Rush / Hemispheres (1978)

Když o Hemisférách začal brácha vyprávěl, často se nad nimi úplně rozplýval. Deska patříla k jeho nejoblíbenějším albům od Rush. Prý takto uceleně pokrokový materiál už kapela nikdy nedokázala nahrát. Je tedy jasné, že se jejich alba u nás protáčela pravidelně a já si k nim časem vybudovala nějaký vztah.

Hemispheres bych i já zařadila mezi jejich nejlepší produkty. Má skvělý zvuk a neprostupnou atmosférou. Takovou lidsky odtažitou. Na skladbě Cygnus X-1 Book II mám ráda komplexnost - to, s jakou lehkostí se neustále přeměňuje, vyvíjí a proplétá spousty různorodých témat, ze kterých postupně vyrůstá. Jako nějaká monster obrovská sekvoj. Je dokonale výpravná. Circumstances a The trees jsou kratší rockové kusy s jasnými artrockovými atributy. Melodické a celkem lehce stravitelné. La Villa Strangiato se obměňuje podobně jako úvodní skladba, ale už bez zpěvu. Kapela si vystačí jen se svými nástroji a dělá to výborně.

Na Rush se mi líbí, že dokázali přijít každý rok s jinou deskou. Hemispheres je oproti A Farewell to Kings z úplně jiné dimenze a zase další Permanent Waves je daleko přístupnější. Rush v té době naštěstí nedělali kompromisy. Trochu mi vadí Geddyho vokál - zpěvák totiž v některých momentech zbytečně ječí. Ale jinak jde o parádní desku. Rush sice nepatří mezi ostrovní rockové stálice, ale dokázali světu, že i na "druhé straně", v Kanadě, se dělá dobrá muzika.

» ostatní recenze alba Rush - Hemispheres
» popis a diskografie skupiny Rush