Pink Floyd - The Early Singles (1992)

Psychedelické období Pink Floyd mám velmi v oblibě. Byli prostě skvělí, ta světla na koncertech jedinečná, oblečení famózní (vždycky jsem to chtěl nosit), zvuk originální. Syd Barrett - génius psychedelie, kterého zničila i podpořila halucinogenní droga LSD.

Tyto první singly podle mě patří mezi to nejlepší, co Pink Floyd vytvořili. Ano, je to hodně, ale opravdu HODNĚ odvážné tvrzení, ale já to tak cítím. Arnold Layne pro mě představuje první geniální skladbu Pink Floyd o člověku, který kradl spodní prádlo. Ten příběh je mi velmi blízký, protože já sám jsem, asi ve 14 letech, ukradl na zahradě na prádelní šňůře podprsenku jedné holce, kterou jsem nesnášel a tu podprsenku hodil do potoka. Není divu, že se Arnold Layne stal jednou z mých nejoblíbenějších písní od Pink Floyd.

See Emily Play - tak ta je myslím jasná. Další, která patří k mým nejoblíbenějším, výborná melodie, výborné efekty, prostě všechno výborné. Scarecrow - tu mám taky hrozně rád nejen díky textu. Richard Wright se zde představil se svou první skladbou Paint Box a myslím, že to zvládl na jedničku s 1000 hvězdičkami. Fakt výborná záležitost. Bravo, Richarde.

Singl It Would Be So Nice/Julia Dream jednou Nick Mason ohodnotil jako "podělanou hrůzu". Nechápu jeho hudební vkus. Já to můžu říct o jeho "Grand Vizier's Garden Party".
Obě skladby - jak ta Wrightova, tak Watersova Julia Dream jsou výborné a hezké, a lze se jen dotazovat, proč se nedočkaly úspěchu. Point Me At The Sky je na tom stejně. Výborná, melodicky nápaditá skladba a přesto nebyla úspěšná. Ach jo.

Se závěrečnou Careful... jsem si vždycky nevěděl rady, ale teď už s ní bojuji úspěšně. Takže, 5 hvězd jako Brno.
reagovat

Když jsem začal ve druhé polovině sedmdesátých let kompletovat repertoár Pink Floyd na vinylech, protože kapela se stala „mojí“ srdeční záležitostí, získat vždy další album do své sbírky byl vždy vzrušujícím dobrodružstvím. Z poslechových pořadů v Divadle hudby jsem jako bonus už počátkem sedmdesátých let zaslechl nějakou skladbu, která nebyla na řadové produkci k nalezení a pořád jsem očekával, že kapela jednou vbydá všechny tyhle outtakes a i singly na jednom souborném nosiči. Nikdy to ale nebylo úplně dokonalé a ani alba Relics a Works nebyla stále to pravé ořechové.
Až se potom na CD objevil pinkfloydovský komplet, doplněn CD Early Singles – bylo vyhráno. Ale zase překážka.
Album nebylo prodejné samostatně, ale jenom v rámci kompletu. Tehdy jsem majitele CD shopu přesvědčil po mnoha intervencích, aby začal rozprodávat už tehdy drahý komplet po jednotlivých kusech a když už měl polovinu z alb prodanou, nabídl mi k odprodeji normálně (a dokonce za mírnější cenu) i album Early Singles a byl jsem spokojen.
Vlastně ani nevím, jestli se potom později a dnes album už normálně volně prodává jako všechno ostatní od Pink Floyd. Já mám prostě tenhle titul na CD z „otevřené“ krabice a jsem rád, že ho mám….

ARNOLD LAYNE – rané začátky Pink Floyd se vším všudy. Jsme v šedesátých letech a v kapele má výrazný vliv podíl kytaristy a skladatele Syda Barretta. Melodická příjemná píseň z mírně vzestupnou harmonickou strukturou, kde se zvukem varhan Farfisa a s chlapecky měkkými hlasy. Výtečný smysl pro dynamicky zajímavé odstíny téhle hudby. Nic se zde nekomplikuje a jde pouze o pocit a výrazovost, nikdo neexhibuje a všechno zní na první pohled jasně a přehledně. Příjemná písnička….

CANDY AND A CURRANT BUN – druhá skladba je rovněž z Barrettovy dílny. V téhle skladbě cítím větší podíl psychedelického pojetí. Vokální složka zní podmanivěji a a zpívaný hlas je v krásném protikladu ke sborům. Dlouhý tón zkreslené elektrické kytary se krásně prolíná s farfisami. Barrett není žádný Clapton, Lee, Hendrix nebo Townshend – kytara mu slouží jako prostředek k vyjadřování nálad a pocitů a podle svého cítění s ní pracuje. Nutno podotknout že opravdu originálně……

SEE EMILY PLAY – další píseň znamená další posun do větší tajemnosti. Je tady krásný poměr mezi jasnou melodickou linkou a ponurou strategií dostat do skladby undegroundovou nezařaditelnost, kdy i o záhadných, zvláštních a podivných věcech lze zpívat s řadou zvláštních pozivitismů. Varhany dotvářejí sound, melodickou linku a ve spojení se správně psychedelickou kytarou a neslyšenými ozvěnami v prostoru se zde podařilo vymyslet opravdu zvláštní model zařaditelné hudby s nádech Beatles a Pretty Things, ale přesto posouvanou do krajin, kam obě jmenované kapely nepronikly…..

SCARECROW – tak tohle je ryze barrettovská záležitost s přemírou vlastního podílu nad kontrolou své produkce a patří spíš do hájemství jeho sólových alb. Panoptikální kaleidoskopická hravost vypadá jako pohádka pro předčasně zestárlé děti. Undergroundová atmosféra se zde prolíná s akustickými kytarami, podivným tikáním a ťukáním a zvukem farfis, které znějí jako flétna. Sborové hlasy domodelovávají tento zvláštní typ hudby zcela nezařaditelné. Hudební hříčka s podivně přitažlivým odérem krásná a tajemna, které se proměnlivě prolévá těžko zpívatelnou a pojmenovatelnou harmonií…..

APPLES AND ORANGES – nejinak tomu bude u další skladby. Na první poslech působí hodně chaoticky. Stupňování harmonické struktury se odehrává v těžko specifikovatelných harmoniích, do kterých se zařezávají zvuky zkreslené kytary, cinkání zvonečků, sborové hlasy, podívné propojování klavíru a varhan. Další psychedelický obraz zvláštních barevných a snových vizí, za kterými cítím vliv psychotropních látek a všelijaké zvláštní filmové felliniovské obrazy fantaskního typu a samozřejmě naopak zase „swingující Londýn“ druhé poloviny šedesátých let s minisukněmi, kožešinami a nejroztodivnější barevnou módou, které se prolínají do „jablek“ a „pomerančů“…..

PAINT BOX – tuhle skladbu složil Rock Wright. Má odlišnější rukopis než Barrett. Výraznější a vyspělejší autorský rukopis a smysl pro skladatelské proporce se řídí jinými postupy. Akordické nástupy akustické kytary jsou kolorovány nejen pulsující (nevýbojnou rytmikou), která ovšem výtečně pracuje v přesných akcentových proměnách s baskytarou a klavírní a varhanní prolínání se tu děje opravdu ve zvláštních harmonických podobách. Vokální struktura je hodně podmanivá a v klavírním tématu v závěru dokonce cítím nějaké jazzové nálady v akordických proměnách. Hodně zajímavé pojetí….

IT WOULD BE SO NICE – takže další skladba je od Wrighta. Má trochu víc konkrétnější charakter melodické stavby, ale přesto se zde nádherně prolínají psychedelické hudební, pěvecké a zvukové vize. Místy mám pocit, že by k podobnému modelu skladby mohli dospět i Pretty Things a Beatles, u prvních instrumentací a u druhých vokální stavbou. Ale není v tom žádné „opisování“ nebo hledání souvislostí, je to pocit, který se vytváří. Globálně se ovšem jedná o originální kompromis mezi zpívanou písní a undergroundem šedesátých let. Moc hezká a přesto zapomenutá píseň….

JULIA DREAM – krásná píseň z Watersovy dílny. Už tehdy přesvědčoval, že je schopen psát výtečné originální balady. Po formální stránce asi nejkonkrétnější skladba, která má jasnou stavbu a čitelnou harmonii, což je dáno akordickými proměnami a čarovnými až strašidelnými psychedelickými zvuky a zlověstným šepotem, včetně kosmického soundu a podivného bublání. Vyjádřit snové stavy mysli podvědomí se zde zdařilo na výbornou. Kdybych hledal nejsilnější skladbu na tomhle albu – její postavení by stálo na předních místech, přestože se vzdávám nějakého konkrétního hodnocení.

POINT ME AT THE SKY – spolupráce Waters a Gilmour zde znamená pravděpodobně „nejpinkfloydovatější“ okamžik na albu. Sevřená harmonie a vyprecizované vokální stavby s instrumentací je opravdu výtečná. Její charakter je ale příliš „písničkový“ a tak chápu, že se asi z toho důvodu při rozhodování zařadit ji na album asi dostala do postavení jakéhosi outtake a tak z albové produkce „jednoduše“ vypadla. Jsem rád, že se „zachránila“ a že ji dnes můžeme, my, co máme Pink Floyd „pod kůží“ poslouchat jako jakousi příjemnou třešničku na virtuálně psychedelickém dortu..

CAREFUL WITH THAT AXE, EUGENE – závěr patří legendární skladbě, která dodnes vyvolává spoustu kontroverzních reakcí. Tato verze je odlišná od toho co nabízí první část dvojalba Ummagumma. Nechci speciálně akcentovat onu rozdílnost. Tato verze je studiová a především je zkrácená svojí stopáží. Když se do ní znovu a znovu zaposlouchávám, je pro mě vrcholem reálné britské psychedelie šedesátých let se vším všudy a kdyby ch měl někdy deklarovat skladbu, která by tohle období konkrétně mohla zastupovat, byla by to právě tato. Zase si uvědomuji, jak byli Pink Floyd předvídaví a futurističtí ve svém cítění a myšlení. Zatímco hodně jiných kapel se vydávalo cestou co možná největší snahy dosáhnout instrumentální preciznosti a dokonalosti, tady se vsadilo především na práci se zvukem, náladami a pocity a dělali to velmi dobře a to už jim v daných proporcích nikdo nevezme…

Album Early Singles je sice doplňkovým materiálem, ale přesto má svůj význam a roli v bohaté produkci kapely. Asi nebude stát na čelných místech popularity a poslouchanosti a tím, že je poskládáno písněmi singlů netvoří onu pinkfloydovskou „zeď“ koncepčního typu.
Dávám jasné a nezpochybnitelné čtyři hvězdičky a děkuji za ně.



reagovat

catcher @ 30.04.2012 18:20:40
Zdravím Petře,
tak tomu říkám Dejá Vu...
Představ si, že jsem k tomuhle CD příšel stejným způsobem. Známý, provozovatel CD shopu, se nechal ukecat a postupně rozprodal jednotlivé tituly z boxu Shine On, aby na mě ve finále "zbyla" tahle rarita. Jen jsem měl trochu větší kliku - nechal mi i tu krabici, a hlavně krásnou knížku o kapele v tvrdé vazbě a se spoustou jinde nepublikovaných fotek ...
K desce samotné - klasická "Barretovka", většina čísel se kryje s Relics, ale je tam i pár rarit, do té doby nedostupných. Hezký obal, celkově vděčný kousek do sbírky fandy PF.

PaloM @ 02.05.2012 07:44:36
Toto CD mám, ale nie originál. Totiž, nepodarilo sa mi nájsť ho ako sólo predajné. Pamätám si presne, kedy som prišiel "do styku" s týmto repertoárom. V r.1974, keď som poznal iba Meddle a The Dark side of the moon, mal kamarát na kotúčovej páske skopírovanú krátku LP MASTERS OF ROCK. Na stránke progarchives je toto >> odkaz Vtedy som ešte nepoznal žiadnu psychedelickú skupinu a krátke skladbičky s neobyčajnou štruktúrou sa mi zapáčili, tak som si to skopíroval na moju kotúčovú pásku. Ku kvalitnejšiemu záznamu som sa dostal oveľa neskôr z lossless formátu, z internetu. Ako píšeš, CD je súčasťou kompletu a ja som Floydov kupoval po jednom kuse zo série remastrov 90. rokov. Pokiaľ by ste vedeli o sólo predajnej výberovke na jednom CD všetky tieto dôležité prvé skladby, rád by som si dokúpil do zbierky. Na Relics tuším nie je všetko, čo na Early Singles.

Petr Gratias @ 02.05.2012 16:09:49
Zdravím, Catchere...
tak to se povedlo - to bychom nevymysleli.
Podobný model Tvému jsem ale získal zase za Beatles.
Než vyšla ta poslední digipacková remasterovaná verze, tak jeden kamarád zase prodával jednotlivé CD Beatles a když je všechny prodal - zbyla mu luxusní dřevěná skříňka ("lodní kufr" v miniverzi) a černá knížečka s lakovaným obalem s doprovodným textem.
Obojí jsem získal a dnes v tomto balení mám tu nejnovější řadu beatlesovské digapackovské produkce, třebaže k tomu učelu nebyla stvořená... co vís si sběratel může přát!?
Takže upřímně "závidím" a přeji Ti podobný typ zisku do tvé sbírky.
Zdravím!

Petr Gratias @ 02.05.2012 16:13:40
Ahoj PaloM....
Ano, v době kdy jsem, ještě kompletoval Pink Floyd na elpíčkách, bylo nakonec mým zesíleným zájmem pozornosti album MASTERS OF ROCK, kde byla řada rarit stojící mimo jejich diskografii. Album jsem bohužel nikdy neviděl - i když o něm vím.
Nakonec do digitalizaci jejich repertoáru se tyhle věci vyřešily - ale POINT ME AT THE SKY na Masters Of Rock nebylo....
To byly časy - zabývat se do hloubky detaily a unikat realitě minulé doby.
Ano, Pink Floyd byli, jsou a zůstávají výjimeční a dalo se to rozpoznat už velmi dávno.....
Zdravím!

Ranné mimoalbumové singly PF sú hodné vydania v podobe albumu. Aspoň sa mi tak do uší dostali známe veci Arnold Layne a See emily play. Ale prvých 5 songov, t.j. songov Syda Barretta, sa mi nepáčilo tak ako zvyšok. Hlavne Wrightove songy (Panit box, It would be so nice) sú jednoducho krásne, ale ani ostatné nezaostávajú (Watersova krehká Julia dream, Gilmourova Point me at the sky či klasika mne známa už z Zabriskie point Careful...).

Musím ešte spomenúť dve skladby mimo štúdioviek. Embryo (1970), ktorá vyšlo na výbere Works v 84 a hlavne skvost s vynikajúcou gitarou Davida Gilmoura Binding my time (1971), ktorý vyšiel na Relics (1971). O tieto dve skladby som si obohatil túto placku a ešte raz chcem vyzdvihnúť Binding my time, jednu z najlepších skladieb PF, v ktorej je konečne počuť aj Masona poriadne búchať do bicích.
reagovat

No jasně. Všechno mimo řadových alb potěší. Mám kde-co od téhle bezva partičky, na tento titul sem narazil náhodou. Samozřejmě senza senza senza - to se dá poslouchat za jakékoliv nálady. Jen studia hledejte - hledejte, co ještě nebylo od Floydů vydáno a vydávejte.
reagovat

@ 30.05.2009 15:46:48
A jedna senza recenzička na bezva partičku od Mirka Trojáčka. :-)

PaloM @ 01.06.2009 09:04:08
Už v 74. roku som mal na kotúčaku podobné LP "Masters of rock", toto je ale lepšie, lebo pri rovnakom počte skladieb na "Masters" bolo viac z 1. radovej LP. Len dodám, že ešte stále ma potešia aj radové albumy :-))

Tak tohle je opravdu lahudka pro skalni fandy a tem ostatnim doporucuju!!! Az na dva (Scarecrow a Eugene) neni zadny song na radovych albech. Jde o singly vydane v Barretovskem obdobi, a tenhle vyber je podle mne jeste lepsi nez Relics, tohle doma urcite nemate. Vyjimecne davam hodnoceni kompilace i kdyz jsem to delat nechtel, je to tedy hodnoceni jak samotnych pisnicek tak i producenta ktery je dal na tuhle desku.
reagovat

Jan Honza @ 05.05.2006 00:00:00
Souhlas,
tahle deska už měla vyjít dávno !

Gerry @ 02.10.2007 07:22:32
Já bych ještě doplnil, že existuje dokonce i mutace této desky (dneska bohužel nevím, jestli to byla limitka nebo nějaká pirátština, držel jsem ji v ruce tuším v r. 1993), které navíc obsahuje i Barretovy nevydané "LSD běsy" Scream Thy Last Scream a Vegetable Man. Poté vyšly už jen na (asi) 17CD bootlegu A Tree Full Of Secrets ...