Mystery / Delusion Rain (2015)

S posledními Mystery jsem na sebe příliš nespěchal, nejprve jsem si důkladným přehráváním utříbyl myšlenky na alba předešla, abych se maximálně ujistil že tuhletu kolekci skutečně potřebuji. Do The World... jsem pořádně pronikl až s psaním recenze, Beneath... se pro mne stalo ještě větším oříškem, ale díky víře v jejich muziku mohu dnes konstatovat, že kapela u mne patří na špici žánru a to zcela po právu.

Očekávání od nových písní byla tedy veliká, obzvláště poté, co jsem se dozvěděl o změně za mikrofonem, nahrazení mého oblíbence Davida Benoita proběhlo bez sebemenších šrámů, jelikož J. Pageau je svému předchůdci až neuvěřitelně podobný. Co se týče složky hudební, tak notové zástupy z pera básníka Michel St-Père, jsou snad ještě dokonalejší, procítěnější a strukturovanější, než tomu bylo v minulosti. Ne, opravdu změny nečekejte, vy všichni kdo milujete emotivní hudební složku, i zde si příjdete na své, to vám pánové garantují svým poetickým stylem rozprávkového charakteru.

Prvotní a zcela nedostižné jsou a musím tedy zmínit především čtyři songy:
Je to hned první, titulní skladba Delusion Rain- lyricko romantická nádhera, s místy dosti originálním zvukem kláves, velice citlivou kytarovou hrou a samozřejmě tolika potřebným vroucným projevem vloženým ho vokálních ploch. Posluchač si ale užívá dalších indrediencí skladbu podporující, jako například basové linky, či jisté dramatičnosti v refrénu a po něm nastupující mezihře.
Smyslně baladická The Last Glass of Wine- ukrývá spousty nádherných kytarových sól a svým emocionálním zásahem, musí oslovit mnohá rocková srdéčka, hledající v podobné hudbě něco mnohem víc, jak jen bezbřehé technické momenty.
Nejdelší, skoro dvacetiminutová The Willow Tree- doslova přetéká všemožnými odstíny kytarových linek, klasických, či elektrických, opět se nikam nespěchá, pánové se ve svých bohatých aranžmá prakticky dotýkají geniality a tyto budují atmosféru prchavého okamžiku, zasazeného v čarokrásných tónech svůch nástrojů.
Poslední perla A Song for You- v sobě nese lahodnou klávesovou melodii, propojení flétny a klasické kytary + vroucný zpěvákův přednes, dokáží s podporou Michelova kytarového sóla z kategorie dokonalých vyždímat z diváků zbytky emocí a učinit je šťastnými. Bravo pánové, tohle je čistá nádhera.

Překrásný albový přebal, plně korespondující s hudební strukturou díla, jež má duši, duši skutečnou, ne uměle produkovanou pro dnešní rychlou dobu. Věřím že noví i dřívější posluchači právě tento jev dokáží docenit. Spokojenost, obrovská!

» ostatní recenze alba Mystery - Delusion Rain
» popis a diskografie skupiny Mystery