Lucifer's Friend / Banquet (1974)

Lawtonovy hudební projekce, které stvořil spolu s velkými Uriah Heep dobře znám a mám je už dlouho v oblibě, přesto jsem nikdy nepocítil potřebu pátrat v katalogu tohoto pěveckého génia důkladněji. Až zvláštní shodou náhod se mi do cesty připletla jeho dřívější kapela a nejimpozantněji mi vyšla právě kolekce z 74. roku, nazvaná Banquet.

Jsem moc rád, že se v tomto případě nejedná o žádný před-klon U. H., ale že anglicko/německá kapela jede po vlastní ose a na svých pozdějších nahrávkách, kam počítám i tuto, velice často prosvětluje svůj art/hard rock jazzem, swingem, odkazy na klasickou i filmovou hudbu. Nápaditá kolekce šesti věcí, ze které písňová monumentalita a smysl pro zpěvnost a otevřené, zapamatovatelné melodie pěkně proudí, mě potěšila. Lawton je boží - chvíli silový, chvíli uvolněný, citlivý, vzorově úsečný a hlavně za všech okolností strhující.

V úvodní dvanáctiminutovce Spanish Galleon se melodie sypou samospádem, nechybí pěkná zasněná mezihra, skladba má tah, dynamiku i operní patos. Thus Spoke Oberon pod nápory dechů doslova praská, kapela šlape na 120% a zdi pokoje spokojeně duní jako pod tíhou symfoňáku. Podobný scénář mají i další skladby - jde o velice pozitivní nahrávku, jiskřivou a velice hybnou, jazzová místa a ostré dechové poryvy ji dokáží snadno odsadit od okolní rockové produkce.

» ostatní recenze alba Lucifer's Friend - Banquet
» popis a diskografie skupiny Lucifer's Friend