Riverside - Rapid Eye Movement (2007)

Tuhle perlu z bohaté polské progové líhně, patřící už léta k její absolutní vývozní špici, jsem si zamiloval hned na první poslech. A je to právě tahle deska, kterou jsem třímal ve spárech jako první, a tak tu mrška nostalgie malinko pracuje. Pánové tu více než jasně poodhalili své vzory a kořeny.

Beyond the Eyelids startuje mohutným hudebním proudem s éterickou, na doraz vypjatou soundtrackově laděnou předehrou. Z kláves se ale rychle uvolní energické kytarové výpady Grudzinského, neskrývajícího nijak zásadně náklonnost k mistru Petruccimu. Přes rozorané, zneklidňující mezihry se ale základní melodie krásně klene celou skladbou a dává jí exotický, prosluněný odér - atmosférická vsuvka v polovině má nádhernou výstavbu, stejně jako Dudovy zpěvy, kde se zkreslené vokály a pazvuky stýkají čelně s odkazy všech žánrových mistrů.

Rainbow Box je drsnou, sekanou metalovou úderkou, netající se sympatiemi k moderním kovovým odnožím, zejména zpoza oceánu z numetalových líhní všeho druhu. Moderně vedená skladba, kde ale pánové nezapomněli na progovou instrumentaci a zlomy nálad.

02 Panic Room - znovu drsná, temně metalová melodická litanie s roštím ruchů a samplů na pozadí. Vyhrál si tu za klávesami Lapaj a Duda vedle svého velebného hlasu i svou basou pořádně rovná zbylé pány do latě - tohle je tvrzení čtyřmi dráty jaksepatří. Pochmurnou, bezvýchodnou náladu příjemně domalovává orchestrální nádech a a Grudzinského citlivé kytarové vyhrávky - v závěrečném bolu jako by se čelně srazila Anathema s Joy Division nebo The Cure v jejich temném období.

Schizophrenic Prayer je krásně rozvibrována dramatickou kytarovou linkou, pod kterou Grudzinski sází své typické vyhrávky. Kozieradzského bicí mají až tribální charakter a vše ovládá Dudův hlas, dokořeněný husí kůži nahánějícími deklamacemi, samply a efekty. Hlas svou citlivou melodií bojuje proti obskurní a odlidštěné atmosféře tohoto drsného kusu.

Za jeden z vrcholů desky se dá označit Parasomnia. Dudův hlas vede s Lapajem krásně temnou melodii, pod kterou ale nevídaný parostroj rozvíří basa a kytara, podpořená opět chemickou příchutí strojové moderny. Skladba, poznamenaná až teatrální dramatičností, se ale před polovinou převlékne do překrásné melodické slupky, přivolávající ducha dikobrazího stromu. Mezihra basy a kytary a étericky deklamující Duda patří k nejlepším momentům, které se mi v progovém žánru zjevily, ta proměna od černoty až k relaxaci a katarzi je úžasná ukázka potenciálu téhle čtveřice - jako by z kluků něco spadlo a ukázali své schopnosti v plné síle.

Through the Other Side je přehlídkou uměřených akustických kytar, mistr Grudzinski se tu ukazuje v jiném, intimním, až na dřeň odhaleném světle. Jako by se mi míhali před očima dva z mých největších kytarových hrdinů - Steve Hackett a Anthony Phillips. Zbytek kapely čarokrásné strunné litanie doplňuje civilně, nenásilně, a to platí i o pastorálně znějící Dudově deklamaci. Čtyři minuty hudebního absolutna.

Embryonic, naskládaná na stejnou plochu, je intimní akustickou pokračovatelkou, s předchozí skladbou jako by byly spoutány pokrevním bratrstvím, jejich smyslem je uvolnění mysli, relaxace a pročištění. Druhá půle je nádherným zosobněním hudebních aranží, emocionálním očistcem s úžasně zapojeným kytarovým sólem, opět s trochu wilsonovským otiskem.

Cybernetic Pillow je konečně od podlahy urvaným kovovým kusem, který nastolený klid a mír pořádně naruší. Je tu lehce orientálně laděná melodie, výborné a výbušné bicí a drtící petrucciovské riffy, plivající jed a síru široko daleko. I zde se najde prostor pro čistou atmosférickou mezihru, závěr je ale nezastavitelný, nervózní a neklidný.

Třináctiminutovou katarzí této prvotřídní hudby je Ultimate Trip a fanoušci kvalitní progresívní hudby tuší, že je pomyslným vyvrcholením těchto lukulských hudebních hodů. Znovu tu máme trochu divadlem snů říznutý začátek s masívními kovovými riffy a hezky vrstvené melodie a vyhrávky. Dramatická klidnější mezihra s poctivými basovými přejezdy a údery a temnými Dudovými deklamacemi ústí do závěrečné kovové vichřice, unášející drtivým příbojem riffů vše do nenávratna. Exotická mezihra, upomínající malinko začátek desky, civilní, až citlivý Dudův mluvozpěv a krásné vrstvení melodických linek a vokálů tvoří závěr opět jako z jiného, paralelního světa, vypilovaný do posledního detailu jako diamantový výbrus. A zase až divadelnicky utnutý závěr...

Samozřejmě, po doznění se intelektuál mučí litaniemi o původnosti a nepůvodnosti, o tom, že Riverside mají asi výraznější a silnější alba, problém ale je, že mi hudba Piotra Grudzinského a spol. zasáhla srdeční chlopně až příliš. Takhle pojatá syntéza dikobrazích stromů a jasného floydovského nosníku, říznutá ale pořádně metalovou drsností, mi stále omamně voní jako vzácné koření z Orientu....
reagovat

Roku 2007 rodáci z Warsawi Riverside završují svou trilogii albem Rapid Eye Movement, které považuji a řadím mezi jejich nejužší špičku. Na rozdíl od předešlé desky, kde jsem v souladu s hudbou nezohlednil textový SCHIZOFRENÍ faktor (musím souhlasit s reakcemi ostatních, proto taková hudba, taková atmosféra), je tahle nahrávka mnohem přístupnější a harmoničtější. Ne že by snad obsahovala umírněnější pozitivní hodnoty, ale té těžké depresivní temnoty ubylo, nebo je možná skryta v daleko větší melodice.

A i když jsem předešlou desku lichotkami nezahrnul, musím jí přiznat velkou skladatelskou invenci a znatelný posun komba. V případě Rapid se už nic tak objevného neděje, deska derivuje nápady z obou dílů. Z prvního si půjčí melodické linky, z druhého hutnější stavy a tak by se dalo říct, že se vlastně jedná o jakési eklektické album.

To mě v tomto případě vůbec nebrání v tom, si jeho náplň pořádně vychutnat, je tu tolik výrazných mommentů, tolik líbivých melancholických struktur a nádherných klávesových shluků, vokálních harmonií a úžasných temných výplní, že vždycky jen tiše žasnu. A pak je tu ještě 02 Panic Room, jedna z mých vůbec nejoblíbenějších skladeb Riverside.

Skvělá deska!


reagovat

Zdeněk @ 25.01.2017 08:10:52
Jednoznačně.

horyna @ 25.01.2017 09:03:50
Mí první Riverside a stále hoooodně na špici. Krátká a výstižná připomínka skvělého alba, budou ještě další?

Snake @ 25.01.2017 16:35:52
Deska je to dobrá a obsahuje několik skvělých míst, ale nemůžu si pomoct - z trojice prvních tří alb ji považuji za nejméně atraktivní. Ovšem pod tři hvězdičky bych určitě nešel...

Tento album uzatvara trilogiu v ktorej hlavny hrdina bojuje s tazkou dusevnou chorobou a hlada si svoje miesto "pod slnkom".Album sice nedosahuje kvality predchadzajuceho diela "Second life syndrome",ale tiez nechyba silny emocionalny naboj,preciteny spev Mariusza Dudu...Oproti prvym dvom albumom citim urcity odklon od progresivneho metalu skôr k psychedelickemu rocku,ako ho pozname z tvorby Porcupine tree a Pink Floyd.Album je v porovnani s predoslym aj trochu menej melodicky.Minuly rok som mal tu cest pocut Riverside aj nazivo,v Nitrianskej Starej pekarni a bol to rozhodne neopisatelny zazitok.Na CD cislo 2 je tiez velmi kvalitna hudba a v skladbe Back to the river chlapci z Riverside vzdavaju otvorene hold legendarnym Pink Floyd.Je mi velmi sympaticke,ze sa Riverside vo svojej trilogii venuju teme dusevneho zdravia a pristupuju k tejto teme velmi citlivo a ludsky.Davam styri hviezdicky.
reagovat

Málokdy se mi dostane do ruky album pro mě neznámé kapely, jež oficiálně vyšlo 1. dne měsíce, ve kterém jej (již poněkolikáté) poslouchám. Kdyby mi to album dal někdo jako hádanku, domníval bych se, že se jedná o neznámé Dream Theater nebo Porcupine Tree, což jsou kapely, které mám aspoň částečně naposlouchané. Na první poslech se to příjemně poslouchá, ale dalším a dalším poslechem začne člověk přemýšlet, kde už tu kytaru nebo hudební postup slyšel. Ale jsou tam perly, jako nádherná skladba č. 4. "Schizophrenic Prayer" doprovázená nádhernými vokály a podbarvená klávesami v barvě mého oblíbeného mellotronu. Následuje další zajímavá skladba "Parasomnia", v které je opět slyšet kytara ala John Petrucci nebo David Gilmour, což na někoho může působit trochu rušivě. Trochu origanality by neškodilo, zvláště když ta skladba je pěkně vystavěna, zvuk kláves (včetně varhan) se mi opravdu moc líbí. Další melancholické skladby jsou v podobném duchu, pokud ale skupina trochu "přitvrdí", jako ve skladbě "Cybernetic Pillow" a závěrečné "Ultimate Trip", poslouchá se to opravdu příjemně.
Kdyby se jednalo o klasiky výše zmíněné, bylo by to za tři, ale polské kapely jsem měl vždycky moc rád, takže kluci sice vykrádají kde co, ale poslech stojí určitě za to (a za 4).
reagovat

Lothian @ 01.11.2007 07:12:05
Poslechni si předcházející dvě alba Riverside, nejsou tolik do DT a PT, a jsou mnohem lepší.

PaloM @ 01.06.2011 09:04:59
Tvoja, aj Braňova recenzia sú z čias, keď som nič netušil o Riverside, pretože som nič netušil o Progboarde. Vďaka takýmto recenziám som si veľmi obľúbil Riverside. V podstate po pár rokoch ani neviem rozlíšiť, ktorý ich album je lepší či horší. Najviac na mňa zapôsobil Anno Domini, ale každý má niečo do seba. Možno je to vo zvláštnej melancholickej nálade ich muziky.

Mirek Kostlivý @ 01.06.2011 10:06:17
Už bych na tuto recenzi pomalu zapomněl. Toto album mi doporučil a půjčil tehdejší (a dosud nejlepší) moderátor Rádia BEAT Vlasta F. Velká to škoda, že už tam tři roky není. Byl jedním z mála, který dokázal nalézat a pouštět náročnější hudbu. Dodneška vzpomínám, jak z playlistu vyhazoval skladby, které měl povinně pouštět, se slovy: "tohle tu hrát nebudu" a pustil místo toho Zappu nebo něco jiného!