Pink Floyd / The Early Singles (1992)

Psychedelické období Pink Floyd mám velmi v oblibě. Byli prostě skvělí, ta světla na koncertech jedinečná, oblečení famózní (vždycky jsem to chtěl nosit), zvuk originální. Syd Barrett - génius psychedelie, kterého zničila i podpořila halucinogenní droga LSD.

Tyto první singly podle mě patří mezi to nejlepší, co Pink Floyd vytvořili. Ano, je to hodně, ale opravdu HODNĚ odvážné tvrzení, ale já to tak cítím. Arnold Layne pro mě představuje první geniální skladbu Pink Floyd o člověku, který kradl spodní prádlo. Ten příběh je mi velmi blízký, protože já sám jsem, asi ve 14 letech, ukradl na zahradě na prádelní šňůře podprsenku jedné holce, kterou jsem nesnášel a tu podprsenku hodil do potoka. Není divu, že se Arnold Layne stal jednou z mých nejoblíbenějších písní od Pink Floyd.

See Emily Play - tak ta je myslím jasná. Další, která patří k mým nejoblíbenějším, výborná melodie, výborné efekty, prostě všechno výborné. Scarecrow - tu mám taky hrozně rád nejen díky textu. Richard Wright se zde představil se svou první skladbou Paint Box a myslím, že to zvládl na jedničku s 1000 hvězdičkami. Fakt výborná záležitost. Bravo, Richarde.

Singl It Would Be So Nice/Julia Dream jednou Nick Mason ohodnotil jako "podělanou hrůzu". Nechápu jeho hudební vkus. Já to můžu říct o jeho "Grand Vizier's Garden Party".
Obě skladby - jak ta Wrightova, tak Watersova Julia Dream jsou výborné a hezké, a lze se jen dotazovat, proč se nedočkaly úspěchu. Point Me At The Sky je na tom stejně. Výborná, melodicky nápaditá skladba a přesto nebyla úspěšná. Ach jo.

Se závěrečnou Careful... jsem si vždycky nevěděl rady, ale teď už s ní bojuji úspěšně. Takže, 5 hvězd jako Brno.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Early Singles
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd