Uriah Heep / Sonic Origami (1998)

Že by Journey vydali v roce 98 desku Sonic Origami? To mi nějak nesedí, ale při přehrávání některých písní tohoto alba, si to lze lehce představit, ne že by najednou U. H. kopírovali Journey, leč některé skladby plně vyvěrají z podstaty A.O.R. a i hlas Bernie Shawa se v určitých momentech či polohách Perrymu opravdu přibližuje na dostřel.
Tato uriášovská deska, má už pramálo společné s kořeny kapely a po geniálních klávesových motivech prvních alb zde není vidu, ani slechu. Sestava je značně překopaná, komponují jiní lidé, vokál se změnil zcela a onen americký šmrncovní rock pro dospělé vytlačil samou podstatu hudby těchto ostrovanů. Na druhou stranu musím ale říci, že kdyby tohle měla být kopie Schonovy bandy, na některých místech nezní vůbec špatně.

První track si ještě upaluje po své rockující koleji, Shaw nepěje vůbec špatně, má to šťávu, ovšem prostřední pasáž už pokukuje do míst amerických velikánů, přesto lze pořád uvěřit, že to jsou U.H, kterým zpěvnost prostě nechybí. Ve dvojce se moduluje zpěvákův hlas pro mne vcelku přívětivě, skladba šlape, neudivuje, ale ani nekazí. Velký dotek Journey na mne dýchá skrze čtvrtou Heartless Land- kytara má skoro folkové ladění, ve vzduchu visí velká pohoda a uvolněnost, artovou koncepci trochu pokaňhá vlezlejší klenutý refrén. I náledující písně Only The Young, In The Moment, Question leží v těsném společenství onoho sektoru, oplývají ale příjemnými melodiemi a nápadů se tu také vyskytuje solidní množství. Journey jak vyšité slyším v devítce Shelter From The Rain- a ta se skutečně vyvedla převelice, atmosféra a silné smyslné aroma, dýchá skrze akustické pochody a výborně tvarovaný vokál, poklona pánové. Pár klasických uriášovských tracků, aby jsme nezapoměli s kým máme to dočinění a to nejlepší přichází v hlubokomyslné The Golden Palace- která voní všemi chutěmi dokonale vystavěné, dramatické kompozice s nejedním progresivním prvkem ve svém obsahu a jako přidanou hodnotu dostáváme suplovanou smyčcovou sekci, která píseň ještě obohatí.

Jako artefakt doby a album, na kterém chtěli nejspíš zkusit něco jiného to i beru. Shawa jako zpěváka příliš nemusím, jeho pódiová prezentace v posledních létech mi nahání smích, či slzy do očí, ale myslím že zde se předvedl ještě celkem slušně.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Sonic Origami
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep