Dead Heroes Club / Everything Is Connected (2013)

Irské Dead Heroes Club jsem objevil vyloženě tady na Progboardě. Už kdysi dávno jsem si procházel všechny dostupné recenze, které tu vytvořil kolega Sajgon. Devět z deseti jim pořízených beru jako by byli pomalu moje vlastní, až tak velké procento panuje v naší vzájemné shodě v oblasti progresivní muziky. Jev vcelku nevídaný. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se začnu zaobírat jím tolika vychválenými Dead Heroes Club. Sice to nějakou dobu trvalo a setkání bylo srze Discogs spíše náhodné (navíc přibalený kousek od kupujícího, který měl v nabídce jiné cd, které jsem chtěl především), ale o to ve výsledku vůbec nejde. Hlavní je výstupní efekt, který ve vás po konzumaci takové muziky zůstane a ten je musím říci na 120% absolutně pozitivní. Od úvodní chvíle, od prvního poslechu.

Když jsem s kapelou přišel do kontaktu poprvé, naprosto totálně mne do obličeje praštil přebal tohoto cd. Fantaskní i pitoreskní malba zároveň působí, jako by nebyla z tohoto světa, z této planety. Zobrazení pomíjivosti času prostřednictvím velkých starodávných pendlovek a starobylých přesýpaček a porůznu rozptýlené figurky postav zaobírající se různými činnostmi, to vše na pozadí tmavě hnědé tónové škály vypadá naprosto úchvatně. Podobné je to i s muzikou. Tam vás okamžitě osloví jak precizně vyšperkovaný zvuk (ten je naprosto lahůdkový), tak nevídaná schémata, postupy, aranžmá, melodické linky, obrovské množství nápadů tak brilantně sestavených a prokomponovaných, že si kladete otázku jak je možné, že tato kapela, tato muzika je před širší progresivní veřejností tak pečlivě ukryta.

Startovní kus The Hunger působí jako jeden obrovský opojný monolit. Je to definice hudby D.H.C. se vší krásou a působivostí. Už od prvních sekund nepostrádá atmosféru, v tomto případě až mrazivě tajemnou. Když se po chvíli rozjede a rozparádí v načančaných akustických aranžmá a rytmických přechodech, obočí vám poskakuje radostí a to vás ještě v refrénu čekají artistické obraty předváděné zpěvákem Liamem Campbellem. Další skladby vyjma netypicky hitové jízdy Exit the Queen (sotva čtyři minuty trvající vymazlenec) už pitvat nebudu, za a) to udělal kolega Sajgon a za b) by si tuto desku měl každý prog-rocker hledající nové výzvy, nové horizonty a vůbec specificky zajímavou muziky poslechnout.

Abych to tedy nějak uzavřel. Sajgonovi putuje velké DĚKUJI za objevení dalšího progresivní klenotu v mém soukromém žebříčku, a kapele samotné poklona až k zemi za to, s jak výbornou muzikou se dokáže prezentovat. Oni totiž patří k těm kapelám, které utekly celosvětově provařené prog konkurenci o pár světelných let dopředu. A to se někdy zatraceně počítá.


A vlastně je to obdobný případ jako u před pár dny vykutaných Fuchsia. Podobně pozoruhodný monolit, jen místo sběratelům sedmdesátek jsou D.H.C. určeni fajnšmekrům soudobé muziky.

» ostatní recenze alba Dead Heroes Club - Everything Is Connected
» popis a diskografie skupiny Dead Heroes Club