Blind Guardian / The Forgotten Tales (1996)

Byli časy, kdy na Progboard přispívalo daleko víc posluchačů a recenzentů i z jiných odvětví, než je to prvotně progresivní. Občas se tu ukázal i kovaný metalista a napsal stať o muzice, která svými přednostmi- hutností, dynamikou, rychlostí a hlavně energií, oslovuje ve větší míře právě jeho. Samozřejmě jde o metal, který prvotně poslouchájí právě metalisté, a poté v míře daleko menší i několik lidiček z řad rockerů.

Já sám jsem kdysi hodně dávno s metalem začínal a po prvních českých pokusech s Citrony, Arakainy a podobnými-dnes už musím napsat "zvěrstvy":-), jsem dle půjčování kazet od starších, metalem zasáhlých soukmenovců, poznával i ty tehdy jasně nejlepší metalové spolky ze zahraničí. Helloween, Metallica, Sepultura a mračna a mračna dalších, které na několik let mlaďocha prahnoucího po stále novém a hlavně tvrdém neustále ukojovala.

Mezi těmito bandami byli samozřejmě i Krefeldští rodáci Blind Guardian, které jsem prostřednictvím nahrávek z kazety na kazetu sledoval hned od alba debutního. To už z dnešního pohledu zní dost zastarale a jednoduše. B. G. se ovšem rychle vyvíjeli a nejpozději od desky třetí pevně definovali svůj styl. Od těch dob je to uznávaná a velmi oblíbená skupina, s velkým počtem věrných fans napříč celým světem.
U mne už dávno Speed metalu jako stylu odzvonila hrana a jelikož podobnou hudbu zkrátka nemusím, neznamená to, že ji tady budu teď kritizovat. V katalogu slepých strážců se však nalézá jedna anomálie, kterou jsem si v domácí fonotéce ponechal a s gustem si ji občas pouštím.

Jde o tuto zvlášní raritní compilaci, složenou z převzatých písní cizích autorů a do akustické podoby předělaného vlastního repertoáru. Právě pro ten fakt, že svůj všudypřítomný speed tentokrát kluci pověsili na hřebík, mám tuto desku tak rád.
Ono se stačí letmým pohledem zadívat na tracklist a je jasné, odkud se čerpalo a že dle výčtu samotných skladeb to je deska rocková, ne metalová.

Popové a Rock n Roll-ové standardy a klasiky Mr. Sandman, Surfin´USA a Barbara Ann/Long Tall Sally znějí v překopaní na drsnější rockový styl kapely dravě a velice přitažlivě. Mezi ně soubor zařadil své cover-perly od Queen - Spread Your Wings, respektive The Wizard od Uriah Heep a Oldfield-ovskou bombu To France. Zbytek čítá vlastní poloakustické balady předělané do ještě poutavějších, hřejivějších a laskavějších aranžmá jako Bright Eyes, klasika kapely Lord Of The Rings, nádherná Mordred´s Song, nebo další zástupce z desky předešlé - A Past And Future Secret. K tomu si přihoďte symfonickou krásku Theatre Of Pain a bonusy od Judas, nebo Dio, a máte variabilní, a s všeobecným stylem B. G. tak málo korespondující desku pestrou jako hrom.

Nahrávka The Forgotten Tales vyšla mezi dvěmi epochálně nejoblíbenějšími díly Blind Guardian. Orámování velkolepými Imaginations F. t. O. S. a Nightfall in M. E., z ní činí kreativně nejzajímavější počin v dějinách kapely, který je v očích mnoha fans zářící perlou zpestřující jejich sbírku cd.

» ostatní recenze alba Blind Guardian - The Forgotten Tales
» popis a diskografie skupiny Blind Guardian