Riverside / Rapid Eye Movement (2007)

Tuhle perlu z bohaté polské progové líhně, patřící už léta k její absolutní vývozní špici, jsem si zamiloval hned na první poslech. A je to právě tahle deska, kterou jsem třímal ve spárech jako první, a tak tu mrška nostalgie malinko pracuje. Pánové tu více než jasně poodhalili své vzory a kořeny.

Beyond the Eyelids startuje mohutným hudebním proudem s éterickou, na doraz vypjatou soundtrackově laděnou předehrou. Z kláves se ale rychle uvolní energické kytarové výpady Grudzinského, neskrývajícího nijak zásadně náklonnost k mistru Petruccimu. Přes rozorané, zneklidňující mezihry se ale základní melodie krásně klene celou skladbou a dává jí exotický, prosluněný odér - atmosférická vsuvka v polovině má nádhernou výstavbu, stejně jako Dudovy zpěvy, kde se zkreslené vokály a pazvuky stýkají čelně s odkazy všech žánrových mistrů.

Rainbow Box je drsnou, sekanou metalovou úderkou, netající se sympatiemi k moderním kovovým odnožím, zejména zpoza oceánu z numetalových líhní všeho druhu. Moderně vedená skladba, kde ale pánové nezapomněli na progovou instrumentaci a zlomy nálad.

02 Panic Room - znovu drsná, temně metalová melodická litanie s roštím ruchů a samplů na pozadí. Vyhrál si tu za klávesami Lapaj a Duda vedle svého velebného hlasu i svou basou pořádně rovná zbylé pány do latě - tohle je tvrzení čtyřmi dráty jaksepatří. Pochmurnou, bezvýchodnou náladu příjemně domalovává orchestrální nádech a a Grudzinského citlivé kytarové vyhrávky - v závěrečném bolu jako by se čelně srazila Anathema s Joy Division nebo The Cure v jejich temném období.

Schizophrenic Prayer je krásně rozvibrována dramatickou kytarovou linkou, pod kterou Grudzinski sází své typické vyhrávky. Kozieradzského bicí mají až tribální charakter a vše ovládá Dudův hlas, dokořeněný husí kůži nahánějícími deklamacemi, samply a efekty. Hlas svou citlivou melodií bojuje proti obskurní a odlidštěné atmosféře tohoto drsného kusu.

Za jeden z vrcholů desky se dá označit Parasomnia. Dudův hlas vede s Lapajem krásně temnou melodii, pod kterou ale nevídaný parostroj rozvíří basa a kytara, podpořená opět chemickou příchutí strojové moderny. Skladba, poznamenaná až teatrální dramatičností, se ale před polovinou převlékne do překrásné melodické slupky, přivolávající ducha dikobrazího stromu. Mezihra basy a kytary a étericky deklamující Duda patří k nejlepším momentům, které se mi v progovém žánru zjevily, ta proměna od černoty až k relaxaci a katarzi je úžasná ukázka potenciálu téhle čtveřice - jako by z kluků něco spadlo a ukázali své schopnosti v plné síle.

Through the Other Side je přehlídkou uměřených akustických kytar, mistr Grudzinski se tu ukazuje v jiném, intimním, až na dřeň odhaleném světle. Jako by se mi míhali před očima dva z mých největších kytarových hrdinů - Steve Hackett a Anthony Phillips. Zbytek kapely čarokrásné strunné litanie doplňuje civilně, nenásilně, a to platí i o pastorálně znějící Dudově deklamaci. Čtyři minuty hudebního absolutna.

Embryonic, naskládaná na stejnou plochu, je intimní akustickou pokračovatelkou, s předchozí skladbou jako by byly spoutány pokrevním bratrstvím, jejich smyslem je uvolnění mysli, relaxace a pročištění. Druhá půle je nádherným zosobněním hudebních aranží, emocionálním očistcem s úžasně zapojeným kytarovým sólem, opět s trochu wilsonovským otiskem.

Cybernetic Pillow je konečně od podlahy urvaným kovovým kusem, který nastolený klid a mír pořádně naruší. Je tu lehce orientálně laděná melodie, výborné a výbušné bicí a drtící petrucciovské riffy, plivající jed a síru široko daleko. I zde se najde prostor pro čistou atmosférickou mezihru, závěr je ale nezastavitelný, nervózní a neklidný.

Třináctiminutovou katarzí této prvotřídní hudby je Ultimate Trip a fanoušci kvalitní progresívní hudby tuší, že je pomyslným vyvrcholením těchto lukulských hudebních hodů. Znovu tu máme trochu divadlem snů říznutý začátek s masívními kovovými riffy a hezky vrstvené melodie a vyhrávky. Dramatická klidnější mezihra s poctivými basovými přejezdy a údery a temnými Dudovými deklamacemi ústí do závěrečné kovové vichřice, unášející drtivým příbojem riffů vše do nenávratna. Exotická mezihra, upomínající malinko začátek desky, civilní, až citlivý Dudův mluvozpěv a krásné vrstvení melodických linek a vokálů tvoří závěr opět jako z jiného, paralelního světa, vypilovaný do posledního detailu jako diamantový výbrus. A zase až divadelnicky utnutý závěr...

Samozřejmě, po doznění se intelektuál mučí litaniemi o původnosti a nepůvodnosti, o tom, že Riverside mají asi výraznější a silnější alba, problém ale je, že mi hudba Piotra Grudzinského a spol. zasáhla srdeční chlopně až příliš. Takhle pojatá syntéza dikobrazích stromů a jasného floydovského nosníku, říznutá ale pořádně metalovou drsností, mi stále omamně voní jako vzácné koření z Orientu....

» ostatní recenze alba Riverside - Rapid Eye Movement
» popis a diskografie skupiny Riverside