Return To Forever / Returns (2009)

Rok 2008. Returni po dvaceti pěti letech spolu a v té nejsilnější sestavě. Bohužel pouze v live provedení. Asi už nikdy nedojde ke studio návratu, jelikož jsou členové kapely každý jinde. Myslím tím jejich novodobá hudební vyjádření. Tento cd koncert z turné 2008 je kvalitou záznamu nedostižný. Pro posluchače této kapely snad nemusím nic dodávat o naprosté hudební genialitě, souhře, entuziasmu, virtuozitě a bůhví čím vším. Pro toho, kdo neměl tenhle soubor ještě tu čest slyšet, popíšu to asi takto:

Jedná se o hudbu ve které se mistrovsky mísí prvky jazzu, rocku, španělské a latinoamerické hudby. Hlavními protagonisty jsou všichni muzikanti, ale jeden z nich mírně vyniká. Je to Chick Corea, kapelník skupiny, hrající hlavně na piano, které střídá s různými rejstříky synthi kláves. Stanley Clarke, bass guitar. Stanley kombinuje elektrickou basu a kontrabas. Jeden z nejlepších hráčů na basu všech dob. Al Di Meola, opět fenomenální virtuóz ovládající el. a akustic. kytaru, vnášející rock, jazz a latino prvky do palety stylů této grupy. Lenny White, bubeník. Mistr svého nástroje. V jeho vzoru hry je cítit takové rockové pozadí, i když se jedná o jazzové stupnice. Někde jsem četl, že skoro všichni rockoví bubeníci obdivovali Johna Bonhama a Bonzo miloval hru Billyho Cobhama a právě Lennyho Whitea.

Na tomto dvojalbu se mi nelíbí jen taková malichernost a to je na cd2 až přehnaně dlouhé sola Corey, Clarkeho a i Whita. Proto cd1 5hv. , cd2 3hv.

» ostatní recenze alba Return To Forever - Returns
» popis a diskografie skupiny Return To Forever