Všechno to pohromadě drží majestátní hammondy, které zvuk nahrávky dokonale zahušťují.

Hned úvodní instrumentálka Singing Winds, Crying Beasts naznačí, že nás čeká velké hudební dobrodružství a pro mnohé posluchače překvapivé setkání s hispánským přístupem k hudbě. Ale to není všechno. Následující skladba Black Magic Woman / Gypsy Queen je z repertoáru bluesrockových Fleetwood Mac a celkem nenápadná Greenova skladba zde dostává nový kabát ušitý z peří pestrobarevných ptáků. Pořád je to blues, ale jakoby přenesené někam do Sonorské pouště. To píseň Oye Como Va je ryzí latina, při níž mám chuť tančit, nejlépe někde na pláži s mojitem v ruce. V polovině skladby do toho ale vlétnou varhany a dodají skladbě trošku jazzem načichlou atmosféru. Naštěstí principál Carlos nádherným sólem vše napraví a vrátí do té pohodičky ze začátku. To následující instrumentální kousek Incident At Neshabur ve mně vyvolává pocit nějakého zásadního konfliktu, který je ovšem v závěru vyřešen k úplné spokojenosti obou zúčastněných stran. Nádhera. Po ní přijde opět rytmická smršť pod názvem Se a Cabo ozdobená velice ostrou kytarou. Písní Mother's Daughter skupina ukazuje, že nezapomněla na vokální složku, což zpívající varhaník Gregg Rolie napravuje měrou vrchovatou. Skladba je velice nabitá energií a jako by se snažila skloubit hardrockové běsnění s tanečními rytmy. A pak zazní první velebné tóny Santanovy kytary a začne jedna z nejkrásnějších instrumentálek, které kdy byly natočeny – nádherná a dech beroucí Samba Pa Ti. K tomu nelze už nic dodat, to se musí slyšet. Návratem k rockové tvrdosti je další Rolieho skladba Hope You're Feeling Better. Jedná se o vynikající blues rock postavená na souzvuku výrazných hammondek a velice ostré kytary. V závěru desky se vracíme náladou znovu na začátek. Čeká nás rytmické kouzlení El Nicoya, které svou náladou vyvolává představu středoamerických indiánů zaklínajících svá božstva.

Deska Abraxas má nejen nádherný obsah, ale je ozdobena i překrásným obalem. Spolu vytvářejí nezapomenutelný zážitek a pro mě je vždy malým svátkem, když poslouchám tohle úžasné album.

» ostatní recenze alba Santana - Abraxas
» popis a diskografie skupiny Santana