Beatles, The / Please Please Me (1963)

Dlouho, velice dlouho jsem přemýšlel, kterou desku jako první zrecenzuji na Progboardu. Nakonec jsem na to šel spontánně a rozhodl se popsat poslední desku, kterou jsem si přehrával. Světe div se, byl to debut mé nejoblíbenější kapely vůbec (jak originální). The Beatles a jejich Please Please Me. Tuhle desku jsem jako milovník jejich pozdější tvorby dlouhá léta ignoroval; tak nějak jsem dospěl k názoru, že mě nemá čím překvapit a celou jí přehrál všehovšudy asi dvakrát. Během nekonečného zkouškového, kdy se krom učení nedalo dělat nic jiného než poslouchat hudbu, jsem se konečně dostal i k mnou ignorované Please Please Me a po chvilce pochopil, jak jsem se celou tu dobu těžce mýlil.

Please Please Me je perfektní ukázkou, že múza skladatelský tandem Lennon-McCartney doslova zulíbala již na samém počátku jejich kariéry – hned v úvodní skladbě I Saw Her Standing There jakoby Paul McCartney svým odpočítáváním na začátku předznamenal zvuk zbytku desky a vlastně celé rané éry Beatles – skvělý úvod do jedné z nejzásadnějších desek počátku rockové hudby. Druhá Misery s mírně upraveným klavírem neustupuje v zadaném tempu desky (jak poznamenávají kolegové níže; i mně to piano v refrénu zní malinko nadčasově – že by pánové předpovídali svůj další hudební vývoj?). První ze tří coverů v řadě Anna (Go To Him) mírně zpomalí – o to více ale píseň prokáže, jaký je (zde nastydlý) John Lennon zručný zpěvák. Tichý Jiřík neboli George Harrison se na Chains ještě dost stydí, nevadí, jeho staří spoluhráči mu se zpěvem pomohou a deska opět zrychluje, což vzápětí potvrdí Ringo v Boys, kde prvně svým hlubokým hlasem prokáže, že i on má světu co říct (či spíše zazpívat). Po sérii coverů se vrací autorská píseň, tentokrát klidnější Ask Me Why, která je o něco slabší než její kolegyně. První strana desky končí titulní Please Please Me, kde mě dodnes fascinuje kytarový postup po prvním verši…a vlastně snad i zbytek písně včetně skvělého refrénu, zvučné Lennonovy harmoniky a perfektních bicí Richarda Starkeyho. Otáčíme desku (alespoň pomyslně).

Strana B začíná klasikou a vlastně i prvním singlem Beatles Love Me Do, která šlape dnes stejně jako před více než 50 lety; a následovaná je druhou stranou singlu P.S. I Love You, kterou primárně napsal i zazpíval Paul a založil tak svou pověst „hezkého Beatlea, co píše hloupoučké zamilované písně“ – zajímavostí je, že tyto dvě písně jsou jediné ke kterým vlastní autorská práva právě Paul McCartney (díky tomu mohl v osmdesátých letech udělat zajímavý remix obou písní P.S. Love Me Do). Baby It’s You je z celé desky (snad s výjimkou poslední skladby) můj nejoblíbenější cover, na čemž má zásluhu jak procítěný Lennonův zpěv, tak „zvonkohrové“ sólo na celestu pátého Beatlea George Martina, který prokázal, že na úspěchu kapely má nezanedbatelný podíl. Na Do You Want To Know a Secret se znovu představí George a konečně nám předvede, že přeci jen je zpěvákem na úrovni svých kolegů. U A Taste Of Honey se mi vždy při poslechu vybaví westernová představa všech Beatles jako kovbojů, které šerif (snad John Wayne) zavřel do vězení a oni teskně zpívají za mřížemi až do konce písně. Poslední autorská píseň There’s A Place drží nastavenou laťku a vše se schyluje ke grandióznímu finále – žádná jiná píseň nedokáže navodit atmosféru mladistvé pohody a veselí raných Beatles jako převzatá Twist and Shout, která snad pro ně byla přímo napsaná a odvážím se říct, že právě na finální skladbě Beatles předvedli svůj pěvecký talent ze všech písní nejpřesvědčivěji (včetně nemocného Lennona, který při jejím nahrávání oddělal hlasivky).

Na ploše necelých 33 minut tak Beatles poprvé ukázali světu, jak bude vypadat budoucnost hudby a to vše s pohodou jim vlastní. Ač skutečnou hudební revoluci provedli kluci až za nějaké 3-4 roky deskami Revolver, Sgt. Pepper a dalšími, již na svém debutu dokázali, že mají nezadatelný talent, který z nich právem udělal jednu z nejpopulárnějších kapel všech dob a byť je Please Please Me v rámci jejich diskografie mírně upozaděná, má stále co nabídnout a je snad neoposlouchatelná. Na závěr snad jen malá posluchačská rada – deska zní mnohem lépe v původní mono verzi, která písním dodává na rozdíl od nevyváženého sterea větší kouzlo. Pět hvězdiček zcela zasloužených!

» ostatní recenze alba Beatles, The - Please Please Me
» popis a diskografie skupiny Beatles, The