Recenze
Hawkwind / Doremi Fasol Latido (1972)
Poté, co řady anglických psycho-boys Hawkwind posílil Ian Fraser Kilmister, vrhli se na své třetí album. Křivka úspěchu stoupala strmě vzhůru. Gigantický vesmírný šamanský rituál, v jehož zvrhlém jménu bylo vše dovoleno, se nemohl zastavit a Brockova parta šanci nepromarnila.
Toxickou přehlídku v režii cvokhauzu odpálí 11-minutové šamanské bušení Brainstorm, "brockovská" odpověď velvetovskému minimalismu. Space Is Deep, to je právě šéfova akustika, Turnerova subtilní flétna, vše zmutováno generátory a synthi-pazvuky Dim Mika a Dela Lettmara. Po předělu One Change vybalí halasnou riffostřelbu Lord of Light, dobarvenou ovšem zvukovými orgiemi. Po akustickém okénku Down Through the Night sem vpadne jako tlupa spratků do pajzlu čtvrté cenové Time We Left This World Today. Sborové halekání, špína a pot, vše osekáno na samu dřeň a jako lávová struska vyvrženo do prostoru. Finále obstará Lemmyho výborná akustická The Watcher, kde si i zapěl. V remasteru obnažil Hawkwind syrovou riffovou podobu. Urban Guerilla a Brainbox Pollution, ale zejména Ejection už zlehka naznačují, kam se jednou Lemmy vydá s Motorovou hlavou.
"Lemmy" Kilmister vedle unikátní prací s basou přispíval stále více i autorsky, jeho angažmá se ukázalo jako zásadní. The Watcher pak ozdobila i On Parole, studiovou prvotinu Motörhead. Doremi... je hudebně, mnohem více však lyricky i vizuální podobou show, klasikou toxické "vesmírné" rockové éry. 4/5
» ostatní recenze alba Hawkwind - Doremi Fasol Latido
» popis a diskografie skupiny Hawkwind