Ursiny, Dežo - Nové mapy ticha (1979)

Beatmen, Soulmen, českými matadory okované Provisorium či silně jazzová Pevnina detstva... Dežo Ursiny coby pojící mozek byl vizionář, zřetelně vymezený vůči pop music. Bohatý stylový koktejl, cit pro spoluhráče zaručoval vždy vrcholné zážitky. Až do nešťastné smrti patřil k naší umělecké elitě a uspěl rovněž za železnou oponou.

Titulní skladba udeří dokonale ve funk/jazzovém tempu s parádní basou Pavla Daňka, až tryská pot. Prvé klávesové sólo a druhý "nášup" s duetem kláves a polymoogů Deža a Jaroslava Filipa. A na to myslím - vrstvené klávesové kaskády a fontány, nechybí ani Filipovo Fender piáno. Tempové sprinty působivě krotí oddechové atmosféry. Na malej stanici s geniální Štrpkovou reflexí života lesa, ptáků, křižujících vzduch... Křehký, uměřený začátek se před půli zlomí do nepopsatelné genesisovské suity a jako zlatý hřeb je tu Dežova kolize s varhany Mariana Vargy. Víťaz je natlakovaný rock, ovládaná neústupným hlasem a kytarovým běsněním. Zelené jablko magnetizuje mnoha barvami. Oceán kláves a moogů, dokonalé Dežovo frázování, saxofony Dušana Húščavy. Prchavé lidské vztahy, ale i
"moře, kterým musíme projít". Nejdelší Domestic Flight upomíná jazzrockovým pojetím Pevninu detstva. Nad dvojkou Daněk/Hlinenský kraluje Dežo - kytara řve, naříká a v pekelném laufu zběsile sóluje. Je tu i Filipovo cembalo, závěr je opět artrockově ozdoben. Hádanka je akustickou malůvkou Petera Smolinského. Text o jablku zpracovali i naši Progresáci, Štrpka je ale mistr; jeho lyrické podobenství je mi bližší.

Dežo neopustil tehdy populární jazzrock ani funk. Přimíchal vyzrálé artrockové kompozice, odvozené od ostrovních titánů Genesis, King Crimson nebo VDGG. Poezie Štrpkova doplnila hudbu citlivě a stala se její součástí, třeba jako u Petera Sinfielda, nebo Josefa Kainara. Tak mezi 4 a 5, ale u Deža rád zaokrouhlím hore.
reagovat

Na delší dobu jsem se odmlčel, ale to neznamená, že zdejší stránky nesleduji. Jen nebyla ta správná chvíle, abych se pustil do nějaké té recenze. Jak jsem již slíbil, dostávám se konečně i k Dežovi Ursinymu, pro mě velmi oblíbenému umělci. Vidím, že toto album bylo zatím hodnoceno sedmkrát a drží si velmi hezkých pět hvězdiček. Inu rozhodl jsem přidat další hodnocení s kratším textem. :-)

Po LP Pevnina detstva přišlo jeho pokračování. Ano, přesně tak to na mě působí. Jako by předchozí deska ani neskončila a jen přešla v další krásné dílo - až na pár menších změn. Jednak se Dežo opět chopil kytary a zároveň taky asi trochu ustoupil své době a rozhodl se desku více rozkouskovat. Skladby přes celou stranu vinylu už nebyly v kurzu a tak vzniklo hned osm písní. Ovšem velmi promyšlených a po několikerém poslechu si troufám tvrdit, že nádherných.

Nové mapy ticha – začátek skladby je ve funky rytmu, inu Dežova kytara zpět a ve formě. Následuje zpomalení se zajímavými bicími i perkusí, poté trochu divoké klávesové sólo a opět uklidnění se sametovým zpěvem Deža. Ovšem zaujaly mě zde opět klávesy a zde již několikrát zmiňovaný polymoog. Skladba pomalu odeznívá a na konci si člověk řekne, že to bylo přesně tak akorát..

A na to myslím – velmi krásná skladba, jemné podbarvení klavírem, Fender piánem, přesné načasování každičkého bicího zvuku, změna tempa a nástup basy, to si musí každý užívat. A opět typické zpomalení, známé už tolik z předchozího alba, ovšem obohacené o procítěnou Ursinyho hru na kytaru. Ta vždy potěší..

Na malej stanici – a je to tady! Začátek písně až tolik nezaujme, zapadá mezi ostatní propracované songy z posledních dvou desek - úderné, energií nabíjející, nicméně nic až tolik překvapivé. Ale od prvních tónů cembala je tu opět ta věrnými posluchači očekávaná změna. Rázem se z tohoto opusu stává pro mě prakticky hymna alba. Nádherný text (u Štrpky vlastně nic zvláštního), pohádkově nazpívaný tím tolik charakteristickým Ursinyho hlasem, vypravěčsky hraná akustická kytara a pak přechod k přenádherné instrumentální pasáži. Tu ještě vystupňuje saxofon, nelze už jít dál, pouze si to vychutnat a při tom možná i lapat po dechu. Mimochodem Dežo byl asi na tenhle svůj počin velmi pyšný (a vůbec bych se mu nedivil), stejné melodie totiž použil ve filmu Indiáni z Větrova v témže roce. I proto je asi na mnohé (včetně mě) tento film tolik působivý.. Závěr skladby ji „pouze“ orámoval.

Víťaz – plynule běžící, svěží, krátká skladba zpestřená kytarami. Jemný jazz-rock, který nás má přivést k dalšímu songu..

Zelené jablko – a tady se po zasněném začátku spouští fusion muzika v plné parádě. Rytmický saxofon, do něj další, následně je vše utlumeno a opět Dežův překrásný zvrat podbarvený počáteční melodií.. „Máš rada zelené jablko a preto mi ho dávaš. Je v ňom celý odtlačok tvojho úsmevu. Je v ňom deň..“ A tak dále, zkrátka zase mě Dežo dostal (i se Štrpkou)..:-) Ovšem tohle už není odkaz na Pevninu detstva, tady se pomaličku formuje Modrý vrch..

Domestic flight – a opět návrat k minulé desce, naléhavostí textu i celé kompozice, Dežo zase odložil kytaru, Jaro Filip oprášil cembalo.. Ovšem to byl pouze začátek. Dežo si kytaru vzal zpět, najednou na chvilku vše ožije. Ale nebyl by to Ursiny, kdyby několikrát neprostřídal tempo skladby s osvědčenými art rockovými prvky. Pravděpodobně druhý vrchol alba. Ale za sebe mohu napsat, že ten první jsem vnímal víc. Na malej stanici, to je perla..

Hádanka – oddychová písnička na závěr, která už nás opět směruje na další album. Jen mě zaujala ta instrumentální vložka. Připomnělo mi to jednu známou píseň od Black Sabbath.

Rozhodoval jsem se mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Mám rád i jiná Ursinyho alba, ale strašně těžko se vybírá, které je nejlepší. Trefně tu někdo zmínil ty perly. Ovšem kdybych dal čtyři, znamenalo by to, že mám k této desce nějakou výtku. Ačkoliv svým způsobem ji mám. Je tam několik písní, co se podobají těm z předešlého nebo následujícího alba. Ale je to vlastně chyba, když všechny ty desky mám rád? Pro mě asi ne a doufám, že ani pro další lidi, kteří si toto LP třeba i na mou intervenci pořídí..

Dávám 4,5 hvězd zaokrouhlených..

reagovat

Hikoki777 @ 26.01.2014 06:58:10
Dík za recenzi. Za mě 5 hvězdiček.

Kratšie skladby, väčšia rozmanitosť a Dežo na gitare.

"Nové mapy ticha" - v úvode skvelá pulzujúca rytmika a Dežov doprovod na gitare takmer funky. Filipova pasáž s Polymoogovým sólom sa mi páči o čosi menej, aj keď Daněk pod ním parádne pulzuje na base. Pasáž "Prvá tráva blúdi" náladou a zvukom
pripomína náladou a štýlom predošlý album.

"A na to myslím" je o poznanie komornejšia. V Dežovom speve a Filipovom klavírnom doprovode cítiť jazzové vplyvy. Istú zádumčivosť skladby presvetľuje Vargov organ Opäť výborná basa, najmä v rýchlejšej strednej časti. V závere nádherný minimalistický duet Vargu na organe a Deža na gitare.

"Na malej stanici" začína štýlovo podobne ako prvá skladba, zatiaľ čo pasáž "Bola v ňom sviežosť" pripomína predošlú skladbu. Nasleduje nádherná, uvoľnená, priezračná pasáž o pobyte na stanici", ktorú strieda ďalšia, až crimsonovsky temná a hypnotizujúca, so skvelou Dežovou minimalistickou hrou na gitare a saxofónom Dušana Húščavu", a po opätovnom prestriedaní sa motívov skladbu uzatvára Dežovo minimalistické sólo.

"Dnes v noci" je na Dežove pomery až pop, avšak veľmi inteligentne urobený, s príjemným pohupujúcim sa rytmom a dlhším, výborným gitarovým sólom. Dežo mal ako gitarista bluesové cítenie, čo príjemne kontrastuje s jeho k náročnejším, žánre prekračujúcim skladateľským naturelom.

"Víťaz" je príjemná krátka vypchávka, nasledovaná skladbou "Zelené jablko", ktorá ako samostojaca skladba pôsobí výborne, no na albume ako celku skôr ako vypchávka, využívajúca na albume oblasti už preskúmané, aj keď je omnoho lepšia než väčšina súčasnej hudobnej produkcie.

"Domestic flight" patrí k Dežovým najtemnejším a najsugestívnejším veciam, hlavne vďaka úvodnej, časti, ktorá sa v skladbe ešte dvakrát opakuje. ktorá stavia na hutných bicích Filipových klávesoch.
Pulzujúca rýchla pasáž, ktorá po nej v obidvoch prípadoch nasleduje, je zvýraznená skvelým, agresívnym Ursinyho sólom, ktoré v druhej, rýchlejšej časti dopĺňa Filip na klávesy.

"Hádanka" s jemným doprovodom sláčikov a akustickej gitary predstavuje Deža ako autora, schopného napísať aj jemnú, melodickú miniatúru, ktorá je rovnako sugestívna ako predošlá.
reagovat

nowhere_man @ 15.06.2013 16:00:46
A čo skladba Zelené jablko? To je moja srdcovka.

Pre mňa osobne patrí tento album medzi jeho top nahrávky hlavne kvôli neuveriteľnej životaschopnosti skladieb. Najviac sa mi páčia dlhé kompozície ako Nové mapy ticha , A na to myslím , Na malej stanici a Domestic flight. Takéto kompozície sedeli Dežovi najlepšie, konkrétne na tomto albume sa prejavuje jeho typický rukopis v art-jazzovom cítení. Skvelé texty a vynikajúce hudobné výkony robia z tohto diela poslucháčsky zážitok. Tento album je aj veľmi dobre zvukovo spracovaný, má lepší zvuk ako napr. v poradí ďalší klasický album Modrý Vrch. Dežo bol aj veľmi vnímavý gitarista a jeho sóla je radosť počúvať. Odporúčam každému fanúšikovi kvalitnej česko-slovenskej hudby.
reagovat

pito63 @ 26.07.2012 10:08:12
Tento titul nepoznám, od Ursinyho vlastním iba "Modrý vrch" a pritom už pravdepodobne aj ostane.
Som rád, že je tu nová tvár, ktorá sa snaží pre tieto stránky dačo urobiť a nie iba bezhlavo klikať na hviezdy. Ešte by to chcelo doplniť aspoň pár slov do profilu, aby som nemal dojem, že sa bavím s "cudzincom".

alienshore @ 26.07.2012 13:09:43
tak nieco som už doplnil :-) , ja som tiež poznal hlavne Modrý Vrch z detstva , ale nová 2CD reedicia z Opusu ma presvedčila o kvalite albumu Nové Mapy Ticha , je to jeho absolútne klasický album , typické aranžmány a super atmosféra.

pito63 @ 26.07.2012 13:28:38
"Ta to še mi pači, vidno, že to vichodňar." :-)
Nech sa Ti tu darí a dúfam, že vydržíš v písaní!

Nemám nič proti tvorbe Ursinyho, "Modrý vrch" je výborný, ale mám iné plány a záujmy.

Jsou kapely, stejně jako knihy, filmy apod., kolem kterých chodíte léta a tak nějak se s nimi občas potkáte, lehce se otřete, chodíte okolo a nějak nenajdete odvahu či není čas či nejste na to připraveni (ať z jakéhokoliv důvodu) vejít "dovnitř".
Prostě nenadešel ten správný okamžik.
Ursiny byl vždy umělec, o kterém jsem věděl, stejně jako Lipa,Procházka a ....docela dlouho trvalo, než jsem si k nim proklestil v zástupu zahraničních kapel svoji hudební cestu.
Tu jsem slyšel skladbu v rádiu, tu u kamaráda,ale nic se nedělo. Pak to však přišlo.
Objevil jsem pro sebe zmíněné umělce a hlavně Dezider Ursiny na mne udělal obrovský dojem. Jeho zpívání, texty, výběr hudebníků ,aranžmá skladeb a především to, CO zpívá a JAK mě uchvátilo. Je to už řádku let a poslouchám jeho CD-čka pravidelně a ne se jich "nabažit".
Zcela narovinu řeknu, že anglicky zpívané skladby rád nemám. To pravé Ursínovské se jakoby vytratí. Vadí mi to. Jeho lehce nosná slovenština hřeje a upoutává na sebe silně pozornost, aby neuniklo jediné slovo textu, výborně napsaného.
Kromě anglických zpívaných skladeb jsou pro mne všechny ostatní skladby stále stejně výborné a nevybral bych si jednoznačně tu nej, stejně jako desku. Na všech se mi líbí něco víc, něco míň, ale vcelku je to špička.
Je škoda,že takovýto umělci již nejsou mezi námi. Mohli ještě hodně co říci.
Za sebe bych v české hudební scéně nenašel nikoho,kdo by mne tak silně zaujal.
reagovat

PaloM @ 26.07.2012 05:47:34
Som rovnaký ročník ako ty. S hudbou Deža to bolo u mňa úplne rovnako. Trvalo, kým ma chytil. Pokojne môžme spomenúť Ivana Štrpku, to je človek, ktorý ma na svedomí hrejivosť a pútavosť textov. Problémy anglických textov boli založené v drvivej miere na mizernej výslovnosti našich spevákov a to čiastočne degradovalo výsledný dojem. Príčinou bola takmer nemožný priamy kontakt umelcou so západnou scénou a účinkovanie v západnom prostredí. To je jedna zo špecialít, za ktorú vďačíme našim súdruhom.
Ak ti náhodou niečo chýba z diskografie, v predaji je nové vydanie prvých 6 albumov ako 2CD, čiže tri x 2CD a na jeseň má vyjsť zbytok, čiže 4 x 2CD.

PaloM @ 26.07.2012 05:49:20
prepáčte za chyby, zadarilo sa mi :-)

Pre mňa najlepší Dežov album v jeho art, jazz a prog rockovom období (1971-1980). Jeho skladby dostali jednoduchejšiu podobu, ale ta umelecká jedinečnosť v nich ostala a jeho skvelý hlas tomu dodáva priam božskú radosť. Navyše konečne zas ukázal, ako svelo ovláda svoju gitaru, vďaka Daněkovi!!!! Vtedy sa aj vrátil na koncertné pódia po osmich rokoch a bez reklamy vypredal za pár hodín bratislavské PKO!!!
reagovat

Mohyla @ 12.01.2012 14:49:59
Mám pre Deža slabosť, jeho hudba je jedinečná,vždy skvelý zážitok. Netvrdím s nowhere_manom , že najlepší album, ale to preto, že najlepší neviem vybrať. U Deža to je ako s perlovým náhrdelníkom, kto určí, ktorá perla je najkrajšia?

nowhere_man @ 12.01.2012 19:00:02
Mohyla: Máš pravdu. Skôr som mal napísať, že najobľúbenejšie. Ale zas aj to by bolo divné... Pretože Dežova tvorba je tak jedinečná, že raz mám ako jeho najobľúbenejší album tento, inokedy iný... Skrátka ten náhrdelník od teba to vystihuje.