Beck, Jeff / Jeff Beck's Guitar Shop (1989)

Tak na tohle album jsem narazil úplnou náhodou před pár dny na brněnské, vcelku intimní burze desek a cédéček. U jednoho prodávajícího, který měl okolo sebe hodně zajímavých nesnadno sehnatelných titulů, raritek a prvních vydání, jsem se zasekl celkem dlouho a několikrát listoval tam i zpět pořadníky s cd a pečlivě vybíral, které exempláře by se mi hodili do sbírky. Mezi zvolenými bylo i toto cd Jeffa Becka, které jsem měl už nějakou dobu v merku, a které se v posledních měsících z naší distribuční sítě jaksi vypařilo. Tady jsem neváhal ani vteřinu. Zánovní stav (vlastně jako z obchoďáku), směšný peníz, interpret, jehož muzika mě rajcuje a impozantní obal (ten patří k echt povedeným) rozhodovali ve vteřině.

A tak si hrdý majitel odnáší nahrávku domů, aniž by pořádně tušil, o co se vlastně jedná. Kupovat takzvaně kočku v pytli se ne vždy vyplatí, ale občas je přitažlivost mezi muzikou a jejím nákupčím tak obrovská, že odolat zkrátka nejde. Vlastně když zašátrám hluboko v paměti, matně si vybavím okamžik, během kterého jsem na netu tuto desku krátce testoval a úplně dobře to dopadnout nemohlo, protože by už dávno byla součástí sbírky.

Becka uznávám a poslouchám v jeho nejplodnějších sedmdesátých letech. To co dělal, spíš nedělal potom, mě až tak nebere a myslím si, že jej kreativní můza dost výrazně opustila. On nikdy moc neskládal a tuhle práci si nechával obhospodařovat jinými. Možná ho v dalších letech nebavilo pořád někoho oslovovat jen proto, aby mu dotyčný psal songy, které by jej zaujali. V osmé desetiletce vydal jen dvě (tři) desky, a ve srovnání s předešlým to není žádná sláva. Myslím si, že ale tady se celkem vytáhl a s dvojicí Tony Hymas klávesy a Zappákem Terry Bozzio (pan sto buben a tisíci činel), nahrál moderní instrumentální desku, na které zub času zapracoval jen z části.

Syntetický computerový směr osmdesátek je dost patrný v úvodní stejnojmenné skladbě. Ale už dvojka Savoy předvede Becka v daleko prozaičtějším světle a třetí reggae záležitost Behind the Veil je nádhernou ukázkou jeho brilantního stylu. V dalších písních slyším typického Becka, velkého inovátora kytarové hry, impozantního technika i velkého cíťu. Dost mimo mísu však jde scifi pokrytá Day in the House, podle jejíhož mustru musel o pár let později skládat excentrik Steve Vai některé své krkolomné šílenosti. Naštěstí předposlední "dvě řeky" vrací Beckuv obraz do daleko smířlivějších, až romantických poloh, aby nás v závěru z mírné letargie vytrhl uragán Sling Shot, kde se pořádně rytmicky vyblbne i Bozzio.

Závěrem: domnívám se, že vedle kterékoliv desky stvořené v sedmé dekádě Guitar Shop obstát opravdu nemůže. Pokud postavím vedle hned tu první, magickou Rough and Ready, tak... tak prostě nejde. Ale když si odmyslím veškéré návaznosti, není kytaristův krámek zas tak špatným zbožím. 3,5*

» ostatní recenze alba Beck, Jeff - Jeff Beck's Guitar Shop
» popis a diskografie skupiny Beck, Jeff