McLaughlin, John / Industrial Zen (2006)

Pod celkem strohým obalem /bukletem/ se ukrývá vinikající hudební materiál, který když jsem slyšel poprvé, docela mě srazil na kolena. Album jsem si pořídil ihned po vydání do distribuce a po prvním poslechu mě napadla hláška "termonukleární fůze v hudební branži"

Album otvírá dynamická záležitost jménem For Jaco a je nad slunce jasné, komu je věnována. Jízda na silném basovém základě Hadriena Ferauda.
Druhá věc na albu není ani rychlá ani pomalá je spíš taková plíživá a jedná se duet J.McL. a dalšího mého oblíbence Ericka Johnsona. Nejsilnější moment cédéčka.
Wayne's Way je pocta saxofonu a hudebníkovi a kamarádovi Johna, Wayne Shorterovi. Ságo vede Ada Rovatti a na basu hraje Tony Grey. Skladba má dvě úrovně. Uvolněný a pomalejší první set vystřídá dynamický nástup, říznutý hrou na tabla Zakira Hussaina.
4tý song se nese v duchu hry na saxofon , který ovládá Bill Evans / hráč na dechy v Mahavishnu Orch. osmdesátých let / a programovaných bicích a percusích.
Pátá skladba je pro Michaela Breckera. Je silně syntezátorová a aranžersky vybroušená k dokonalosti. Opět silný moment alba.
Dear Dalai Lama je do čtvrté minuty takovou malou meditací s podpůrným vokálem, kterou pak střídá dynamická hra na tabla a bicí plus kytarový syntezátor a el. kytara. Tato písen je v určitých momentech předzvěstí posledního McLaughlinova alba Is That So?
Senor C.S. je další perla z tohoto alba. Opět dynamika jako blázen, dva bubeníci, kytarové běhy, lehké synty klávesy dokreslují pozadí, basové solíčko pana Ferauda. Napadá mě, že Senor C.S. by mohl být Senor Carlos Santana.
Mother Nature, poslední track je opět zpívaný od inda Shankara Mahadevana a bylo použito programingu na bicí, reálné basy, kytarového syntezátoru. Nádherné, uvolněné rozloučení s albem Industrial Zen.

Album je nabité hosty, je různorodé, avšak zní kompaktně. Tady nemůže být řeč o ničěm jiném, než o plném počtu stárs.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Industrial Zen
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John