Savatage / Edge Of Thorns (1993)

Oba recenzenti přede mnou vyjádřili k desce maximum, nevím co víc bych doplnil abych nepapouškoval jejich názory, snad jen, že mě osobně velice chybí hra Crisse Olivy, který mohl v rock metalovém měřítku dosáhnout status téměř ikonický dalším rozvíjením svého nepopiratelného talentu. Tento odkaz zůstane navždy uchován mezi jeho příznivci, kteří jeho skladatelskou invenci, originální hru i jedinečnou osobnost uchovávají v úctě a vzpomínkách nejen těch hudebních.

Deska jede na maximum, kreativita a velká muzikálnost hraje prim, důležitou složkou jsou individuální výkony a výborně napsaný melodie, kaskády přechodů a změn temp, ale taky orchestrální zanícenost a Queen-ovský operní přívlastek. Vjmenovávat skladby netřeba, vlastně jsem na nich vyrůstal a znám je jako svý boty, klasika za klasikou, ale skladba titulní to je pomník rockové muzice a tvorbě Savatage především.

Sava se dokázali ladně pohybovat na území několika hudebních stylů a neokoukané hudební prvky, s kterými pracovali se postarali o jedinečné místo této kapely v hudební historii.

» ostatní recenze alba Savatage - Edge Of Thorns
» popis a diskografie skupiny Savatage