Metaphor / The Pearl (2019)

Jaký společný jmenovatel vykazují kapely Echolyn, Discipline, Illuvatar, IZZ, Advent, Perfect Beings a recenzovaní Metaphor? Naprosto všechny tyto party spadají ho hudební škatule s nápisem moderní zaoceánský prog rock té nejvyšší kvality. Každá z nich je neodolatelně svá a naprosto originální. I přesto, že jsem takovým Discipline pro jejich složitost a nepřístupnost dodnes na jméno úplně nepřišel a třeba Advent jako následovníky gigantů Gentle Giant docenil až po dvou letech a x posleších, naopak přívětiví Illuvatar mi spadli do klína na první dobrou. Jako naprosté vůdce a kralevice této nejsofistikovanější větve art rocku na západní polokouli, jsem dlouhodobě považova nejpřesvědčivější Echolyn. Až v posledních měsících tuto pozici převzali o poznání charismatičtější IZZ.

No a s touto pěticí chrabrých rytířů prog rocku v té nejnaleštěnější zbroji, jsem si chtěl dlouhodobě vystačit, aniž bych potřeboval zkoušet a testovat další kvanta podobně znějících spolků z této oblasti. Jenže... stalo se, že se mi do rukou dostala skupina Perfect Beings, která mě svou neotřelou muzikou naprosto vyrazila dech. A právě od nich byl už malinkatý krůček k dalším matadorům tamní scény, ke kapele Metaphor. Ta si u mne svou poslední deskou Pearl vysloužila jedno důležité prvenství a sice - nejčastěji poslouchané hudební dílo v prvním týdnu po jeho zakoupení. U desky Pearl jsem totiž snadno vypozoroval, že za posledních x let je to ta "nejrajcovnější" hudební věc, která mě k sobě připoutala jako nějaký obrovský magnet, a od které nemohu odtrhnout uši, aniž bych si ji v jednom dnu několikrát nepřipomenul. Jistou a podstatnou roli sehrála i složitost tohoto díla, jež je opravdu těžce zapamatovatelným oříškem a které vás dvou vnitřní logikou a precizní konstrukční stavbou vyloženě nabádá k dalším a dalším poslechům. Bezbřehá nápaditost a nenucenost širokospektrálních témat všemožných, k artu přidružených stylů a jejich dech beroucích aranžmá, je tak neskutečně bohatá a pestrá, až člověka kolikrát doslova příjemně zamrazí na zátylku, z toho či onoho motivu, který vyznívá velice poutavě, přesvědčivě a myšlenkově hluboce. Silné hudební poselství je obsaženo v každém z devíti zde servírovaných tracků. Každý je mimořádným originálem uchopeným s velkou vervou a kreativním zanícením. Je to sonická pastva nejvyšší jakosti.

Čtvrté album amerických Metaphor je pro mne jedno z vůbec nejsofistikovanějších a hlavně nejbáječnějších alb nejen v prog rockové sféře, ale i celé rockové historii. Deska, která by neměla chybět v žádné domácí sbírce, pyšnící se inteligentní hudební potravou.

» ostatní recenze alba Metaphor - The Pearl
» popis a diskografie skupiny Metaphor