Uriah Heep - Into The Wild (2011)

Další inkarnace Uriah Heep v novém miléniu mě po předchozím povedeném Wake The Sleeper opět potěšila albem pojmenovaným Into The Wild. Hlavní skladatelská dvojka Mick Box s Philem Lanzonem vytvořila silný tandem, který dokáže vysázet do tří let silnou kolekci, která věrného fandu bude provázet po celé to období až k další novince.

Na tomto albu v silně nostalgickém hard rockovém duchu s výraznými hammondkami v pozadí krom několika přímočařejších a kapánek slabších písních najdete především živější skladby. Nejrychlejší jsou skvělé I Can See You nebo Into The Wild s melodickým refrénem, které válcují vše kolem jako správná hard rocková lokomotiva. Stadionovou halekačku ve stylu AC/DC či Def Leppard zastupuje úvodní Nail on the Head. Kolegy Deep Purple připomene Money Talk. Zajímavě zní Lost s až orientálním motivem a především nenápadný skvost alba - v rámci žánru až progresivně pojatá Trail of Diamonds s kouzelným zlomem z jímavé balady do hutné rockové jízdy. T Bird Angel drží laťku vysoko a s Kiss of Freedom se vyklidněni doploužíme do cíle. Poctivý hard rockový počin, který nepřináší nic nového a objevného. Vytvořit však dnes podobnou desku 99% skupin nedokáže.

Na vinylu skvělý zvuk, o který se postaral (tak jako na několika posledních deskách UH) producent Mike Paxman spolu se Steve Rispinem (Asia, Lifesigns, Steve Howe).
reagovat

PaloM @ 11.09.2018 08:16:17
To je druhá výborná štúdiovka od Wake the sleeper, keď sa prebudili po desiatich rokoch. A som zvedavý na novinku. Ešte som nepočul.
Dík za pripomienku Into the wild.

Jarda P @ 11.09.2018 08:46:17
Vzhledem k tomu, že nesnesu zpěv Bernieho Shawa, končí u mě UH albem High and Mighty. A hlavně mi u nich chybí skladatelská invence Kena Hensleyho, proto mám raději jeho sólové desky.

PaloM @ 11.09.2018 08:54:52
Jarda: človek si zvykne na všetko, aj na šibenicu :-))
Ja som zase neznášal jačanie Geddy Lee z Rush a kôli tomu som ich desaťročia ignoroval. Bola to chyba a už som to napravil.

Jarda P @ 11.09.2018 10:44:43
Palo M: já to ječení nesnáším dodnes, proto je mám od Permanent Waves po Power Windows :-)

Deset let trvalo, než se U. H. vzchopili k pokračování své dráhy a po výrazném předchůdci Wake the Sleeper po třech letech servírují další výbornou/dobrou hard rockovou desku.

Boxův rukopis je od začátku "silně odrhovací" Nail on the Head snadno rozpoznatelný, ale ty lepší momenty nás teprve čekají. Na albu leží spousty kvalitního materiálu a zda mu dá fanoušek šanci, je jen na něm. Hned druhá I Can See You šlape pěkně po krku, hammondy duní a Gilbrookova baterie dodává kapele na dynamice, podobně pak jede hned následující titulní povedenec. I Bernie se snaží a je jasné, že studio mu jde k duhu mnohem lépe, než živá produkce.

Vrcholem je pro mě baladická monstrózní věc Trail of Diamonds, která oplývá výjimečným kouzlem, nápady i romantickou atmosférou. Vypichnout musím ještě výborně odvedený rokec Believe, temnou Lost (tady se Box skutečně překonává, jak kroutí kytarové motivy) a samozřejmě delikatesu v závěru Kiss of Freedom.
reagovat

dan @ 07.04.2017 18:24:52
Wake the Sleeper je určitě povedenější dílko, Into je standard, ale pořád o dva sáhy kvalitnější standard než poslední nudný průser Outsider.

horyna @ 08.04.2017 06:33:46
Z Wake jsem měl větší radost když vyšla i Into je dobrá. Ach jo:-( proč jsme jen se ženou na ten hňusnej brněnskej koncert chodili, člověk chce vidět uriáše a úplně si pok... jejich obraz. Byla to hrůza hrůzoucí a ten zvuk, horší jak na venkovské zábavě. Mělo to být v Boby a bylo v tělocvičně, fůj.

jirka 7200 @ 07.09.2018 22:41:33
Další inkarnace Uriah Heep v novém miléniu mě po předchozím povedeném Wake The Sleeper opět potěšila albem pojmenovaným Into The Wild. Hlavní skladatelská dvojka Mick Box s Philem Lanzonem vytvořila silný tandem, který dokáže vysázet do tří let silnou kolekci, která věrného fandu bude provázet po celé to období až k další novince.

Na tomto albu v silně nostalgickém hard rockovém duchu s výraznými hammondkami v pozadí krom několika přímočařejších a kapánek slabších písních najdete především živější skladby. Nejrychlejší jsou skvělé I Can See You nebo Into The Wild s melodickým refrénem, které válcují vše kolem jako správná hard rocková lokomotiva. Stadionovou halekačku ve stylu AC/DC či Def Leppard zastupuje úvodní Nail on the Head. Kolegy Deep Purple připomene Money Talk. Zajímavě zní Lost s až orientálním motivem a především nenápadný skvost alba - v rámci žánru až progresivně pojatá Trail of Diamonds s kouzelným zlomem z jímavé balady do hutné rockové jízdy. T Bird Angel drží laťku vysoko a s Kiss of Freedom se vyklidněni doploužíme do cíle.

Poctivý hard rockový počin, který nepřináši nic nového a objevného. Vytvořit však podobnou desku 99% skupin dnes nedokáže.

Na vinylu skvělý zvuk, o který se postaral (tak jako na několika posledních deskách UH) producent Mike Paxman spolu se Steve Rispinem (Asia, Lifesigns, Steve Howe).

Svieža rocková rytmika, tona melodiky, nadupané gitarové sóla, staré dobré klávesové sedemdesiatky, párplovský spevák s uriášovskými vokálmi, viac by som asi ani nemusel písať. Ale predsa.

Nail on the head je pekne posadená vec, nasleduje vskutku uháňajúca skladba I can see you s vcelku podliezavým refrénom, ale v dobrom zmysle slova. Nastáva okamih, kedy sa spolu s Uriah Heep vydávam do divočiny. Into the wild je klasická 70’s skladba (tie klávesy!) seknutá s 80’s pop metalovými slohami i refrénmi, poctivý rockový zvuk z nej robí jednu z najlepších skladieb, aké sa na albume nachádzajú. Osobne sa mi najviac páči skladba Money Talk. Je to taká klávesová hard rocková jednohubka plná sekaných rifov, akých sa neobjem. Energetická sústava ľubovoľnej krajiny by zaplesala nad elektrifikovaným prívalom z I’m ready. Absolútne predvídateľná balada Trail of diamonds má v sebe toľko klišé, až nemožno konštatovať iné, ako že je to super. Keď sa v polovici dostaví rázna rocková vsuvka, človeku sa chce skákať po izbe a napodobovať epileptika vo švungu. Ďalšia chytľavá unisonovka, Southern star, stavia na pretekajúcej melodike, dobre jej tak. Believe je v kontexte albumu trošku slabšia „obyčajná“ rocková pesnička, taký závan Wake the sleeper. Navyše, jej rádiový nádych je mierne otravný (pravda, na rádiovku je to pridlhá záležitosť). Ďalší populárny klišé efekt á la tvárime sa tvrdo i východne nesie názov Lost, ku koncu albumu skupine dochádza invencia, aspoň sa však nevyhýba melodickému nátlaku na poslucháčov, stačí si vypočuť ďalšiu rádiovku T-bird Angel. Aplikácia nepopulárneho, ale o to viac významného umenia škrtať by albumu v tomto okamihu prospela. Nie, že by to bolo zlé, to nie, ale zbytočne sa predlžuje minutáž albumu bez nejakého seriózneho dôvodu. Záverečný slaďák Kiss of freedom sa mi páči. Hoci sa záver naťahuje ako žuvačka odmietajúca opustiť podrážku obuvi, mám takéto clivé refrény rád.

Po neinšpiratívnom hard rocku prezentovanom na albume Wake the sleeper som sám seba prekvapil, keď som podľahol volaniu divočiny a vybral som sa do nej neozbrojený. A dobre som urobil, inak by ma album Into the wild odzbrojil.

reagovat

Jarouš @ 06.08.2015 13:45:40
velmi dobré album

A je to konečne tu! Vrcholné dielo kapely Uriah Heep v ére speváka Bernieho Shawa. Rozhodne som od neho nečakal veľa, v podstate iba niečo príjemné, čo kapela robila na posledných počinoch. Hoci je pravda, že dve nové skladby zo Celebration z roku 2009 poriadne navnadili. No a keď som počul tento album prvýkrát, hneď ma chytilo. Od prvej skladby až po poslednú. Celá kapela šlape ako hodinky a musím pochváliť hlavne Micka Boxa za jeho riffy i sóla. Album otvára našlapaná rocková štadiónovka Nail on the head. Páni, tomu hovorím začiatok. Po nej ide moja najobľúbenejšia skladba albumu I can see you. Je plná energie, emócií, dokonca aj clivosti. Refrén je jednoducho krásny a táto skladba sa mi hádam nikdy nezunuje. Skladba Into the wild je ďalšia rocková rázna vec, ktorá núti ku kývaniu hlavou. Money talk má zaujímavý riff a zvláštne napätie. Nastavený štandard albumu pokračuje aj skladbou I´m ready. Zjemnenie prichádza v podobe skladby Trail of diamonds, ktorá sa potom rozbehne a v čase 3:30 nastúpi Boxova gitara v pre mňa hypnotizujúcej podobe. Southern star potom ide priamočiaro na rockovú bránu. Takisto to platí pre skladbu Believe, ktorá má veľmi chytľavý refrén. A je tu deviata skladba Lost a stále necítim žiadne slabé miesto. Skladba T-Bird angel je veľmi vydarená, povedal by som poprocková skladba, ktorá má správnu dávku emócií. A na záver tu máme citlivú baladu Kiss of freedom, ktorá je veľmi krásnou rozlúčkou s albumom, ktorý nemá slabú skladbu. Ale pozor! Vlastne tu máme ešte bonusovú skladbu (oficiálne pre japonské vydanie) Hard way to learn. Takisto vydarená, vôbec nekazí dojem albumu. Takže Uriah Heep nám ukázali svoju silu v čase, keď to asi nikto nečakal. Jednoznačne jeden z najlepších počinov tohto roku.
reagovat

Hudobným vierovyznaním som progrocker,takže doma mi väčšinou znie hudba tohto žánru a hard rock počúvam iba zriedka.Táto platňa ma však dostala hneď na prvé počutie.Akonáhle začali prvé tóny Nail on the head,vyvalila sa na mňa záplavová vlna energie,ktorá mi rozihrala všetky žilky v tele.Nehanbím sa priznať,že som z tohto albumu padol na zadok.Už dávno som nepočul niečo tak nadupané, svieže a spontánne.Nie je tu žiadny slabý song,žiadna výplň,vata.Hudba má spád,myšlienku,dušu a nechýba moment prekvapenia.Ten je prítomný v každej skladbe.Všetky tieto atribúty udržujú poslucháča v stálom napätí a v bdelosti.Ani raz sa mi pri počúvaní Into the wild nestalo,aby mi niekam zablúdila myšlienka mimo tejto hudby.Nie je tu nič kŕčovité,nič silené ,umelé a žiadne otrepané klišé.A môj obľúbený song?No,je ich hneď dvanásť!Starí páni sa tentoraz vytiahli a ukázali,že ešte vedia a že značka Uriah Heep má stále cveng.Uriah Heep je totiž nielen obdobie Davida Byrona,ale aj Bernieho Shawa.A to treba vziať na známosť!
reagovat

PaloM @ 29.04.2011 10:31:55
Brano, nenabral som ešte odvahu písať svoje postrehy na novinku Uriah Heep, no stále platí, že ma od čias Wonderworld tento album najviac oslovil. Je to naozaj radosť počúvať a veľké zadosťučinenie, že klasický hard rock je živý žáner. Vďaka za postrehy, cítim to úplne rovnako ako ty. Ako napísal v reakcii Martin inde, ich posledné 4 štúdiovky nemajú chybu.

Brano @ 29.04.2011 12:58:35
Palo,ďakujem za reakciu.Into the wild je fakt bomba.Počúvam ho denne,niekedy aj viackrát!Keď niekde vyňúrim originál za dobrú cenu,tak neváham ani sekundu.

PaloM @ 29.04.2011 13:07:42
Tak tú dobrú cenu daj vedieť, aby sme neváhali dvaja :-)

pito63 @ 04.06.2011 08:16:57
Po včerajšom otestovaní novinky Status Quo som rád, že môžem s čistým svedomím napísať, že rok 2011 patrí hard rocku! Výborné nahrávky od "starčekov" z Nazareth, Uriah Heep i Status Quo. A to som ešte nenašiel odvahu vyskúšať Whitesnake...
Braňo, toto vyznanie od fanúšika iného hudobného žánru beriem ako poctu pre súčasnú zostavu Uriah Heep a určité zadosťučinenie. Ďakujem!

Nedá mi, ale musím sa pridať k Paľovi a Martinovi69; posledné 4 štúdiovky tejto skupiny sú výborné!

Mohyla @ 10.06.2011 16:45:57
Brano: Pripájam sa k hodnoteniu, album mi chutí aj s miernym odstupom od vydania!

Brano @ 10.06.2011 20:34:55
Mohyla: Mne tento album chutí tiež a stále viac a viac...

Pito63:Ja ďakujem tiež.

Ken Hensley, David Byron a spol., tak tomu je již dávno konec a že to byly časy. Ale copak? Že by ´popoví´ Uriáši přitvrdili, noooojo, (nebo konečně vyklíčilo semínko produkce). Album Into The Wild mne velice překvapilo a kupodivu jsem ho poslechl od začátku až do konce bez přestávky a to i přes to, že se mi zdá zvuk kapely již několik let tak nějak stejný, bez nápadu. Into The Wild bych hodnotil jako vynikající posun vpřed a po létech dobrý počin. Uriáše si v podobě tohoto alba zase po čase rád poslechnu.
reagovat

martin69 @ 21.04.2011 15:54:13
Into The Wild předčilo mé očekávání.Výborné album.Čtyři po sobě velmi dobré alba.Dokazují,že Uriáši rozhodně nepatří do starého železa.Naopak je s nimi stále potřeba počítat.
Pokud by to šlo,půl hvězdičky bych klidně přidal.

Tříba @ 28.04.2011 20:27:20
s recenzí ještě počkám, ale moc si to užívám, deska šlape a spousta krásných momentů. Jeden za všechny: závěr Money talk a krásný riff na varhany (kde se to v tom Philovi bere?) a do toho úžasné bicí

PaloM @ 29.04.2011 10:27:35
Kto má srdce pre hard rock, nemôže byť sklamaný. Je to veľké a príjemné prekvapenie, čo táto banda dokázala. Znova sa potvrdilo, že keď sa čokoľvek robí s radosťou, musí to cítiť vo výsledku.