Satriani, Joe / Surfing With The Alien (1987)

Druhou Satchovu nahrávku Surfing with the Alien jsem dlouho obcházel a nijak urputně netoužil po tom, ji za každou cenu vlastnit. Za a) se tu v některých písních vyskytuje můj soukromý problém - automatický bubeník, za b) mi vždy vadil k Satrianimu ne příliš dobře udělaný zvuk nahrávky a za c) jsem tak nějak automaticky předpokládal, že to pravé umělecké krédo se u mistra dostavilo až s famózní Flying in a Blue Dream. A tak Surfing odpočívala stranou zájmu až do chvíle, kdy jsem jí pod vlivem pravidelného poslechu ostatních děl začal pomalu dávat prostřednictvím YT šance, abych postupně zjistil, že to žádná bída rozhodně není.

Už první finální poslech kompletní nahrávky prostřednictvím cd, které má jen tak mimochodem parádní zvukové parametry, mi dokonale vyrazil dech. Oproštěn od automatu a lehce zastřeného osmdesátkového zvuku, jsem valil bulvy na to, jak silně hitovou desku se Satrianimu podařilo napsat hned na počátku své kariéry. Ano nezastírám, že některá místa znějí malinko učebnicově a v porovnání s pozdější tvorbou až naivně a jednoduše, ale právě v tom tkví ta největší síla tohoto díla. To na mě dýchá velkou upřímností a uveřitelností. Satriani si na nic nehraje. Svět ho ještě nestačil objevit a nemá ho za kytarového všeuměla a poloboha. Ten zde usilovně nepřemýšlí nad každým dobře vsazeným tónem, ale místo toho nechává promlouvat mládí i nezkušenost, dravost a chuť. Cituje mnohé z dávno vymyšlených rockových struktur a postupů. Vše ovšem obalí výrazným apetitem něco dokázat i nebojácností k lehkým experimentům.

Osobně považuji za nejzdařilejší kusy skladby Ice 9 (to prohrábnutí akustických strun je parádní), dále výbornými sóly modulovanou Crushing Day, samozřejmě klasickou modlu živých vystoupení Satch Boogie, vlídnou Circles a nejvýš bych položil závěrečnou Echo.

» ostatní recenze alba Satriani, Joe - Surfing With The Alien
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe