Sargant Fury / Turn the Page (1995)

První dvě nahrávky této kapely mě nezaujaly prakticky vůbec, zásluhu na tom, že jsem klukům dal šanci ještě s jejím třetím pokusem, měl v dobách dávno minulým pozitivní redakční článek časopisu Spark, jehož prostřednictvím místní redaktor zhodnotil nové dílo jako zásadně jiné od jeho předchůdců a shledal ho rockově velice variabilním. Přesně tentýž názor zastávám i já a dodnes jsem s jeho hudební prezentací navýsost spokojen. Žádná nemastná americká hair škola, žádné bezduché, plytké a na nápady hubené pokusy nacházející se na desce druhé. Napotřetí se kapela opravdu vzchopila, vzepjala a předvedla že dokáže kompozičně uspět i přesvědčit. Zdravě nabuzená parta ve své další kapitole prahne po vyšších metách a touží po sobě zanechat silnější znamení než doposud. Snaží se originálně propojit rock sedmé dekády, nálady Zeppelinů, Bad Company a dalších dinosaurů ostrovního rocku s výživnou a rtuťovitou melodikou i nezaměnitelným projevem jejich do té doby stále se zlepšujícího vokalisty.

Slušně přiostřeným zvukem a razantním riffem odstartuje desku skladba titulní Turn the Page- tohle že jsou kdysi unylý němčouři Sagrant Fury? Věřím, že si podobnou otázku položil nejeden tehdejší účastník rockových kolbišť.
Best I Can- vás svou energií nakope do zadku a posadí o sto metrů dál, melodie kapela z rukávu jen sype a rytmický dril funguje jako dobře promazaný stroj.
S. F. a balady, kapitola jdoucí ruku v ruce s tímto albem, jedna lepší druhé, ať se jedná o náladotvornou vyexponovanou Crack the Mirror, následující Time- v níž zvonivé španělky a Macův vroucný projev dostanou nejedno dívčí srdce na svou stranu. Nebo o velice smutnou akustickou lahůdku No Other Way- ve které kompoziční nadhled bije do očí, vlastn do uší. To osmá Without You- se klavírní linkou, soxofonovým sólem a něžným Macovým hláskem snaží za každou cenu odlišit. Říkáte, že je jich na jednu desku příliš, u tak silné nahrávky to vůbec nevadí, každá je jiná, nečekejte přesládlý balast, jsou to rockové balady, pramenící z říčních toků sedmé dekády.
K.Y. Kelly- totální rock, odvaz, nářez, erupce dobré nálady co tu stříká na všechny strany, panečku to je jazda:-) kam na to ti seržanti chodí.
Máme tu i dva covery, jednak hitůvku 80-tých let z filmu Flashdance, razantně ostrou Maniac a pak klasiku klasik, Bad Company-ovskou Can't Get Enough.
Main Attraction- využije hammondy jako novou zbraň kapely a rockuje s výryzným apetitem hladového lovce, stejně jako stopka Lucky Day.

Čistý hard rock od podlahy s razantní energickou hodnotou, to jsou Sargant Fury na svém třetím (konečně to přišlo) a posledním zářezu:
A proto, vrhnu se do saka a bílý košile, a s gustem čmeláka jdu mlsat svět, vlastně Turn the Page, ale otočme raděj stránku. 4,5*

» ostatní recenze alba Sargant Fury - Turn the Page
» popis a diskografie skupiny Sargant Fury