ZZ Top / Tres Hombres (1973)

Fousatou partu kolem kytarového mistra Billyho Gibbonse jsem si velmi oblíbil. Jejich nekompromisní jižanský rockový vichr, propojený s motorkářskou estetikou a později i ženským elementem, mě vždycky zalije velkým množstvím životodárné mízy.

Waitin´ for the Bus nás bez varování vhodí do nekonečného rockového kolotoče se zřetelným bluesovým prazákladem a neodpáratelným jižanským oparem. Těžké Beardovy údery odbíjejí jako armageddon a Gibbons seká a mele kytarové riffy a do toho sází svůj klasický, žhavým černým uhlím a nikotinem prosáklý nosový hlas.

Jesus Just Left Chicago je těžkotonážní zízítopácký monolit, blues tu dostává podobu těžké asfaltové hmoty - jsme přece v Texasu, nemůže tomu být jinak. Rozvibrované strunné melodie podpořené těžkými údery rytmické sekce a Gibbonsův parádní vokál jsou neodolatelnou rozbuškou. Pokaždé, když to dozní, ozývá se můj nadšený řev...

Beer Drinkers & Hell Raisers je rychlopalnou rockovou hitovkou, spojující ve vítězný oblouk nekompromisnost a melodické poslání... a parádní Gibbonsovo sólo.

Master of Sparks je volnější záležitost, opět ale bezpečně vyrůstající z texaských bažin na bluesovém fundamentu, zvěčnělém v Gibbonsových riffech i zpěvu. Posmutnělá, snad až plačtivá píseň, v závěru přece jen s rockovou silou.

Hot, Blue and Righteous na té slzavé vlně zůstane. Klasická bažinatá, líná balada, v nejlepší tradici navazující na Sure Got Cold... z předchozího alba. I na třech minutách tahle trojka ukázala, že i tady dřímá její moc a síla. Krása v tónech a zvucích.

Move Me On Down the Line je splašený energetický nápor. Kulomet, kosící nepřátelské přední linie něco málo přes dvě minuty. Geniální rockový útok na nejvyšší mety. Dostali jste mě, hulákám a mávám pěstmi...

Precious and Grace má pomalejší, klouzavé kytarové riffy, neodolatelně nesoucí Gibbonsův utrápený hlas. Těžká rocková rytmika drží celou tu strukturu pohromadě, a ozve se i rozostřené, drsné sólo.

La Grange, proslavená ještě v devadesátkách soundtrackem k Bayovu Armageddonu, je nekompromisním boogie s nekonečným sólem, odpáleným s neuvěřitelnou energií a razancí. I pojmenování stylové - po místním bordelu.

Shiek je střednětempou skvostnou písní. Mexiko přímo v textu, ano, líná a ospalá nálada zakouřeného baru, holek do půli těla u tyčí, cigára, nachos, salsa a tequila. A kdo někdy pochyboval o Gibbonsově talentu, zaposlouchejte se.

Have You Heard? je závěrečným hřměním, dunícím v pomalém a těžkém bluesovém tempu. Baladická, posmutnělá a nostalgická nálada. Gibbonsovy strunné trhanice, sólo i zpěv jsou opět skvělé, ale vyřádilo se tu celé trio.

No, vězte, že v této éře ještě pánové fousatí nebyli, ta pověstná sázka přišla až o pár let později. Je to klasické, velkou kvalitou nabitá muzika z první éry, kde ještě naplno vyčníval Gibbonsův talent. Rozmýšlím se mezi 4 a 5, i přes velké nadšení sázím střízlivé 4. Plnou nálož má milované Deguello...

» ostatní recenze alba ZZ Top - Tres Hombres
» popis a diskografie skupiny ZZ Top