Clarke, Stanley / The Message (2018)

Kamarád, který hraje na basu, mi nedávno řekl - při poslechu této desky - že to, co předvádí Stanley Clarke na svůj nástroj, je něco, jako TOP GUN. A já souhlasím, Clarke je basskytarový genius, ale jako skladatel, na tomto albu mírně vyhořel. Jako basák, dokazuje i přes jeho pokročilý věk to, že nepatří do starého železa. Ba naopak, už nikomu nemusí nic dokazovat. Obklopil se týmem mladých hudebníků, kteří si spolupráci s ním užívají.

Po nemastném, neslaném úvodu, naštěstí nastupuje na scénu coververze písně After the Cosmic Rain, kterou Clarke složil v první půli sedmdesátých let, v časech Coreových Return to Forever. I když tento song je opět několikrát /v nedávné minulosti/ zrecyklován a znovu nahrán na tomto albu, je tohle pro mě jediná skladba, která velmi zaujala. Zbytek alba není špatný, ale je to pouze průměr. Technicky zahráno skvěle, ale chybí nápady, co by mě víc zaujaly, a nezachrání to ani Lost in the World, jedna z mála nazpívaných písní, která se mi docela taky líbí. Trochu klasiky od J.S.Bacha, zahraná na kontrabas, trochu rapu na závěr, trochu mluveného slova o neřestech světa, hra na piáno, podmalovaná syntezátory a skvělá basa plus bicí, tak o tomhle tohle album je.

Stanley nahrál další album, které je není špotné, je ale bohůžel průměrné. Sedmdesátá léta /tehdy Clarke vydával jednu desku, lepší než druhou/ jsou minulostí a já už ani nedoufám, že by v dnešní době nahrát něco, jako školní dny. Ale i přesto si tohle album občas pustím, jeho hra na basu mě baví stále. Dávám slabé tři pěticýpý.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - The Message
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley