Cranberries, The / No Need To Argue (1994)

Tenhle irský démant lesklým symbolem mých milovaných devadesátek. Z jejich mocných a naditých prsů jsem se nakojil natolik do sytosti, že žasnu, kolik bombastických alb na jejich počátku zkrátka zazářilo na hudebním nebi.

Haló! Haló! Ode to my Familý, ale vždyť to šicí známe, paní učitelkó!!! Jsme na to taky včera vydatně kalili! Alou a písemku, třído neposlušná, vždyť to zná beztak každý-a o tom druhém jsem vědět nemusela. Přímočará I Can´t Be With You - jste kusem skály, nezasáhlo-li vás do černého terčíku. Překrásné, irsky srdečné vyznání Dolores v Twenty One - a já myslím na loňské léto, kdy jsme míjeli všechny ty hrady, louky, zeleň a moře vody. Zombie je památná. Grunge jí ukázal, jak spojit konejšivé sloky a metalové burácení, a zbytek je historií. Skvostně akusticky je vystavěna Empty, zelený ostrov opět fučí všemi průduchy a ano, ten Hlas už neuslyšíme. Everything I Said je něco tak niterného, posmutnělého, že přemýšlím, přišlo-li to vůbec z našeho světa. Snad někde z pomezí - napoví i kapela, vyvedená v souhře s irskou duhou. The Icicle Melts a Disappointment jsou prosté písně - první hravá, druhá osudová jako maršálská hůl. Ridiculous Thoughts - pastorální varhany Dolores střídá energická. Potisící se přiznávám bez okolků, že Irsko mě dostane vždycky; tady máte stěžejní důkaz! Oproti tomu je Dreaming My Dreams baladickým, klidným sněním. Yeat´s Grave přináší opět všechnu tu nepozemskou rozkoš - tady si echtovní irský melancholický grunt musíte zamilovat. A to si ještě Brusinky nechaly nejtěžší kalibr do závěru Daffodil Lament = Irsko, to platí jako máloco jiného. Melancholie, beznaděj, setkání, osvobození, vzlety a pády - šest minut pravdy, a ten závěr...uf!. Titulka odplyne do závěru klidně, až ambientně, v doprovodu skvostné Dolores - ne, žádný argument už netřeba.

Tady nemá smysl dávat nějaké hodnocení. Stejný pomník, pilíř, prazáklad doby, jako The Holy Bible, OK Computer, Nevermind, Out of Time, Purple, Dirt, Siamese Dream nebo Badmotorfinger. Přesto na to jdou Hoganovci jinak, po svém, tak irsky, jak to jen jde. Až z toho mrazí.

» ostatní recenze alba Cranberries, The - No Need To Argue
» popis a diskografie skupiny Cranberries, The