Biglietto Per L'Inferno / Biglietto Per L’Inferno (1974)

CD AMS ‎– AMS CD 172 /2012/
Mini-LP replica

Biglietto per l'inferno (Vstupenka do pekla) je považována za jednu z nejvlivnějších italských prog rockových kapel všech dob. Pochází z Lecca, hlavního města Lombardie a byla založena v roce 1972. O dva roky později nahrála kritikou výborně přijatý eponymní debut, který se však díky nedostatečné podpoře finančními problémy zmítaného labelu Trident nesetkal s takovým úspěchem, jaký by si zasluhoval. I přes zklamání z prodejních čísel natočila v roce 1975 jeho pokračování, ale to už Trident definitivně zkrachoval a tak nakonec vůbec nevyšlo. O několik měsíců později se kapela rozpadla...

Původní album obsahovalo pět skladeb, 35 minut symfonického, epického, ale také řádně tvrdého rocku. Při pohledu na sestavu se dvěma klávesisty by člověk snadno nabyl dojmu, že tady bude "překlávesováno", ale zmýlená neplatí. Zemitá doprovodná kytara Marca Mainettiho projev kapely přitvrzuje a posouvá hard rockovým směrem. Styl Biglietta per l'inferno bych tak přirovnal k souputníkům Buon vecchio Charlie, Museo Rosenbach, Semiramis, nebo Alphataurus.

Jako první tady máme čtyři minutky dlouhou Ansia. Z počátku vyklidněná skladba postupem času mohutní, graduje a slouží jako výborný odrazový můstek pro první ze dvou vrcholů alba, neuvěřitelně chytlavou palbu Confessione (Zpověď). Text písně je rozhovorem mezi knězem a na smrt odsouzeným vrahem a Claudio Canali cedí a plive slova, jak jedovaté sliny. Důrazná hard rocková kytara, sekaný rytmus, výborná melodie a expresivní zpěv mi pumpují adrenalin do žil a v instrumentální "dohře" si prožívám jeden ze svých mnoha hudebních orgasmů.

Una strana regina by se dala - s přimhouřením jednoho očka -nazvat baladou, ale ani tady nechybí pořádně štiplavá vsuvka s brutálně zkreslenou flétnou. Il Nevare je vlastně volným pokračováním předcházející písně, ale v již daleko ostřejším podání. Mám dojem, že to původně byla jen jedna dlouhá skladba, která byla rozdělená pouze z důvodu omezené kapacity vinylového kotouče a také proto, aby se vešla na singl. Skutečným vyvrcholením alba je pak čtrnáctiminutový žalm za mrtvého kamaráda, L'amico suicida (Sebevražda mého přítele). Rock progressivo italiano v té nejčistší podobě, podmanivá a melodická symfonická nádhera, vyšperkovaná několika překvapivými zvraty. Velmi specifický a neobvyklý zvuk klávesových nástrojů mi tady velice připomíná o rok starší (a vynikající !) album kolegů Alphataurus...

Reedice od AMS nabízí ještě dva bonusy, instrumentální verzi skladby "Confessione" a mírně (zhruba o minutu) prodlouženou "L'amico suicida".
Prodává se jako pěkná "papeer sleeve" a obsahuje texty, fotografie a biografii skupiny od Mathiase Schellera.

Muzika je to parádní a proto by si zasloužila co nejlepší produkci, ale bohužel, zrovna tady slyším jisté nedostatky. Těžko se to popisuje, ale trochu mi to připomíná zvuk alba "In Rock". Nečekal jsem žádné zázraky, ale zvlášť druhá polovina desky nehraje dobře a ten zážitek z poslechu trochu mi to kazí. Jen a pouze z tohoto důvodu nedám plnou palbu, tedy za čtyři.

» ostatní recenze alba Biglietto Per L'Inferno - Biglietto Per L’Inferno
» popis a diskografie skupiny Biglietto Per L'Inferno