Beck, Jeff - Jeff Beck's Guitar Shop (1989)

Tak na tohle album jsem narazil úplnou náhodou před pár dny na brněnské, vcelku intimní burze desek a cédéček. U jednoho prodávajícího, který měl okolo sebe hodně zajímavých nesnadno sehnatelných titulů, raritek a prvních vydání, jsem se zasekl celkem dlouho a několikrát listoval tam i zpět pořadníky s cd a pečlivě vybíral, které exempláře by se mi hodili do sbírky. Mezi zvolenými bylo i toto cd Jeffa Becka, které jsem měl už nějakou dobu v merku, a které se v posledních měsících z naší distribuční sítě jaksi vypařilo. Tady jsem neváhal ani vteřinu. Zánovní stav (vlastně jako z obchoďáku), směšný peníz, interpret, jehož muzika mě rajcuje a impozantní obal (ten patří k echt povedeným) rozhodovali ve vteřině.

A tak si hrdý majitel odnáší nahrávku domů, aniž by pořádně tušil, o co se vlastně jedná. Kupovat takzvaně kočku v pytli se ne vždy vyplatí, ale občas je přitažlivost mezi muzikou a jejím nákupčím tak obrovská, že odolat zkrátka nejde. Vlastně když zašátrám hluboko v paměti, matně si vybavím okamžik, během kterého jsem na netu tuto desku krátce testoval a úplně dobře to dopadnout nemohlo, protože by už dávno byla součástí sbírky.

Becka uznávám a poslouchám v jeho nejplodnějších sedmdesátých letech. To co dělal, spíš nedělal potom, mě až tak nebere a myslím si, že jej kreativní můza dost výrazně opustila. On nikdy moc neskládal a tuhle práci si nechával obhospodařovat jinými. Možná ho v dalších letech nebavilo pořád někoho oslovovat jen proto, aby mu dotyčný psal songy, které by jej zaujali. V osmé desetiletce vydal jen dvě (tři) desky, a ve srovnání s předešlým to není žádná sláva. Myslím si, že ale tady se celkem vytáhl a s dvojicí Tony Hymas klávesy a Zappákem Terry Bozzio (pan sto buben a tisíci činel), nahrál moderní instrumentální desku, na které zub času zapracoval jen z části.

Syntetický computerový směr osmdesátek je dost patrný v úvodní stejnojmenné skladbě. Ale už dvojka Savoy předvede Becka v daleko prozaičtějším světle a třetí reggae záležitost Behind the Veil je nádhernou ukázkou jeho brilantního stylu. V dalších písních slyším typického Becka, velkého inovátora kytarové hry, impozantního technika i velkého cíťu. Dost mimo mísu však jde scifi pokrytá Day in the House, podle jejíhož mustru musel o pár let později skládat excentrik Steve Vai některé své krkolomné šílenosti. Naštěstí předposlední "dvě řeky" vrací Beckuv obraz do daleko smířlivějších, až romantických poloh, aby nás v závěru z mírné letargie vytrhl uragán Sling Shot, kde se pořádně rytmicky vyblbne i Bozzio.

Závěrem: domnívám se, že vedle kterékoliv desky stvořené v sedmé dekádě Guitar Shop obstát opravdu nemůže. Pokud postavím vedle hned tu první, magickou Rough and Ready, tak... tak prostě nejde. Ale když si odmyslím veškéré návaznosti, není kytaristův krámek zas tak špatným zbožím. 3,5*

reagovat

steve @ 08.03.2020 12:36:39
Já se se v pozdním Beckovi nemůžu vyznat. Žádná z dalších desek co mi prošli rukama nebyla bez chyby. Některé jsou takřka neposlouchatelné. A bláznivý Bozzio se taky spíš hodí k maniakům typu Zappy.

PaloM @ 08.03.2020 15:33:41
Steve, vyskúšaj live CD alebo ešte lepšie DVD Performing this week... Súhlasím s Tebou.

Petr_70 @ 09.03.2020 10:57:48
Zarazilo mne, že to CD u nás nejde sehnat.
Před lety ho řada našich e-shopů nabízela na CD za 80kč, tak jsem vzal rovnou dvě a jedno jsem daroval..

Stylizovaný obal alba Guitar Shop od fenomenálního kytaristy Jeffa Becka přitáhl moji pozornost hned v době, kdy album vyšlo. Potom jsem si uvědomil, že mi nějak skrze prsty unikla Beckova tvorba v osmdesátých letech (nebylo možné cíleně sledovat veškerou produkci při tak širokém záběru do různých stylů) a tak jsem byl velmi zvědav, jak se tenhle guitar hero představí na konci osmé dekády.
Autorsky byl Beck spolupodepsán (až na jednu výjimku) u všech skladeb, což předtím nebylo tak úplně samozřejmé a tak byla moje zvědavost logicky vybičována….

GUITAR SHOP – bubenické intro Terryho Bozzia je pojímáno v lichých rytmech a sázeno s příkladnou přesností – jsme ale ještě v osmdesátých letech a tak preparování elektronikou proniklo (v té době už dávno) i mezi bicí nástroje. Ano, tohle je rockové pojetí dost odlišné od sedmdesátých let. Žádná konkrétní melodie se zde nekoná a zdá se, že všechno bude podřízené rytmům. Kytarové vstupy jsou čitelné, ale synthesizerové vlny napodobují místy saxofon a syrová stručnost se promítá do celkového pojetí…

SAVOY – v další skladbě je cítit větší přehlednost a srozumitelnost. Bicí šlapou jako hodinky – nezapomíná se na vyprecizované breaky a Beckova kytara má syrový rozostřený tón. Hymasovy klávesy jsou výtečně pojaty – klavírní party, synthesizerové kouzlení se spojuje se syntetickou dechovou sekcí trubek a saxofonů. Do skladby je přimixován povykk a ječení davů, ale vzápětí to ustoupí výtečně vystavěnému kytarovému sólu, které se v elasticky rychlých bězích rozbíhá vpřed s jemnými finesami hry. Ano, tohle je moderní rock bez přívlastků na první poslech!

BEHIND THE VEIL – do Beckovy hudby proniklo reggae. Tohle sice není vyloženě můj šálek čaje – ale famózní kytarista si dokáže poradit s různými hudebními styly a třebaže rytmické členění je klasické – dokáže se Beck správně trefovat svými kytarovými vstupy s jedinečnou tvorbou tónů a jemných odstínů jejich dozvuků i touto taneční karibskou záležitostí. Tuhle skladbu napsal klávesový hráč Tony Hymas sám a pravděpodobně i nejvýrazněji ovlivnil její aranžmá. Prolínání teplých sonických tónů synthesizerů s kreativními bubenickými proměnami a s náladotvornými kytarovými impresemi se děje velmi vkusně, bez nějakých podbízení. Znovu si uvědomuji, že ve tvorbě tónových barev nemá Beck konkurenci….

BIG BLOCK – tajemné předení basového synthesizeru se děje pod valivým bubenickým doprovodem, za kterým moduluje Beck zvláštní tónová přediva. Jsem na rozpacích, zda se mám ke skladbě vyjádřit jako k modifikovanému elektrickému blues osmdesátých let, kterému dává tahle kapela trochu jiný kabát, než jak bylo zvykem ve dvou předešlých dekádách…. Dějí se zde zajímavé rytmické obraty a opět ten hutný sound kytary a kláves je zcela ohromující. Jakoby Beck byl kuchař, který stojí nad čtyřmi plotýnkami sporáku a naráz míchá ve čtyřech hrncích různá „hudební“ jídla. Hymas popřeje skladbě vrstvení synthesizerů v mocné poloze. Opravdu jedinečné!

WHERE WERE YOU – sférický tón Beckovy kytary dostává astrální rozměr. Ano, tenhle typ kytarového uchopení jsem stále podvědomě očekával a konečně jsem se dočkal. Klávesový sound synthesizerů dotváří tajemnou meditativní atmosféru nekonečna a osamělosti. Byla by to krásná soundtracková záležitost pro film z oblasti science-fiction. Beck kouzlí s tóny podle vzoru svého hudebního kamaráda Jana Hammera a do stává do hry i zajímavé flažolety a přeznívání. Je to majestátní, mysteriózní a neuchopitelné…..

STAND ON IT – tady se vracíme zase zpět na rockovou půdu. Dobře vypreparovaný kytarový riff s přearanžovanými synthesizerovým podílem doprovázejí bicí nástroje, které zde mají až minimalistickou stručnost, což u Bozzia příliš neočekáváme. Zato barevnost tónů ztrácí čitelnost – co vytvářejí synthesizery a co elektrická kytara. Impresivní rockové obrazce se vzájemně prolínají a doplňují…. Na tu rytmiku si ale nějak nemohu zvyknout – třebaže Bozzio zrovna teď aplikoval fantastický break… dále jsou jeho bicí stručné a neomylně strojově stejné, zatímco Beck nabízí perfektní kytarovou techniku, ale především tónové obrazy absolutně famózního pojetí. Žádná melodická struktura – pouze náladotvorné polohy….

DAY IN THE HOUSE – tady se dokonce i zpívá (!?), dá-li se ovšem hovořit o zpěvu a ne o melodickém rapování. Tohle je klasický model osmdesátých let – zcela odlišná záležitost od Beckovy tvorby, ale i od ostatních skladeb na albu. Možná bychom mohli hovořit o funku – má téměř taneční polohu a minimalistický model. Beck ovšem dokáže namíchat do sekaných břitkých synthesizerových vrstev speciální kytarovou ornamentiku, kterou střídá s rozostřenými kytarovými attacky. Není to sice ideální model hudby, ktrou bych od Becka očekával, ale tady mi to až tolik nevadí. Je tady míra vkusu a aranžerský podíl nijak nevytlačuje instrumentální vstupy… i když si myslím, že na albu jsou silnější skladby…

TWO RIVERS – Bozziovy bicí přicházejí jakoby zdálky a do toho pronikají studené vlny elektronické clony s nekonečným astrálním soundem. Je to chladné až mrazivé a jako autogenní hořák se do toho zařízne plamen Beckovy elektrické kytary dost pronikavým tónem. Název Dvě řeky ve mně vyvolává jakýsi pocit dilematu osamělého kanoisty, který stojí na křižovatce řeky, která má dvě ramena… On je zcela sám na ponurou krajinu sahá podvečerní mlha a on hledá tu správnou cestu a bojí se, že zabloudil. Kytarové imprese se synthesizery jakoby navozovaly pochod myšlenek a úvah a rytmické schéma jakoby odtikávalo zbytkový čas…. Velmi zvláštní kompozice, která asi bude v každém posluchači navozovat různé odlišné asociace….

SLING SHOT – poslední skladba ovšem znamená erupci rytmů a divokých rytmických přediv. Hmmm, dopustím se dost velkého přehmatu, když poznamenám, že tady Becka doprovází Pražský výběr? Je to samozřejmě nesmysl, ale zkuste přemýšlet a poslouchat. Třeba nebudu sám, kdo bude mít podobné pocity…. Beck tady žahá pořádně ostré a ďábelsky rychlé kytarové party a Bozziovy bicí nástroje pracují jako složitá strojová aparatura na drcení lomového kamene a když připojím synthesizerový podíl – máme tady pořádně odvázanou emocionální záležitost famózního pojetí….

Později jsem se dočetl, že tohle album považuje kytarista Michal Pavlíček jako instrumentalista pro sebe jako zcela zásadní inspirační zdroj a že o něm mluví s velkým respektem. Tahle okolnost je zajímavá, ale neovlivňuje zásadním způsobem můj pohled na album…
Zajímavé na něm bylo i to, že zde nebyla natočena klasická baskytara (!), která na Beckových albech hrála vždy dost důležitou roli. Tony Hymas se svým klávesovým arzenálem měl vedle synthesizerů tedy další úkol a to vytvořit basové linky a famózní bubeník Terry Bozzio měl otevřené ruce k vynikajícím rytmickým obrazcům, kterými fascinoval už u Franka Zappy nebo u U.K…..
Albu dávám čtyři hvězdičky, třebaže jsem váhal nad plným počtem, ale to by jiná Beckova alba musela dostat hvězdiček šest a to samozřejmě nelze.



reagovat

luk63 @ 02.12.2011 11:08:44
Tohle album se mi hodně líbí, hlavně jeho jakási industriálně experimentální příchuť mi lahodí. Je dobře, že Jeff nepřešlapuje na místě, i když někdy se mu něco povede míň...

vmagistr @ 24.06.2014 16:05:22
Tohle album se mi nikdy úplně nedostalo pod kůži - přijde mi moc technické a málo melodické, holt industriální hudba pro mě bohužel asi nikdy nebude to pravé. Přitom třeba skladby Savoy nebo Two Rivers se mi zdají velmi dobré a Where Were You považuji za jednu z vůbec nejlepších Beckových skladeb. Jeff Beck's Guitar Shop to u mě má za průmerné tři hvězdičky, tuhle muziku v CD přehrávači netočím nijak často.

Voytus @ 25.06.2014 11:11:25
Ani mě tohle album příliš neoslovilo. Zvukově je to osmdesátkově umělé. Nicméně obal je parádní.