C & K Vocal / Generace (1977)

Jsou okamžiky, kdy se mi hudba před očima mění v barevný obraz. Čím je hudba lepší, tím je imaginace silnější. A konkrétnější. Při poslechu alba Generace vidím na pomyslném obrazu každý detail, zřetelně všechny barevné plochy a lomy světla i na těch nejjemnějších záhybech. Je až neuvěřitelné, kolik zajímavých alb vzniklo u nás v podmínkách rudé kulturní izolace. Bez možnosti sledovat to, co se v hudbě ve světě aktuálně děje a být součástí dějinného vývoje bez omezení. Mělo to současně své bizarní výhody, tuzemskému tvůrci byly zahraniční modely jen naznačeny, částečně poodkryty v omezeném vzorku, ke kterému byl schopný se dostat. Zbytek si musel domyslet sám. Využít své tvůrčí schopnosti. Proto tu vznikla díla, která si se skvělou hudbou ze zahraničí v ničem nezadala a mnohokrát ji i předčila. Neobsahovala stylové stereotypy, protože je obsahovat nemohla. Album Generace souboru C&K Vocal do této kategorie patří. A je to další z tuzemských alb, na které jsem pyšný a poslech si vždycky užívám.

Mám rád všechny sestavy C&K Vocalu, každá měla jinou barvu a byla jinak zajímavá. Ta, která se sešla při natáčení tohoto alba, byla svým způsobem výjimečná. Už tím, kolik osobností, jež dokázaly obstát i na sólových cestách, obsahovala. Vlastně každý ze zpěváků tělesa do dění na tuzemské scéně později nějak zasáhl. Z některých se staly pěvecké hvězdy, ostatní tak učinili třeba v roli producentů, supervizorů nebo skladatelů či textařů. Snad jen s výjimkou Mileny Červené. To ovšem její podíl na tomto albu vůbec nesnižuje. Jen to ukazuje na to, jaká sestava C&K Vocal tehdy v polovině 70. let tvořila. Stejně impozantní je ale i seznam hudebníků, kteří nahráli instrumentální party a seznam těch, kteří v roli autorů za nahrávkou stáli. Co je ale podstatné, setkání zajímavých osobností tuzemské scény dalo vzniknou mimořádnému a nestárnoucímu albu.

Téměř všechny texty alba napsal Ladislav Kantor, veskrze osobitý textař se svérázným viděním světa, jehož optiku vnímání okolních dějů jsem měl vždycky strašně rád. Dva texty ovšem nepocházejí z jeho dílny, jejich autorem je básník a textař Josef Kainar a doprovázejí obě převzaté skladby: Rám příštích obrazů a Doky, vlaky, hlad a boty. Ano, klasiku z alba Kuře v hodinkách legendárního Flamenga. Alba, které bylo díky emigraci některých členů, jak se říkalo, na indexu. C&K Vocal krásným gestem oživil odkaz tuzemské rockové veličiny. Mimochodem, druhou z dvojice skladeb hraje dnes na svých koncertech Luboš Pospíšil. To jsem ale odbočil. Rám příštích obrazů vám v podání C&K Vocalu vyrazí dech, zpěváci se tu kromě zpívaných partů zhostili i vokální realizace původně instrumentálních sól. Nad krajinou doprovodných nástrojů se tu do výšky pne impozantní vokální propletenec s Helenou Arnetovou v centru. Je to parádní záležitost. A Kainarův text je výborný. Cerhova a Kantorova Na kraji je zpočátku zklidněná, v Cerhově zpěvu civilně plynoucí. Postupně ale nabírá dech a sílu, Cerha přestává šetřit dynamikou a instrumentace je stále širší. Vokální party jsou najednou všude, představují se v krátkých sólech i v mrazivé ploše kdesi za scénou. Skvělé. Nemá cenu tady stanovovat nějaké vrcholy a zásadní okamžiky alba, Generace, to je kompaktní blok silných skladeb. Album navíc nemá místo pro to, které by vám umožnilo na chvíli si odskočit. Lásko, lásko - kompozice dvojice Ota Petřina a Ladislav Kantor - je další z důmyslných okamžiků a tady velmi doporučuju, neposlouchejte jen Pospíšilův part, ale všechny hlasy kolem něho, vokální aranž je totiž hodně zajímavá. Ta instrumentální samozřejmě také, vždyť ji má na svědomí Petřina, včetně závěrečného kytarového sóla.

Obě strany vinylového alba otvírají flamengovské kusy, tu druhou Doky, vlaky, hlad a boty. I tady si zpěváci mezi sebe rozdělili celou původní instrumentaci a poprvé tu výrazněji slyšíte Ladislava Kantora. A je tu Generace, titulní skladba, a tady soubor více vsadil na horizontální vedení hlasů. V barevném dialogu se tu střídají Petra Janů, Jiří Cerha a Helena Arnetová. Je tu taky dobře slyšet, jak skvěle se k sobě hlasy svým charakterem hodí. Současně se nám tu C&K Vocal představuje ve vokálních harmoniích, v rozsáhlých a vnitřně strukturovaných zpívaných akordech. Je velmi působivé sledovat třeba jen tuto složky hudby. Člověk při poslechu neví, kam dřív skočit.

Závěr alba obstarávají dvě skladby, které jsou koncepčně jiné. Subtilnější a celkově křehčí Vteřiny s renesančním přídechem v instrumentálním doprovodu nám navíc představují Arnetovou a Pospíšila v jejich silných okamžicích, oba zpívají vázaně v dlouhých tónech a zejména u Pospíšila je to možná jediná skladba, kde ho takto můžete slyšet. Závěrečný Chorovod je předělaná klasika polského hudebního hledače Marka Grechuty, jehož originál Korowód se objevil na stejnojmenném albu z roku 1971, pod kterým je podepsáno seskupení Marek Grechuta / Anawa. Skladba působí jako jazzrocková základna pro party sólových nástrojů, v těchto rolích se tu ale samozřejmě opět představují zpěváci C&K Vocalu a každý tu sám za sebe modeluje své vokální představení.

Co napsat závěrem? Album představuje nevšední zážitek.

» ostatní recenze alba C & K Vocal - Generace
» popis a diskografie skupiny C & K Vocal