Ange / Le Cimetière des Arlequins (1973)

První album od Ange, které jsem slyšel a okamžitě jsem se do něj zamiloval. Ty varhany, ach ty varhany. Ty mě úplně odrovnaly, jak takový úžasný zvuk můžou mít. Pokud znáte další kapely s tímto soundem, tak rozhodně sem s nimi. Ani nemusím rozumět textům (stejně tak jako u italštiny), zpěv je dá se říct další hudební nástroj, který může udávat vlastní tóny, nálady, melodii atd. Dosud je to mé nejoblíbenější album. Na prog archives ho valně nehodnotí, tím jsem se opět ujistil, že ne vždy se dá spoléhat na jejich hodnocení. Cover alba působí originálním dojmem. Celkově je to dosud mé jejich nejoblíbenější. Přijde mi vyvážené bez slabého místa. K jednotlivým skladbám:

1. Ces Gens-Là - kytara mňouká, varhany duní. Duní i zároveň bicí, tišší zpěv doprovází hluboký avšak tlumený počátek. Teatrální projev Christiana pokračuje. Začíná to postupně gradovat, duní varhany a zesiluje zpěv. A pak se přidá kytara, zesílí varhany. To byla první skladba (i album) co jsem od Ange slyšel. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Ty varhany, ta kytara, ten naléhavý teatrální zpěv. Před čtvrtou minutou se rozjede další motiv, kdy opět duní varhany a kytara do toho pobrukuje. Přidává i zároveň krásné solo. V závěru se vše ztiší, jen jsou slyšet činely.

2. Aujourd'hui C'est La Fête Chez L'Apprenti-Sorcier -
dvojité varhany duní jako jeden zvuk dohromady, přidá se elektrická kytara. Zanedlouho se přidá i zpěv, za doprovodu dunících varhan, duní jako vody rozbouřeného oceánu. Po minutě a půl je naprosté ticho, jen vydrnkává akustická kytara, varhany jemně kvílí. Do toho se přidají klávesy, které zní v podstatě jako flétna. Zpěvák šepotem jen dobarvuje tuto krásnou pasáž. Pak opět zesílí kytara a varhany a navrací se úvodní motiv skladby.

3. Bivouac - 1ère Partie - počáteční vokální pasáže se postupně přesunují do klidné pasáže, kdy opět plují varhany. Zpěvák současně s varhany melodicky spolupracuje. Zpěv přidá na gradaci, občas je slyšet i sborový křik. Po dvou a půl minutách začne temnější pasáž, kdy zlověstně hrají varhany s jemným zpěvem. Následně se přidá kytara, která vydrnkává svou temnou melodii. Tempo se zrychlí, přidají se i bicí. Klávesy pak mají své solo.

4. L'Espionne Lesbienne - akustická kytara, zpěv, taková hravá skladba. Francouzštinou rychle artikulovat bych opravdu nechtěl, jako to tu předvádí zpěvák. Po minutě a půl je příjemná pasáž s flétnou. Poté se opět vrací původní motiv.

5. Bivouac Final - začne hutnými, dunivými varhany podporované bicími. Občas se ozve kytara. Zpěv zde není, je to spíše instrumentální. Tempo se zrychluje až se zase postupně úplně vytratí a vše se utiší. Po dvou minutách si hrají jen varhany a pomalu ukončí skladbu.

6. De Temps En Temps - taková lehce stravitelná a zapamatovatelná skladba. Zní to jako nějaká balada, která je velmi melodická. Opět hutné varhany, táhlý Christianův zpěv. Refrén, který by se dal zpívat i někde u táboráku. Pak to ale překvapí další pasáží, takovou snivou, hravou. Zase ty varhany, to je paráda. Postupně se navrací původní motiv s refrénem, který také skladbu ukončí.

7. La Route Aux Cyprès - asi nejromantičtější skladba na albu. Začne jen akustickou kytarou a zpěvem. Zde mi ani nevadí absence varhan a bicích. Akustika se postará o celou atmosféru. Francouzština se pro tento typ skladeb perfektně hodí. Závěr krásně prokreslí flétna.

8. Le Cimetière Des Arlequins - stejnojmenná jako album. Asi má nejoblíbenější na této desce. Začne basou a hned na to se ozvou dramatické varhany až z toho jde mráz po zádech. Pak se vše utiší, ale varhany se opět ujmou vlády s podporou basovky. Přidá se zpěv, bicí a vše splývá v jednu melodii. Líbí se mi zde hravý zpěv Christiana jak si pohrává se zpěvem do různých forem a přidává si i své vlastní melodie. Na něj se lehce nabalují další nástroje. Jeho dramatičnost dodává skladbě zajímavý dynamický náboj. Po čtyřech minutách utichne zpěv a varhany začínají nabírat na gradaci. Za chvíli se opět přihlásí o slovo zpěvák a naléhavým hlasem křičí (tomu jako z mála slov rozumím) "vstupte !" "vstupte!". Začíná se to čím dál více zrychlovat, nabírat na větší gradaci, až se bicí zblázní a zpěvák už nestíhá ani křičet. Po sedmé minutě začnou burácet opět bicí, varhany hrát sem a tam, přidávají se různé pazvuky, které ani nejsem schopen identifikovat. Různorodé zvuky s varhany dokončují tuto krásnou skladbu.

» ostatní recenze alba Ange - Le Cimetière des Arlequins
» popis a diskografie skupiny Ange