King Crimson / Lizard (1970)

Mam tuhle desku rad. Neni sice prelomova, ale je to vrchol stylu nacrtnuteho na prvnim albu. Vzdycky mi pripada ze to hrajou nejaci silenci co utekly z psychiatrie a az po mnoha poslechnutich jsem zjistil ze ty skladby preci jen maji hlavu a patu. Gordon Haskell, opet excelentni basak a zpevak jak uz je u Crimsonu dobrym zvykem, predvadi presne to o cem je uvodni song Cirkus. Je to osobity smutny a vesely klaun a kolem nej poletuji akrobati na pianu, troubi sloni na trombony a vresti opice na ruzne dechove nastroje. A nad tim vsim principal Fripp s 6 ocasou kockou. Indoor games je paradni ukazka gradace, uvolneni a vyuziti pauz a Happy family je opravdu pekne cakla rodinka se kterou se nudit nebudete. Lady of the dancing water je pro mne trochu zahada, je to jak kdyby si YES na chvilku odskocili na desku KC, ale Jon Anderson zpiva opravdu dobre a je to takove ulkidneni po vsem tom uvodnim silenstvi. Lizard je na muj vkus prilis dlouha skladba. Zpocatku koketuje s jazzem ktery se mi na tehle desce zda trochu nemistny, ale vzapeti se necekane vrati do drazek vylisovanych v prvni pulce LP. Konec dobry, vsechno dobre. Jediny problem je bodove hodnoceni, skoro bych rekl ze KC nemaji desku, ktera by sla pod 4 body :o)

» ostatní recenze alba King Crimson - Lizard
» popis a diskografie skupiny King Crimson