Flower Kings, The / Flower Power (1998)

The Flower Kings nebyli jen kopírkou slavnějších Yes. Vycházeli ze stejného modelu, ale nikdy nehráli jako oni. Na rozdíl od takových Citizen Cain, kteří své vzory Genesis nestoudně napodobují, že je z toho člověku kolikrát až vnitřně trapně. TFK jdou po své cestě. Jejich podobnost na Yes pramení z podobného aranžérského přístupu. Stolt hraje iluzorním způsobem jako kdysi Howe a Bodin kreslí totožné scény jako kdysi Wakeman. Významná je i rytmika, kde Roineho bratr Michael drží výraznou basovou stoupu a ve své hře je hodně kreativní a vynalézavý. Totéž se dá říct o dvojici Jaime Salazar bicí a Hasse Bruniusson perkuse. U Yes se o podobnou práci staral jenom Bruford, ale čtyři ruce zmůžou víc a je to místy znatelně slyšet.

Druhá dvoj diskovka Flower Power je členěná do dvou sekcí. První zabírá suita Garden Of Dreams. Druhá využívá běžný písňový model. Garden Of Dreams je hodinovou procházkou krajinami Yes z období nepochopeného alba Tales From the Topographic Oceans. 2CD patří k nejvyrovnanějším sbírkám co od TFK znám a nebudu vybírat nejoblíbenější skladby, protože bych sem musel zkopírovat celý track list. Ten je parádní od začátku do konce. Invenčně je to plejáda mimořádně silných motivů a soudržných celků. TFK obsadili na konci devadesátých let dlouho vyprázdněný progresivní trůn a až neuvěřitelně snadno navázali na úspěchy Yes, Genesis i Marillion. Patřili mezi první, kteří v této dekádě pomohli znovu rozproudit horkou umělecky napumpovanou krev, která se dlouho schovávala v těch nejtenčích záhybech a konečcích navazující na životodárné tepny sedmdesátých let.

» ostatní recenze alba Flower Kings, The - Flower Power
» popis a diskografie skupiny Flower Kings, The