Recenze
Frost* / Falling Satellites (2016)
Obě předchozí alba příležitostného projektu britského multiinstrumentalisty, skladatele, zpěváka a producenta Jema Godfreye se pyšnila špičkovým zvukem a šlapající rytmikou, přičemž tím pověstným kořením byly moderně střižené kytarové a klávesové vyhrávky. Nejinak je tomu i u aktuálního alba, které přichází po osmileté odmlce. Věrným souputníkem hlavního protagonisty je od začátku existence tohoto projektu kytarista John Mitchell (Lonely Robot, Kino, Arena), který je zároveň i druhým vokalistou.
Album zní velmi dynamicky a na všech protagonistech je znát, že své nástroje opravdu bravurně ovládají. Moderně střižený kabát se zdá být místy až příliš dokonalý, ale v okamžiku, kdy začne trochu nudit, přichází změna rytmu a nálady v podobě ambientních meziher. Vrcholem alba se zdá být závěrečná náladotvorná „British Wintertime“ vystihující svůj název takřka stoprocentně.
» ostatní recenze alba Frost* - Falling Satellites
» popis a diskografie skupiny Frost*