Recenze
Blackfield / V (2017)
Společný projekt Aviva Geffena a Steve Wilsona zaznamenává od roku 2004 již pátý zářez ve své diskografii, tentokrát v podobě koncepčního alba, jehož téma se točí kolem oceánu a koloběhu života. Poté, co poslední dvě alba byla dílem víceméně Aviva Geffena, je tandem zpět v plné formě, což symbolizuje i obal, který odkazuje na první plod spolupráce těchto dvou hudebních přátel. A i když Geffenův autorský vklad opět dominuje, hudební souznění obou aktérů je cítit v každém akordu. Ty se nesou, jak jinak, převážně v mollových tóninách, čemuž odpovídají i texty. Melancholie a smutek jsou v podání BLACKFIELD vkusně dávkovány, vše umocňují dominující piano, kytara, smyčce a vokály, přičemž většina songů plyne ve středním tempu, jak je ostatně pro BLACKFIELD zvykem. Melodie nejsou tentokrát tak prvoplánově výrazně melodické, vyžadují soustředěnější poslech, ale poté přinesou sladkou odměnu v podobě slastného požitku krasosmutnění. Hodně osobní skladby „ Oktober“, „ Life Is A Ocean“ a „44 to 48“ vyprávějí svůj příběh tak přesvědčivě, že ho chcete prožívat znovu a znovu. Silné album, a to nejen díky těmto třem „ majstrštykům „.
» ostatní recenze alba Blackfield - V
» popis a diskografie skupiny Blackfield