Satriani, Joe - Surfing With The Alien (1987)

Druhou Satchovu nahrávku Surfing with the Alien jsem dlouho obcházel a nijak urputně netoužil po tom, ji za každou cenu vlastnit. Za a) se tu v některých písních vyskytuje můj soukromý problém - automatický bubeník, za b) mi vždy vadil k Satrianimu ne příliš dobře udělaný zvuk nahrávky a za c) jsem tak nějak automaticky předpokládal, že to pravé umělecké krédo se u mistra dostavilo až s famózní Flying in a Blue Dream. A tak Surfing odpočívala stranou zájmu až do chvíle, kdy jsem jí pod vlivem pravidelného poslechu ostatních děl začal pomalu dávat prostřednictvím YT šance, abych postupně zjistil, že to žádná bída rozhodně není.

Už první finální poslech kompletní nahrávky prostřednictvím cd, které má jen tak mimochodem parádní zvukové parametry, mi dokonale vyrazil dech. Oproštěn od automatu a lehce zastřeného osmdesátkového zvuku, jsem valil bulvy na to, jak silně hitovou desku se Satrianimu podařilo napsat hned na počátku své kariéry. Ano nezastírám, že některá místa znějí malinko učebnicově a v porovnání s pozdější tvorbou až naivně a jednoduše, ale právě v tom tkví ta největší síla tohoto díla. To na mě dýchá velkou upřímností a uveřitelností. Satriani si na nic nehraje. Svět ho ještě nestačil objevit a nemá ho za kytarového všeuměla a poloboha. Ten zde usilovně nepřemýšlí nad každým dobře vsazeným tónem, ale místo toho nechává promlouvat mládí i nezkušenost, dravost a chuť. Cituje mnohé z dávno vymyšlených rockových struktur a postupů. Vše ovšem obalí výrazným apetitem něco dokázat i nebojácností k lehkým experimentům.

Osobně považuji za nejzdařilejší kusy skladby Ice 9 (to prohrábnutí akustických strun je parádní), dále výbornými sóly modulovanou Crushing Day, samozřejmě klasickou modlu živých vystoupení Satch Boogie, vlídnou Circles a nejvýš bych položil závěrečnou Echo.
reagovat

steve @ 25.02.2020 10:06:16
Na této a předešlé desce mě vadí syntetický zvuk. I způsob hry je jinačí, jakoby to ani nebyl Satriani. Až na Extremist se kytarista konečně vyprofiloval v osobitou jednotku.

Snake @ 25.02.2020 10:06:28
Pravdu máš, je to výborná deska a jsem rád, že sis ji nakonec oblíbil. Na své staré recenzi bych změnil slovosled, ale hodnocení ne. Na tom trvám a trvat budu ;)

Snake @ 25.02.2020 10:07:33
Reaguji pochopitelně na horynu...

horyna @ 26.02.2020 06:09:19
Pánové souhlasím s vámi oběma. Perfektní deska s malinko syntetickým zvukem. Ale jednotlivé kusy jsou úžasné. Právě ta mladická nadrženost z toho pěkně čouhá a staví tak tento kus trochu mimo Satrianiho klasiše tvorbu.

stargazer @ 21.03.2020 10:55:04
Toto album vyprodukovalo songy, které Joe hraje na koncertech dodnes a to hojné míře. Jen na live z Montrealu 2012 jsou tři tracky a z Paříže 2009 hned čtyři.
Můj top na albu je skladba Echo, tady se zhodnu s horynou, co se týče hodnocení, jdu níž o půl hvězdy. Takže tři a půl, na mě Surfing nepůsobí jako výborné albu.

Druhé studiové album, které se na pultech prodejen objevilo v roce 1987 a sám Satriani nejspíš malinko byl vykulený z toho, jak dobře se prodávalo. Byl to velký krok vpřed a barman Satch tady namíchal "šmakulózní" koktejl s přesně vyváženým poměrem kytarové ekvilibristiky a chytlavých melodií.Najednou to tak nebyla záležitost jen pro odborníky a hudební fajnšmejkry, ale i pro nejširší rockovou veřejnost, která kytaru v životě nedržela v ruce.

Dali by jste si melodickou pecku s přímočarým tahem na branku ? Máte ji mít, zde v podobě otvíráku Surfing with the Alien, dupárnách Ice 9 a Lords of Karma, jak břitva ostré Satch Boogie, nebo parádní riffovačce a asi největšího šlágru na desce Crushing Day.

Máte chuť na srdcervoucí baladu, kdy Satriani ze svého nástroje doluje tóny tklivé tak, že ženy pláčou a zjihlí statní mužové šťourají smítko z oka ? Ale prosím, zvolte předvolbu č. 4 - Always with Me, Always with You, nebo č. 10 - Echo.

Obě polohy, tedy tu jemnější i ostrou, nabízí sedmá Circles a tracklist pak doplňují pompézní Hill of the Skull s výbornou miniaturkou Midnight.

Zkrátka a dobře, osmatřicet minut poctivé a ryze instrumentální kytarové jízdy. Tohle album bylo prvním, které jsem od Satche slyšel, na cd mám ho už léta letoucí a sóla znám skutečně zpaměti. Malou výtku bych tak měl jen ke stále ještě poněkud syntetickému zvuku, následující deska Flying In A Blue Dream je v tomto směru daleko lepší.
4,5.
reagovat

alienshore @ 21.02.2014 16:52:18
Tento album mi nikdy nešiel až tak celkom pod kožu a je to spôsobené asi práve tým zvukom, ktorý spomínaš. Na svoju dobu určite zásadný titul v gitarovej muzike, ale predsa len mám radšej Flying In A Blue Dream a The Extremist. Niektoré skladby sú pre Satrianiho koncerty nenahraditeľné z tejto dosky, no aj tak som mierne skeptický voči surfovaniu s mimozemšťanom :-).

Snake @ 21.02.2014 19:21:45
Dík, že připojil jsi svůj názor, velice si toho cením. Trochu divím se tomu, že ti zrovna tahle deska nesedí, ale napsal jsi to velmi "kulantně" :) Fakt, měl jsem za to, že Surfing With The Alien je všeobecně přijímána velice dobře. Ale můžu se pochopitelně mýlit...

alienshore @ 21.02.2014 20:03:26
To by som nepovedal, pokiaľ cítiš že je to naozaj na tých 4,5 hviezdičiek, tak je to úplne v poriadku, ja s tým problém nemám. Som rád, že tu vôbec niekto napíše k Satrianimu niečo, takže vďaka za recku :-).

Skvost. Dokonalost. Naprosto perfektní věc, kterou by měl mít ve sbírce každý, kdo to myslí s rockovou hudbou vážně. Vůbec nejslavnější Satrianiho album.. a není se čemu divit. Krom 2 méně významných písní (Hill of the Skull a Lords of Karma, které nejsou nijak špatné) se do paměti okolí navždy dostaly všechny ostatní písně. Asi nejzajímavějším kouskem je písnička Circles :) Tady musím dát 5 hvězd, ale dal bych klidně 6.
reagovat