Rush - Hemispheres (1978)

Když o Hemisférách začal brácha vyprávěl, často se nad nimi úplně rozplýval. Deska patříla k jeho nejoblíbenějším albům od Rush. Prý takto uceleně pokrokový materiál už kapela nikdy nedokázala nahrát. Je tedy jasné, že se jejich alba u nás protáčela pravidelně a já si k nim časem vybudovala nějaký vztah.

Hemispheres bych i já zařadila mezi jejich nejlepší produkty. Má skvělý zvuk a neprostupnou atmosférou. Takovou lidsky odtažitou. Na skladbě Cygnus X-1 Book II mám ráda komplexnost - to, s jakou lehkostí se neustále přeměňuje, vyvíjí a proplétá spousty různorodých témat, ze kterých postupně vyrůstá. Jako nějaká monster obrovská sekvoj. Je dokonale výpravná. Circumstances a The trees jsou kratší rockové kusy s jasnými artrockovými atributy. Melodické a celkem lehce stravitelné. La Villa Strangiato se obměňuje podobně jako úvodní skladba, ale už bez zpěvu. Kapela si vystačí jen se svými nástroji a dělá to výborně.

Na Rush se mi líbí, že dokázali přijít každý rok s jinou deskou. Hemispheres je oproti A Farewell to Kings z úplně jiné dimenze a zase další Permanent Waves je daleko přístupnější. Rush v té době naštěstí nedělali kompromisy. Trochu mi vadí Geddyho vokál - zpěvák totiž v některých momentech zbytečně ječí. Ale jinak jde o parádní desku. Rush sice nepatří mezi ostrovní rockové stálice, ale dokázali světu, že i na "druhé straně", v Kanadě, se dělá dobrá muzika.
reagovat

pinkman @ 26.05.2018 09:47:50
terka, máš svatou pravdu. Vskutku ucelené dílo. Co se týče rozvíjení základního tématu, nic podobného už Rush později nepoužili. Jde o jednu z jejich nejprogresivnějších nahrávek. Pro mnohé nedostižnou a nezopakovatelnou.

Petr87 @ 26.05.2018 10:17:03
Oni sami RUSH už tehdy věděli, že podobnou desku už nikdy nenatočí; další dílo "Permanent Waves" je toho důkazem...

A souhlasím - ač mám výškaře rád, tak Geddy na "Hemisférách" někdy až zbytečně moc tlačí na svou hlasovou pilu, až mne to někdy - je mi to ale těžké přiznat - docela vadí. Ale deska je to fenomenální!
Díky za recku.

oř @ 26.05.2018 13:48:52
Rush jsou kapelou(nebo bych měla napsat byli?), která má také své odpůrce. Každý nedokázal akceptovat fakt, že se i mimo británii a ameriku dokázala vyprofilovat svérázně hrající kapela, která navíc většině z nich ukazovala záda.
Rush v mládí poháněl silný progresivní motor. Dík za recenzi.

PaloM @ 26.05.2018 18:30:27
Kto sa dokáže zmieriť s jačaním Geddyho Lee, má vyhrané. Trvalo mi to dlhé roky, teraz mám od Rush všetko podsatné v zbierke. Nemám čo riešiť, Rush vo všetkých fázach vývoja boli vynikajúca skupina. Už sme to tu mnohokrát preberali.

jirka 7200 @ 26.05.2018 18:41:26
Geddyho zpěv mě před 40 lety připadal zvláštní, ale bez problému jsem ho vstřebal. Jinak jedna z nejlepších desek Rush,to je bez diskuze.

Delší dobu jsem ji neslyšel, mám doma MSFL verzi, zítra si ji pustím. Dik za připomenutí.

terka @ 27.05.2018 09:31:44
dík všem za vaše reakce.

PaloM @ 27.05.2018 09:56:50
oř: prepáč mi moju osobnú otázku mimo hudby, ktorú mám čisto zo zvedavosti a nič za tým nehľadaj. Proste rád mam jasno. Keď nechceš, nemusíš odpovedať.
Otázka: si muž alebo žena?
V reakcii píšeš: (nebo bych měla napsat...)
V profile píšeš o sebe v mužskom rode.
Ďakujem za porozumenie.

oř @ 27.05.2018 10:55:19
PaloM: tvoje otázka mě strašně moc pobavila, ale když mám říct pravdu, při jejím prvním přečtení jsem se orosil hrůzou. Samozřejmě se jedná o fatální překlep. Nemám nic proti druhému pohlaví, ale podobné konspirace se mě dotýkají. Recenze a reakce sem píši pravidelně a pokaždé za sebe, ne za ni:)

PaloM @ 27.05.2018 11:18:52
oř: myslel som si na 99%, že je to preklep, tak si ma ukľudnil :-) Uvítal by som tu viac žien, v 90. rokoch v požičovni CD som pravidelne stretával mladé dievčatá, ktoré počúvali progresívny rock.
Tak oř, nech sa ti darí.

oř @ 27.05.2018 11:37:01
PaloM: rovněž ti přeju hodně zdaru. Nejvíc žen pokaždé potkávám na koncertech, tam je jejich procento nezanedbatelné, ale když si má některá z nich doma pustit muziku(mluvím i z osobní zkušenosti s kamarádkami), tak je to spíš vyjímka.

northman @ 30.05.2018 12:34:11
v druhé polovině sedmdesátých let, kdo neposlouchal Queen a Rush byl pro ty, kteří je poslouchali divnej. Byl jsem divnej, ani jednu jmenovanou skupinu jsem neposlouchal. Po revoluci mi kolega donesl několik CD Rush, abych poznal tu správnou muziku, mezi těmi CD bylo i tohle album. Hudba skvělá, ale ten zpěv mě naprosto odradil od dalšího odhalování tajemství jménem Rush. Po letech, jako reakci na tvojí recenzi jsem si to poslechl znovu, účinek naprosto stejný, ten zpěv je hroznej.

Jarda P @ 30.05.2018 15:56:20
S tím zpěvem to mám podobně jako Northman s tím rozdílem, že počínaje Permanent Waves přestal Geddy mečet a začal zpívat. Proto počínaje touto deskou a konče Power Windows Rush mám, i když nepatří do mých Top 10.

Dodnes nevím proč, ale rushovský hemisféry mě nikdy pořádně neohromili, aspoň né tolik jak deska předešlá, o té následující ani nemluvě. Cítím z nich v první řadě techniku, neuvěřitelně technicky zmáknutý album, myslím že po této kolekci už pánové nikomu nemuseli dokazovat, jak mistrovští jsou hudebníci, však v dalších letech z této své přednosti budou postupně slevovat, nebo ji spíš přetvářet ve prospěch velkých melodií, kterými skladby v dalším desetiletí doslova pulzují. Zvláštní neprostupný chlad a Geddyho vysoký vokál mi tady jaksi nedělá úplně dobře, chybí mi tam teplo Rush budoucích a především atmosféra, která na mě přes prvky výše vyjmenované prostě nedýchá.

První blok Cygnus X-1 Book II oplývá krásnými akustickými přelivy, změnami, technickou dokonalostí všech zůčastněných, přesto ale cítím jakýsi blok, kterým si mě skladba nedokáže podmanit, tak jako jiné. A tak je to vlastně i se zbytkem materiálu, podobné procesy se odehrávají ve třech zbylých písních.

Mám Rush strašně moc rád, tady ale plnej kotel udělit nemůžu, cítím v tom jakousi křeč.
Pod co bych se ale podepsal, je parádní obal alba, jeden z jejich nej.
reagovat

horyna @ 23.08.2016 18:41:59
pořád se jaksi nemohu s albem pořádně popasovat, asi mu dám zase šanci, mám chuť ho poslouchat a to je hlavní, vím že k 80-tým se stejně nepřiblíží, ale ...

horyna @ 24.08.2016 11:26:34
Zravím všechy Genesis popaře i jejich oponenty :-), tak jsem se právě vrátil ze suprové kolo vyjížďky a do cesty si přibalil krom jiného i Hemisféry, měl jsem na ně velkou chuť a dal je dokonce 2x po sobě, to už je co říci. Byl jsem totálně uchvácen, desku jsem delší dobu neslyšel a to paradoxně pomohlo ji lépe vstřebat a proniknout, dokonce bych na ni po dnešku byl schopen vytasit možná i tu známku nejvyšší.
Opravdová kvalita, ale těžko prostupná.

kamila @ 24.08.2016 11:48:51
Pětková záležitost, jasná vize kapely přetavena ve funkční a pružnej materiál ohromný melodický síly. Kompozičně dokonale navrstvený, nemám co vytknout i když Presto to není:)

horyna @ 24.08.2016 11:56:08
Pro mne tohle jasná pětková záležitost nikdy nebyla a nevím jestli třeba za měsíc bude, mám také mnohem raděj 80-tkový Rush a ta sirovost mi někdy vadí, dnes mne album dostalo do kolen, kéž by to bylo i příště, vlastně tam není slabá skladba, či pasáž, uvidíme...

Když jsem kdysi rozšířil obzory o klasiky 60. a 70. let, byla alba kanadských veteránů mezi prvními v mé sbírce (jako první Moving Pictures) a už tehdy mě jejich sofistikovaný rock velmi oslovil.

Cygnus X-1 Book II - mohutný nástup kytar se syntetickým otiskem nastupující dekády je monumentální, pak ale famózní Peart náladu naruší a nastupující odsekávané melodické motivy s parádně pracující Leeho basou, která si bere úplně samostatný prostor. Konečně pak přichází na řadu s přívalem kytar i jeho hlas, pohybující se v této éře ještě ve značných výškách, teprve s nástupem dalších alb svůj hlas usadil o poznání níže. Hlavní kytarové motivy, ale i vesmírné mezihry navazují volně na poslední skladbu předchozího alba a vzniká nám tak plnohodnotná suita. Jsou tu vkusně zakomponované akustiky, matematicky přesná ostrá Lifesonova sóla a Peartovy neskutečně řazené dělostřelby. Leeeův teatrální hlas mění a láme nálady, převažuje ale dramatický tón, a ty poslední čtyři minuty jsou parádní. Abych byl ale upřímný, ne všechny momenty, hlavně v prostřední části, mě tady stoprocentně oslovily a vždy se přistihnu, že mě jako celek o něco více zaujal skromnější první díl na předchůdci, které mám jako album vůbec o něco raději. Z tohoto monumentálního eposu musí přijít logicky vysvobození a tak tu máme krásné smířlivé akustiky i Geddyho zpěv - baladický vstup Circumstances pak střídá přechod do hardrockové tváře s krásně bublající basou. I na skromné ploše jsou Rush mistři, zlom do instrumentální druhé půle je čarokrásný. The Trees začíná opět akusticky a Geddyho vstup "there´s an unrest in a forest..." je už klasikou. I tady se ale skladba zhoupne do pořádného rockového náporu s pořádně odvázaným Geddym. I tady přichází krásný zlom, syntezátory a kytary budují pohádkové nálady jako vystřižené od "kolegů" Genesis a dramaticky stupňovaný závěr se závěrečnými nástrojovými orgiemi je opět mistrně proveden. Klasicky ozvučené kytary na prahu slyšitelnosti se rozezní do nádherného úvodu, překračujícího staletí někam daleko nazpět a už tu máme synťákové zvuky a Peartovy činely, to parádně budované napětí je úplně hmatatelné, pořádně syrové kytary pak konečně odpíchnou geniální riff La Villa Strangiato. Alex Lifeson kouzlí na krku krkolomnou melodii, v zádech má mohutné syntetické zvukové stěny a Neilovy nezničitelné palebné přechody. Tato více než desetiminutová instrumentálka na závěr je opravdovým skvostem, od jemné mezihry s krásným sólem opět postupně roste za drtivé rytmické podpory a dramatických melodií, které po syntetice "opakuje" Lifeson na strunách, postupně až do ústředního motivu, závěr je opět monumentálně silný. Tohle jsou hudební hody hlavně pro hudebníky samotné, kteří tuhle skladbou řadí opravdu hodně vysoko.

Motivy album Hemispheres přímo navazuje na závěr A Farewell to Kings. Je tu zapojeno více syntezátorů a elektroniky, kapela se hudebně posouvá a Geddy Lee posunul svůj hlas o něco málo níže. Album mě ale neoslovilo ani tak, jako předchůdce (hlavně úvodní suita), ani další dvě nebo tři alba - za čtyři hvězdičky.
reagovat

horyna @ 25.05.2016 11:28:26
EasyRocker: výborná recenze, nelze než nesouhlasit, u mne si album stojí podobně, je na chvostu diskografie Rush a třeba Farewell... mám oblíbené o něco více a možná i 2112, přesto je to pořád hodně interesantní muzička.

Hemisféry – další úžasná věc od mých oblíbenců!
1/Cygnus X-1 Book II
Kdybych neznal jedničku z Farewell, byla by to bomba, jelikož Cygnus První je má nejoblíbenější skladba, zůstane tato dvojkou, ale tak to má být. Opět skvělé instrumentální výkony, vrstvení a změny nálady v těchto skoro dvaceti minutách Vás nepustí odejít. Jako třeba Floydy neumím poslouchat na přeskáčku, nebo částečně, ani Rush, alespoň ze 70´let . Tedy fakt parádní záležitost, určitě jedna z věcí k seznámení s touto kapelou.
2/Circumstances
Výborná věc, předznamenávající dva vrcholy LP.
3/The trees
Začínám vlhnout, těžko se k tomu něco dodává, stačí mlčet a poslouchat , mp3 a nejlépe žádný digital nebrat!!!
4/La Villa Strangiato
…no a teď už jsem v totální extázi, orgáč, který-sorry ženo, nikdo jiný není schopen dodat, hudba bouří, vře, graduje, vše do sebe dokonale zapadá, souhra je až neskutečná, výsledek – nádherná věc, která nemá obdoby!!!

5 hvězd s „hvězdičkou“je jasných, máme se ještě na co těšit, ale touto LP zřejmě končí „čistě“ hardrockové období Rush. Skláním se k zemi před trojicí, která dokáže rozpoutat takové „peklo“!

Na závěr bych chtěl říci, že nemám moc rád tributy, ale můj „předřečník“ Bedřich se se mnou podělil o: //CYGNUS AND THE SEA MONSTERS : One night in Chicago//, DVD s perfektním PCM zvukem, výbornými instrumentalisty včele s Mr.Portnoyem. To se musí vidět, snad jenom reakce Bedřicha, že vždy, když to pustí, musí vydržet až do konce. Toto potvrzuji, viděl jsem to pouze 3 x, ale myslím, že to mohu podepsat. Budu si protiřečit, ale přesto, že je po hudební stránce vše zahráno dokonale i zpěvák mě zaujal, nehraje si na Geddiho,ale v určitých věcech se mu přibližuje, je to naštěstí jiné. Opravdu se to nedá vysvětlit – poslechněte si to!!!

reagovat

Ta dáma,co pořád píše o Rush,že se jí to nelíbí,mě opravdu bere. . .Milostivá,Tak to neposlouchejte a nekažte nám radost ! ! ! Jinak,abych se vrátil k Hemispheres - přes Rush jsem se plynule dostal k Dream Theater a k Miku Portnoyovi(bubeník DT) který za svého bubenického největšího guru považuje Neila Pearta a tento momentálně nejlepší světový bicman(samozřejmě podle mého názoru)v roce 2006 secvičil zásadní věci,jekési Opus magnum od Rush a vydal to na své vlastní značce v počtu asi tř a půl tisíce výlisků pod názvem \" CYGNUS AND THE SEA MONSTERS : One night in Chicago \" skladby jako kompletní 2112,Cygnus X-1,kompletní první strana Hemispheres a finále Yyz s bubenickým sólem,to le taková jízda,že jsem na to hodinové dvd koukal s otevřenou pusou a měl jsem ten známý pocit mrazení v zádech ještě dlouho po konci. . . co jsem tím chtěl říct ? V okamžiku,kdy toho má Mike jak se říká plný brejle a že to je bubeník od pána boha,tak doceňuji, a naplno,co znamená jméno Neil Peart pro všechny fanoušky Rush,pro mě osobně a pro celou rockovou světovou bubenickou scénu. . .\"LEGENDA\". . .pro Mika mluví trochu to,že hrál na originál přesnou repliku bicích,na které hrál Neil Peart v roce 80-82. . .ještě moment,kytaru hraje Paul Gilbert tak lehce se všemi vyhrávkami,že mi to připadá,že má snad čtyři ruce,basu hraje studio player extratřída Sean Malone. . .dvd samozřejmě vlastním,mohu poskytnout, , ,a texty : momentálně je pro mě jednodušší je ofotit a poslat poštou,musel bych je přepsat do kompu,na což nemám čas. . . .604565089

reagovat

Přiznám se že úvodní "kláda" mne nikdy až tolik nevzala, jako třeba jiné rozsáhlé kompozice z předchozích desek. Ovšem jsou tu dva kousky, pro které bych strčil kamaráda do ohně. Tím prvním je The trees. Nádherné a na první poslech chytlavé melodie mne teda dostaly. I ta povedená instrumentální pasáž s ťukáním (snad datel:) nebo neil).
Opravdovým klenotem je pro mne La Villa Strangiato. Teda, když jsem ji slyšel poprvé,ani nevím co mi u toho běželo hlavou. Myslím si že lepší instrumentální skladbu se šílenými vyhrávkami a samými exibicemi by někdo těžko pohledal. motiv střídá motiv, melodie, sóla, rifové jízdy...muzice nerozumím, tak abych věděl na kolik je dob a taktů a v jaké stupnici atd..., ale takhle podle mne vypadá, když se skloubí muzikantská zručnost a genialita s neotřelostí, syrovostí a energií. Hustá věc!
Je báječné tu souhru poslouchat, ale je ještě lepší to sledovat (R30-bonusový materiál-nemá chybu! 30 let starý záznam) a nejlepší je, to vidět celé živě(bohužel nevím:( nezažil jsem a doufám že to zažiju, až se chlapci někdy stavěj na návštěvu v blízkosti.
Plný počet zas nemohu dát, jelikož mne úvodbí zas tolik nebere. Ale tři hvězdy je málo.I tak toto album, CELÉ, miluji!
reagovat

noki @ 27.10.2007 19:35:20
Tak 21.10.07 jsem je viděl v Mannheimu a to jsi asi prošvihl. Byli SUPER!!!!

Rozhodne ďalší majstrovský kus. Po trošku (pre mňa) rozpačitom Farewell to kings sa skupina vracia so svojim muzikantsky a technicky asi najlepším albumom. Hoci sú Rush radení do progresívneho hnutia, podľa mňa sa nikdy nevzdali čistého hard rocku, oni sa iba ako inštrumentalisti dostali na úroveň, kam nedokráčali ani najväčší z najväčších (tým myslím Deep Purple a Led Zeppelin).

Úvodná skladba je dobrá, ale opäť jej trošku chýba to, čo robilo 2112 tak unikátnou skladbou. Znie to príliš ako niečo, čo už Rush hrali predtým. Výborná vec, ale originalita kúštik absentuje (čo je normálne, nevnímam to ako chybu, iba ako fakt). Naopak, Circumstances je moja naj rázna skladba od skupiny. Také môžem stále. The trees je tiež výnimočná kľudnejšia vec, ale vrchol albumu (a aj celej tvorby) je neprekvapivo inštrumentálka inštrumentálok - La Villa Strangiato.

Tento album mám veľmi rád a päť hviezd mu nedám iba preto, lebo úvodný opus podľa mňa nie je tak skvelý ako by mal byť (čisto poslucháčsky pocit, neviem to vysvetliť).
reagovat

miguel7 @ 11.09.2007 14:22:39
Jak tě tak během dneška sleduji čeveče, koukám že máš docela stejný názor jako já na jejich alba ze 70.
Instrumentálně byli ve své době zřejmě asi špičkou, a to musím uznat i coby LZep maniak. No možná. Hraje mi teď v hlavě Achilles, což je teda instrumentalismus také vrcholný. Ale jinak tě zdravím hejkale:)

hejkal @ 11.09.2007 14:28:42
Dík za pozdravy, nápodobne. Ja tiež nedám na Deep Purple dopustiť, sú v hard rocku mojou jednotkou, ale Rush jednoducho zašli inštrumentálne najďalej.

aselzesarp @ 03.05.2014 16:48:55
" oni sa iba ako inštrumentalisti dostali na úroveň, kam nedokráčali ani najväčší z najväčších (tým myslím Deep Purple a Led Zeppelin)."

To souhlasím. Každopádně co z toho, když Led Zeppelin měli mnohem větší skladatelský potenciál..

Tohle nikdy nebyla kapela prvního poslechu,o to víc se to všechno vrátí,když člověk pronikne pod "povrch".Toto album byl můj úplně první kontakt s Rush,od té doby se mi změnil pohled na hudbu jako takovou.Neznám jiné světové trio,které by mělo takový cit pro rozlišování nálad a hudebních barev a odstínů.Vlastním komplet Diskografii,sólo počiny jednotlivých členů i hostování na albech různých kapel i jednotlivců.A samozřejmě komplet anglické a české texty/překlady.Toto je ZÁSADNÍ rockové album 70-tých let.Nezbytné pro fanoušky poslouchající náročné styly.Byli jste 25.září 2004 na Rush v Praze ? Když si na to vzpomenu,běhá mi mráz po zádech. . .
reagovat

Steelen dick @ 23.02.2007 00:00:00
Jestli byste byl tak laskavý a poslal mi překlad hemisphers na email, byl bych vděčný.

Frajerlukee @ 20.04.2007 00:00:00
Ahoj prosím prosím mohl by si mě taky poslat nějaký překlad?:)opravdu by mě moc ty jejich texty zajímaly. všichni je hrozně vychvalujou tak si chci udělat alespoň malý obrázek.byl bych ti moc vděčný.kdyžtak frajerlukee@seznam.cz

Wenzl @ 21.04.2007 00:00:00
S tím koncertem,souhlas,byla to bomba.Já přišel později a měl jsem na prd výhled,ale jinak vážně super.Jinak na nějaká tria byť z jiného žánru s obrovským citem bych si asi vzpoměl.Nicméně sdílím Vaše nadšení pro tuhle placku,taky *****.

Petr Švásta H.K. @ 29.12.2007 20:50:45
Je mi 50 let, takže patřím k pamětníkům téměř všeho. Ale to, co předvedli RUSH v Praze, na to nikdy nezapomenu. Byl to pro mne, jakožto stále aktivního rockera, ten nejsilnější zážitek v dosavadním žití. Přál bych, aby přijeli ještě jednou, protože můj desetiletý syn hraje na bicí a Pearta má za velký vzor, tak bychom na ně jeli spolu. Zdravím a mrzí mě, že jsem tyto stránky objevil až teď.

Poprvési vzal Neil na starosti všechny texty a dal tím vzniknout albu s nejsilnější lyrickou složkou v historii kapely.
V životě by mě nenapadlo, že z dobrodružného space-opera textu lze vykřesat alegorickou úvahu nad pohnutkami lidského chování (i A. C. Clarke by čuměl). Hudebně sice kulhá za svým prvním dílem nebo 2112, ale stále se zde vyskytují sthující nápady - to "proplouvání" útržků z prvního dílu mne absolutně sebralo. A prvni verše poslední části jsou poselstvím.
The Trees - dovoluji si tvrdit, že se jedná o nejlepší text, jaký kdy byl k hudební písni napsán. Naprosto všeobjímající bajka... no slyšte, či čtěte, hlavně porozumte.
Circumstances- obvykle si tuto píseň poutím dvakrát za sebou, pokaždé mne takhle dostane. Hudba tvoří šílené napětí a do toho Geddy vzpomíná sylizací zpěvu n první album.
Instrumentální skoro-onanie La Villa Strangiato završuje jedno z mých top 6 Rush albums.

P.S.:Podívejte se na Rush In Rio,jak se tam Alex v La Villa Strangiato vyblbuje, a hlavně jak oba jeho spoluhráči doslova valí bulvy
reagovat

mct @ 06.10.2006 00:00:00
Několikrát tady zmiňujete texty. Zajímalo by mě, jestli je máte přeložené. Pokud ano, byl byste ochoten se o ně podělit? Ozvěte se mi když tak na mail – viz „KONTAKTY“. Díky.

JM @ 20.11.2006 00:00:00
jo to je dobrej nápad hlavně 2112 by mě lyricky zajímalo, tak máte-li je přeložené dejte je sem.

JM @ 20.11.2006 00:00:00
a ještě by mě zajímalo co to tam ten Alex Lifeson kecá??

mct @ 20.11.2006 00:00:00
To JM:
Mělo by to logiku, mít tady překlady, sama bych byla pro všemi deseti, ale nelze je sem dát, na to nejsou stránky uzpůsobeny.

Je-li tady někdo, kdo by byl schopen dát dohromady stránky, kde by se překlady textů mohly ukládat, dejte mi vědět. Prozatím mohu maximálně zprostředkovat jejich předání.

2112 vám mohu poslat, napište mi na mail.

JM @ 25.11.2006 00:00:00
Já bych měl zájem o to 2112 - machon.j@seznam.cz

Jak už bylo řečeno, Rush byli mistry atmosféry, což potvrzují i teď. Deska přímo nabadá k tomu se zamyslet a v duchu se procházet ve své mysli jako v hustém lese... Epos HEMISPHERES je super, celá kapela fantasticky hudebně vyjádřila vnitřní boj každého z nás (a nejen hudebně) a navíc zvládla i plynule navázat na předchozí příběh CYGNUS X-1. Kompozice THE TREES je od začátku do konce skvělá, hlavně nápaditá basa a krásné akustické intro, prostě klenot v jejich diskografii. CIRCUMSTANCES je velmi pohodový song a je podobný předchozí skladbě, ale rozhodně to není kopie, jedná se opět o vynikající záležitost.A LA VILLA...je potvrzením (pokud bylo vůbec potřeba), že toto trio nemá v tomto oboru konkurenci... každý člen kapely se tu dosyta vyřádí a není nic lepšího,než je při tom poslouchat....
reagovat

já myslím, že "Hemispheres" je takové "raší" Close To the Edge. Na poslech náročné, ale posluchač bude po čase bohatě odměněn. Já tedy byl. Vadí mi jen ten obal :-) instrumentace a melodické nápady za jedna!
reagovat

Roman @ 26.08.2006 00:00:00
V podstatě si rozumíme, co se týká hodnocení, ale co je s obalem??????

Dick Steel @ 18.01.2007 00:00:00
Obal nech stranou neni podstatný, důležíté je, že obsahuje La villa Strangiato.

Hemispheres znějí podstatně lépe než předchozí A Farewell to Kings. Pořád to pro mě není ještě to ono, ale posun je tady zřetelný. Zpěv pořád nic moc, ale instrumentálně a zvukově to je dobré, nezní to jako muzeální kus.
reagovat

Spickova klasicka deska. Skladba The Trees byl v te dobe celkem velky "hit", ktery se v zahr. radiich dost hral..
reagovat