Blind Guardian - The Forgotten Tales (1996)

Byli časy, kdy na Progboard přispívalo daleko víc posluchačů a recenzentů i z jiných odvětví, než je to prvotně progresivní. Občas se tu ukázal i kovaný metalista a napsal stať o muzice, která svými přednostmi- hutností, dynamikou, rychlostí a hlavně energií, oslovuje ve větší míře právě jeho. Samozřejmě jde o metal, který prvotně poslouchájí právě metalisté, a poté v míře daleko menší i několik lidiček z řad rockerů.

Já sám jsem kdysi hodně dávno s metalem začínal a po prvních českých pokusech s Citrony, Arakainy a podobnými-dnes už musím napsat "zvěrstvy":-), jsem dle půjčování kazet od starších, metalem zasáhlých soukmenovců, poznával i ty tehdy jasně nejlepší metalové spolky ze zahraničí. Helloween, Metallica, Sepultura a mračna a mračna dalších, které na několik let mlaďocha prahnoucího po stále novém a hlavně tvrdém neustále ukojovala.

Mezi těmito bandami byli samozřejmě i Krefeldští rodáci Blind Guardian, které jsem prostřednictvím nahrávek z kazety na kazetu sledoval hned od alba debutního. To už z dnešního pohledu zní dost zastarale a jednoduše. B. G. se ovšem rychle vyvíjeli a nejpozději od desky třetí pevně definovali svůj styl. Od těch dob je to uznávaná a velmi oblíbená skupina, s velkým počtem věrných fans napříč celým světem.
U mne už dávno Speed metalu jako stylu odzvonila hrana a jelikož podobnou hudbu zkrátka nemusím, neznamená to, že ji tady budu teď kritizovat. V katalogu slepých strážců se však nalézá jedna anomálie, kterou jsem si v domácí fonotéce ponechal a s gustem si ji občas pouštím.

Jde o tuto zvlášní raritní compilaci, složenou z převzatých písní cizích autorů a do akustické podoby předělaného vlastního repertoáru. Právě pro ten fakt, že svůj všudypřítomný speed tentokrát kluci pověsili na hřebík, mám tuto desku tak rád.
Ono se stačí letmým pohledem zadívat na tracklist a je jasné, odkud se čerpalo a že dle výčtu samotných skladeb to je deska rocková, ne metalová.

Popové a Rock n Roll-ové standardy a klasiky Mr. Sandman, Surfin´USA a Barbara Ann/Long Tall Sally znějí v překopaní na drsnější rockový styl kapely dravě a velice přitažlivě. Mezi ně soubor zařadil své cover-perly od Queen - Spread Your Wings, respektive The Wizard od Uriah Heep a Oldfield-ovskou bombu To France. Zbytek čítá vlastní poloakustické balady předělané do ještě poutavějších, hřejivějších a laskavějších aranžmá jako Bright Eyes, klasika kapely Lord Of The Rings, nádherná Mordred´s Song, nebo další zástupce z desky předešlé - A Past And Future Secret. K tomu si přihoďte symfonickou krásku Theatre Of Pain a bonusy od Judas, nebo Dio, a máte variabilní, a s všeobecným stylem B. G. tak málo korespondující desku pestrou jako hrom.

Nahrávka The Forgotten Tales vyšla mezi dvěmi epochálně nejoblíbenějšími díly Blind Guardian. Orámování velkolepými Imaginations F. t. O. S. a Nightfall in M. E., z ní činí kreativně nejzajímavější počin v dějinách kapely, který je v očích mnoha fans zářící perlou zpestřující jejich sbírku cd.

reagovat

steve @ 28.05.2019 11:48:51
To je pravda. Dřív jsem si tady čítal o Saxon, Iron Maiden, Judas Priest, Black Sabbath i daleko razantnějších spolcích. Škoda že tihle lidé odešli, svým způsobem přispívali k větší rozmanitosti těchto stránek. Kámoš metloš měl Progboard taky rád, teď sem už nechodí. Prej je to jen o progu a nic víc.

EasyRocker @ 28.05.2019 11:57:04
No, pokud je podle něčího názoru současný Progboard "jen op progu", pak se tedy rozpomínám, že "jen o progu", a to striktně, to bylo, když jsem sem začal chodit, tedy nedlouho po vzniku fóra. To sem nesmělo absolutně cokoli mimo prog, a nebyla ani šance to protlačit. Teď? Vždyť je t u všechno, název progboard jen drží jakousi tradici a původní myšlenku.

steve @ 28.05.2019 13:55:12
Tu první dobu jsem nezažil, ale to teda musela být úplná hrůza. Někteří progeři vidí jen ten svůj jeden směr a jdou přes mrtvoly.

john l @ 29.05.2019 07:03:42
Já si pár metalovejch desek občas ještě poslechnu. Netvrdím, že u nich zažívám nějakou velkou eufórii, zato ale oživuju staré vzpomínky. Blind Guardian jsou ve speedu extra třída.

jirka 7200 @ 29.05.2019 07:30:22
Pokud je album cover verzí popových,rock n rollových a akustických verzí kreativně nejzajímavější počin v dějinách kapely, tak to není moc dobrá vizitka pro Blind Guardian :-)

to steve : heavy metal tu nyní nemá mezi úzkou skupinou aktivních účastníků fóra na růžích ustláno. Na rozdíl od klasického hard rocku, který je tu vnímán pozitivněji pro jeho bluesové kořeny a někdy strukturovanějšístavbu songů.

Před několika měsíci se tu sešly za sebou tři recenze na raná alba DIO, Def Leppard a Saxon a hned se tu objevil comment, že na Progboardu není co číst, neboť je to tu samý metal :-)

hejkal @ 29.05.2019 07:30:59
steve - a to už opisuje dobré časy. Merhaut spomínal, že ešte predtým, ako som tento web objavil, tak nielen, že sa mimo prog nemohlo nič, ale ani prog sa nemohol, pokiaľ ho tvorcovia stránok nepoznali. Kopa neznámych veličín by tu nebola, keby vývoj ustrnul.

john l @ 29.05.2019 07:42:46
Jirko ty asi produkci Blind Guardian neznáš, co? Na starších deskách je to ten typickej kolovrátkovskej německej speedek. Tahle fošna je vypiplaná a taky úplně jinačí. Kluci si tehdy museli s aranžmány pořádně pohrát, aby mohlo vzniknout tohle album. Těžko říct jestli je nejlepší.

PaloM @ 29.05.2019 08:40:19
Blind Guardian je pre mňa skupina jedného hitu a to pre nich ešte netypického. The Bard's Song >> odkaz To je krásna pieseň. Ak poznáte ešte inú v podobnom duchu od tejto partie, dajte mi tip.
V čase zvýšeného záujmu o metal som počúval dnes už klasické skupiny a medzi nimi som skúšal aj diskografiu recenzovanej skupiny. Odvtedy som ich nepočul.

K multižánrovému obsahu Progboardu som s radosťou prispieval hlavne v počúvacom vlákne.

jirka 7200 @ 29.05.2019 09:51:29
to john l : tvorbu kapely rámcově znám, žádné desky však naposlouchané nemám. Teď nechci posuzovat kvalitu jejich tvorby, ale měl jsem za to, že kapela, která definovala na dlouhá léta žánr německého melodického speed metalu, tak by měla mít ve svém portfóliu nějakou všeobecně uznávanou pecku. Pokud je však nejzajímavějěí deskou Blindů album coverů, tak to pro ně není dobrá vizitka.

horyna @ 29.05.2019 12:41:45
Věc se má asi takto:
pro mne jako rockera a pro člověka, který zrovna nebaží po rychlostních spurtech v muzice, skýtá deska tato nejvariabilnější a nejzáživnější matroš.

Starej hevíkář a spídař určitě ocení nahrávku Tales From... jako stylotvornou a určující.

Nejpromakanější muziku i koncept najdeme na albu Nightfall...

Kdo naopak rád symfoničtější prvky, dává přednost At the Edge of Time.

b.wolf @ 29.05.2019 13:33:59
BG je jedna z mála skupin, které poctivě poslouchám od prvního alba. Přišel jsem na ně při poslechu helloweenské fošny The dark ride, kde jsem narazil na zajímavý backing vocal Hansiho Kürsche. První dvě fošny jsou klasický speed á al Helloween, další ovšem už je parádně vymakany progmetal. Až na jednu výjimku, a tou je právně tahle fošna coverů-takové desky mě fakt neberou, 1000x krát omletá verze jednoho a téhož hitu mně nic neříká...
A pokud jde o metal, jsem moc rád, že je i tady-pořád vychází docela slušné metalové desky a snažím je celkem odpovědně sledovat a poslouchat, samozřejmě, nedávno třeba debut Raptor Command, to je pecka. Přesto jsem chodím i kvůli progu, nedávno jsem objevil třeba Blackwater Park, Hoggwash, Karfagen nebo Sunchild...

Po dvou náročných albech a molionech hodin strávených se sluchátkama jsem narazil v krámečku na The Forgotten Tales. Nebylo žádným zklamáním pro mne, protože jsem už věděl, že se jedná o jakousi kompilaci akustických písní a pár předělávek jak jiných, tak i vlastních.
První dvě skladby, staré rockenrollové písně, které jsou k pousmání (cílené pousmání) a řekl bych legrácky. Akustická předělávka Bright Eyes není tak zajímavá jako originál ale Lord of the Rings se povedla víc, jak původní verze z roku 1991. Povedení Uriah Heep The Wizard a výborná Queenovská klasika Spread your Wings. Skladbu nahráli v roce 1992, na počest Mercuryho úmrtí. Mordred´s Song jsem zbožňoval a ulítával na krásném a procítěném refrénu. Black Chamber minutová příjemná básnička.
Queen měli svoji Love of My Live, kterou dokáží zazpívat fanoušci slovo od slova a Freddy je jen mohl dirigovat. Blind Guardian mají The Bard´s Song. Balada inspirovaná Hobbitem (jak jinak:) a stejně jako Love Of My Live, i The Bard´s Song má větší kouzlo naživo.
Legrácka (ale vydařená!)Barbara Ann/Long Tall Sally a klasická balada A Past And Future Secret (moje srdcovka, první píseň, kterou jsem znal od B.G). To France (originál Mike Oldfield) a Theater Of Pain (orchestrální úprava bez zpěvu, která už nastojí tolik za řeč) uzavírá celé album.
Je to vskutku nenáročné a odlehčené album, které mi přišlo vhod, před absolutním vrcholem Blind Guardian a mým nejoblíbenějším metalovým albem...
reagovat

martin69 @ 12.08.2010 08:39:50
Prima udělaná deska . Blind Guardian už dlou slibují pokračování . Snad se dočkáme :-). Nemá smysl celkem nic psát ,protože se vzácně shodujem :-).