Lucifer's Friend - Banquet (1974)

Lawtonovy hudební projekce, které stvořil spolu s velkými Uriah Heep dobře znám a mám je už dlouho v oblibě, přesto jsem nikdy nepocítil potřebu pátrat v katalogu tohoto pěveckého génia důkladněji. Až zvláštní shodou náhod se mi do cesty připletla jeho dřívější kapela a nejimpozantněji mi vyšla právě kolekce z 74. roku, nazvaná Banquet.

Jsem moc rád, že se v tomto případě nejedná o žádný před-klon U. H., ale že anglicko/německá kapela jede po vlastní ose a na svých pozdějších nahrávkách, kam počítám i tuto, velice často prosvětluje svůj art/hard rock jazzem, swingem, odkazy na klasickou i filmovou hudbu. Nápaditá kolekce šesti věcí, ze které písňová monumentalita a smysl pro zpěvnost a otevřené, zapamatovatelné melodie pěkně proudí, mě potěšila. Lawton je boží - chvíli silový, chvíli uvolněný, citlivý, vzorově úsečný a hlavně za všech okolností strhující.

V úvodní dvanáctiminutovce Spanish Galleon se melodie sypou samospádem, nechybí pěkná zasněná mezihra, skladba má tah, dynamiku i operní patos. Thus Spoke Oberon pod nápory dechů doslova praská, kapela šlape na 120% a zdi pokoje spokojeně duní jako pod tíhou symfoňáku. Podobný scénář mají i další skladby - jde o velice pozitivní nahrávku, jiskřivou a velice hybnou, jazzová místa a ostré dechové poryvy ji dokáží snadno odsadit od okolní rockové produkce.
reagovat

b.wolf @ 04.05.2017 10:50:41
První dvě fošny, zvláště debut, to je klasika. Pak už bohužel, plechmetal mě absolutně nebere, to si raději dám ty Uriáše s Lawtonem...

steve @ 04.05.2017 14:43:30
To je otázka vkusu, když máš rád jazz, žestě ti vadit nemůžou.

john l @ 08.05.2017 18:58:02
První Lucifeři jsou příliš syrový a je poznat, že řada věcí není dotáhlá do finále. Banquet je možná chvílemi předechovanej, ale sviští ve strhujícím tempu a třeba refrén v jedničce je víc než klasickej.

horyna @ 09.05.2017 14:17:57
Banquet je výrazně jinde než první nahrávky kapely. Jeho originální pojetí mě okamžitě zaujalo, mnohem zřetelněji než vše, co vyšlo před ním.

Judith @ 28.03.2024 11:37:08
John Lawton je pěvecké eso a jeho výkon desku táhne, dodává jí živelný nádech, který by se jinak snadno překotil do nadýchané nudy varietního čísla. Po hudební stránce mi na albu chybí výraznější kostra, rockovější náboj. Poslouchá se příjemně, ale nezní jako něco, co se muselo stát. Big bandové číslo pro ukrácení dlouhé chvíle. Se skvostným zpěvem, to si zaslouží zopakovat.

Banquet, v poradí štvrtý album skupiny Lucifer’s Friend, mám asi tak dva roky. A počúvam ho rád. To, aby bolo jasno.

Pätica skladieb si pohodovo pláva v mori nadžezlého rocku. Tu sa ozvú dychy, tam si klavír zaspomína na prvú polovicu 20. storočia, inde si veslujú sláky a kdesi nad tým všetkým sa nesie dobrá nálada. K podobne orientovanej hudbe som si dlho hľadal cestu, ale ako náhle som ju objavil, tak mi Banquet pripadá ako vychodená a dôverná cestička v spleti hudobných krajov. Niektoré pasáže Spanish galleon silne pripomínajú o dva roky mladšieho vzdialeného príbuzného Strange new flesh od Colossea s poradovým číslom II. Niektoré pre zmenu starších príbuzných ako Chicago či Blood Sweat and Tears. A keď bubeník kdesi okolo desiatej minúty spustí svoje sólové sprevádzanie na ktoré sa naviažu ďalšie nástroje, je to bomba á la Lucifer’s Friend. Thus spoke Oberon je nádherná džez rocková balada, aké občas krásne vyčistia moju hlavu od prebytočných myšlienkových vší. Rýchlu sólovú medzipasáž ani nespomínam, hudobníci sú tu všetci zdatní, nuž načo nosiť chválu na progboard, kde aj tak všetci všetko dávno vedia :). Rock’n’rollová rýchlovka High flying lady-goodbye má evidentný prvoplánový hitový kabát, ale v rámci albumu sa dá zniesť, mierne ho spestruje. Dve gitarové minisóla po sebe sú perfektné. Dlhočizná Sorrow je totálne zadychovaná, tu by jeden potil krvavé slzy (v mierne inom poradí). Záverečná Dirty old town začína tuctovo, akustickým zafarbením, orchestrálne cukrovanie nechýba a celkovo je toho trošku moc, chcelo by to menej aranžérskych ambícií.

Výborný album na upokojujúcu náladu.

reagovat

JaHo @ 09.02.2011 22:51:25
Super album.

romanpilar @ 04.03.2011 21:31:00
Co dodat na takové hodnocení, souhlasím a díky. Snad jen, že ode mě 5 hvězd a pro mě nejlepší album. Je ale fakt, že první 4 včetně Asterix jsou parádní záležitost. Chtěl bych žít v té době, samozřejmě na západě!

Tonda @ 24.01.2012 18:31:33
Banquet považuji za nejlepší desku Luciferů. Obě nejdelší skladby jsou vrcholem alba. Hlavně Sorrow.