Ursiny, Dežo / Nové mapy ticha (1979)

Beatmen, Soulmen, českými matadory okované Provisorium či silně jazzová Pevnina detstva... Dežo Ursiny coby pojící mozek byl vizionář, zřetelně vymezený vůči pop music. Bohatý stylový koktejl, cit pro spoluhráče zaručoval vždy vrcholné zážitky. Až do nešťastné smrti patřil k naší umělecké elitě a uspěl rovněž za železnou oponou.

Titulní skladba udeří dokonale ve funk/jazzovém tempu s parádní basou Pavla Daňka, až tryská pot. Prvé klávesové sólo a druhý "nášup" s duetem kláves a polymoogů Deža a Jaroslava Filipa. A na to myslím - vrstvené klávesové kaskády a fontány, nechybí ani Filipovo Fender piáno. Tempové sprinty působivě krotí oddechové atmosféry. Na malej stanici s geniální Štrpkovou reflexí života lesa, ptáků, křižujících vzduch... Křehký, uměřený začátek se před půli zlomí do nepopsatelné genesisovské suity a jako zlatý hřeb je tu Dežova kolize s varhany Mariana Vargy. Víťaz je natlakovaný rock, ovládaná neústupným hlasem a kytarovým běsněním. Zelené jablko magnetizuje mnoha barvami. Oceán kláves a moogů, dokonalé Dežovo frázování, saxofony Dušana Húščavy. Prchavé lidské vztahy, ale i
"moře, kterým musíme projít". Nejdelší Domestic Flight upomíná jazzrockovým pojetím Pevninu detstva. Nad dvojkou Daněk/Hlinenský kraluje Dežo - kytara řve, naříká a v pekelném laufu zběsile sóluje. Je tu i Filipovo cembalo, závěr je opět artrockově ozdoben. Hádanka je akustickou malůvkou Petera Smolinského. Text o jablku zpracovali i naši Progresáci, Štrpka je ale mistr; jeho lyrické podobenství je mi bližší.

Dežo neopustil tehdy populární jazzrock ani funk. Přimíchal vyzrálé artrockové kompozice, odvozené od ostrovních titánů Genesis, King Crimson nebo VDGG. Poezie Štrpkova doplnila hudbu citlivě a stala se její součástí, třeba jako u Petera Sinfielda, nebo Josefa Kainara. Tak mezi 4 a 5, ale u Deža rád zaokrouhlím hore.

» ostatní recenze alba Ursiny, Dežo - Nové mapy ticha
» popis a diskografie skupiny Ursiny, Dežo