Recenze
Uriah Heep / Into The Wild (2011)
Deset let trvalo, než se U. H. vzchopili k pokračování své dráhy a po výrazném předchůdci Wake the Sleeper po třech letech servírují další výbornou/dobrou hard rockovou desku.
Boxův rukopis je od začátku "silně odrhovací" Nail on the Head snadno rozpoznatelný, ale ty lepší momenty nás teprve čekají. Na albu leží spousty kvalitního materiálu a zda mu dá fanoušek šanci, je jen na něm. Hned druhá I Can See You šlape pěkně po krku, hammondy duní a Gilbrookova baterie dodává kapele na dynamice, podobně pak jede hned následující titulní povedenec. I Bernie se snaží a je jasné, že studio mu jde k duhu mnohem lépe, než živá produkce.
Vrcholem je pro mě baladická monstrózní věc Trail of Diamonds, která oplývá výjimečným kouzlem, nápady i romantickou atmosférou. Vypichnout musím ještě výborně odvedený rokec Believe, temnou Lost (tady se Box skutečně překonává, jak kroutí kytarové motivy) a samozřejmě delikatesu v závěru Kiss of Freedom.
» ostatní recenze alba Uriah Heep - Into The Wild
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep