Moody Blues / Days of Future Passed (1967)

Days of Future Passed je deska, kterou Moody Blues prorazili do nejvyšší ligy. Její poslech je zážitkem toho nejvyššího gurmánského typu. Spousty nádherných melodií v čitelné úpravě tu podporuje sugestivně znějící Londýnské symfonické těleso, které dává nahrávce teple hřejivou barvu. Kapela pokračuje v odkazu Beatles a dál rozvíjí jejich model s podporou symfonického orchestru.

Deska má výpravný charakter. Zní romanticky a potzitivně. Začátek je symfonický a jeho pastorální tón ukazuje směrem k romantické epoše klasické hudby. Ve druhé Dawn: Dawn Is a Feeling se konečně rozhoupe také kapela. Skladba působí zasmušile a smutně. Ale moc krásně. Další The Morning: Another Morning je pravým opakem. Tady se skotačí, laškuje a modulované vícehlasy Moody dokáží vyčarovat překrásnou pohádku. Lunch Break: Peak Hour otevírá bukolická scénka jak vytažená od nějakého post romantického anglického skladatele z konce osmnáctého století. The Afternoon je klasickou ukázkou z jejich tvorby. Přesně takhle budou znít Moody Blues na svých příštích deskách. Pohádkově a sugestivně. Evening je slabší, mezi tak silnou konkurencí se trochu ztrácí. Na konci je jejich největší hit-Nights in White Satin, který zná opravdu každý, ale ne každý právě v této originální symfonické podobě.

Některé skladby jsou rozčlěněné na dvě části, ale tohle dílo se nejlépe hodnotí jako celek. Soudržný a úplný. Nelze jej známkovat jinak než počtem nejvyšším. V dobové konkurenci obratně obstálo a obstojí také dnes, po padesáti letech.

» ostatní recenze alba Moody Blues - Days of Future Passed
» popis a diskografie skupiny Moody Blues