Cranberries, The - No Need To Argue (1994)

Tenhle irský démant lesklým symbolem mých milovaných devadesátek. Z jejich mocných a naditých prsů jsem se nakojil natolik do sytosti, že žasnu, kolik bombastických alb na jejich počátku zkrátka zazářilo na hudebním nebi.

Haló! Haló! Ode to my Familý, ale vždyť to šicí známe, paní učitelkó!!! Jsme na to taky včera vydatně kalili! Alou a písemku, třído neposlušná, vždyť to zná beztak každý-a o tom druhém jsem vědět nemusela. Přímočará I Can´t Be With You - jste kusem skály, nezasáhlo-li vás do černého terčíku. Překrásné, irsky srdečné vyznání Dolores v Twenty One - a já myslím na loňské léto, kdy jsme míjeli všechny ty hrady, louky, zeleň a moře vody. Zombie je památná. Grunge jí ukázal, jak spojit konejšivé sloky a metalové burácení, a zbytek je historií. Skvostně akusticky je vystavěna Empty, zelený ostrov opět fučí všemi průduchy a ano, ten Hlas už neuslyšíme. Everything I Said je něco tak niterného, posmutnělého, že přemýšlím, přišlo-li to vůbec z našeho světa. Snad někde z pomezí - napoví i kapela, vyvedená v souhře s irskou duhou. The Icicle Melts a Disappointment jsou prosté písně - první hravá, druhá osudová jako maršálská hůl. Ridiculous Thoughts - pastorální varhany Dolores střídá energická. Potisící se přiznávám bez okolků, že Irsko mě dostane vždycky; tady máte stěžejní důkaz! Oproti tomu je Dreaming My Dreams baladickým, klidným sněním. Yeat´s Grave přináší opět všechnu tu nepozemskou rozkoš - tady si echtovní irský melancholický grunt musíte zamilovat. A to si ještě Brusinky nechaly nejtěžší kalibr do závěru Daffodil Lament = Irsko, to platí jako máloco jiného. Melancholie, beznaděj, setkání, osvobození, vzlety a pády - šest minut pravdy, a ten závěr...uf!. Titulka odplyne do závěru klidně, až ambientně, v doprovodu skvostné Dolores - ne, žádný argument už netřeba.

Tady nemá smysl dávat nějaké hodnocení. Stejný pomník, pilíř, prazáklad doby, jako The Holy Bible, OK Computer, Nevermind, Out of Time, Purple, Dirt, Siamese Dream nebo Badmotorfinger. Přesto na to jdou Hoganovci jinak, po svém, tak irsky, jak to jen jde. Až z toho mrazí.
reagovat

PaloM @ 26.05.2019 09:08:44
Práve tento týždeň mi došlo CD In the End, posledný a opäť výborný album. A tak mám moju veľmi obľúbenú skupinu Cranberries komplet a strašná škoda, že Dolores viac nezaspieva.
Ďakujem za recenziu.

horyna @ 26.05.2019 10:46:54
V devadesátkách byli Cranberries snad všude. Neposlouchal jsem je když jsem nemusel a ani tehdy ani dnes by mě nenapadlo, se po nich pídit. Zkrátka každý z nás má určitý okruh kapel, které jsou mu buďto šumák, nebo je cíleně nevyhledává. Samozřejmě to není nic proti, recenzi jsem si rád přečetl.
Easy od koho je album Out of Time?? Zbytek jsem si pohodlně dosadil:-)

Martin H @ 26.05.2019 10:55:22
Horyno, deska Out of Time je z tvůrčí dílny R.E.M., asi budeš znát píseň Shiny Happy People.
Easy, moc pěkně napsáno, i když můj vztah j Brusinkám nebyl nijak přátelský, zas mi tolik nevadily. A Dolores byla pěkná baba.

Petr59 @ 26.05.2019 10:55:31
Že by Blur?

Petr59 @ 26.05.2019 10:56:34
Nebo taky R.E.M.

EasyRocker @ 26.05.2019 11:16:04
horyna: kolegové-matadoři to už udělali za mě. Deska, kterou R.E.M. prorazili komerčně, vyšla 1991 - hity Radio Song, Losing My Religion, Shany Happy People... na dalším skvostu Automatic for the People dělal aranže mj. i John Paul Jones.

EasyRocker @ 26.05.2019 11:31:03
Ono si tím úspěchem a taky faktem, že měli za mikrofonem ženskou, k nim automaticky spousta lidí dala rovnítko pop a tím to odpískala (podobně krajané U2). Tohle je ale především gruntovní irská jízda´s několika vyleštěnými hity, to ano.

horyna @ 26.05.2019 12:14:44
Díky za odpoveď. Vzpomenul jsem si na ně taky a vím, že tu o nich už Easy psal, ale mám je zmapované podobně jako Cranbe. Z Automatic for the People přišlo hodně provařených hitů. Už jsem kolikrát přemýšlel o tom, dát jim šanci, ale je to podobné, jaksi mi k nim chybí vztah i hlubší zájem. Přitom řada písní je perfektních.