Sebastian Hardie / Four Moments (1975)

Sebastian Hardie není člověk - je to skupina, a Four Moments je jejich úspěšný debut. Informace v profilu, že jde o první australské rockové symfoniky, by mě asi přiměla si album vyhledat, jenže já už jsem ho znala. Byla to totiž úplně první věc, kterou jsem si někdy koncem léta pustila na základě zmínky ve zlatém dolu, pardon, diskusním vláknu "Čo v tejto chvíli počúvam" na obnoveném Rockboardu. Tehdy jsem ho nechala běžet třikrát a vracela jsem se k němu i později, takže když se díky hejkalovi na webu objevil zmíněný profil, šla jsem už najisto.

V čem je hudba Sebastian Hardie symfonická? Především v kompozici. Album tvoří velkoryse rozmáchlý a harmonicky propracovaný celek, hudba působí vznešeným, slavnostním dojmem a to hlavní je zabaleno do předehry a dohry jako bonbon do staniolu. Ale také ve zvuku - ten je velmi hutný, zaplněný množstvím nástrojů, které evokují znění orchestru, přitom se ale drží rockového uspořádání.

Perkuse jsou posíleny o konga, zvonky a tamburíny, bohatě jsou zastoupeny klávesové nástroje (hammondky, piano, mellotron, moog), ale žádné dechy ani smyčce v sestavě nejsou, všechny ty plynulé a táhlé majestátní vlny mají na svědomí právě klávesy, částečně i kytara. Jestli vám výčet klávesových nástrojů stimuloval tvorbu slin, vězte, že jsou užívány velmi umně a bohatě, ale bez šlehačkové ulepenosti. Four Moments je plnotučný rock, žádný přebarvený dortík.

K dobrému dojmu z poslechu přispívá i rozumná délka necelých 40 minut, přičemž první polovinu zaujímá čtyřdílná kompozice, jež dala opusu jméno. Je to také jediná zpívaná část alba, zbylé dvě skladby jsou instrumentální. Hlavním autorem je právě zpěvák a kytarista Mario Millo. Na úvodní suitě mě okamžitě zaujalo, jak nerovnoměrně je tu zastoupen zpěv - vokální party jsou převážně nahuštěny do první ze čtyř částí a znějí až překotně. Jako by tady šlo hlavně o sdělení, ne tolik o to, aby to "hezky znělo". Začala jsem tedy pátrat, co je vlastně tématem skladby.

Zjistila jsem, že má být inspirována drogovými zážitky Millova kamaráda. Důraz je tady chytře položen na zážitek - skladba by se mohla stejně tak věnovat nějaké okouzlující přírodní scenérii nebo i vztahu mezi dvěma lidmi, moment sdílení a společného prožívání je tady silný. Ve čtyřech fázích, čtyřech momentech se evokují jednotlivé fáze mimořádného zážitku. Nejprve bombastické okouzlení barvami a tvary, které jsou tak blízko, jen se jich dotknout, a působí tak reálně! Může to vůbec být pravda?

Poté se skladba přelévá do volnější, éterické druhé části. Toto je svět za závojem, zpomalený a zostřený zároveň. Další pasáž je více dynamická, až drásavá. Jako refrén se vrací slova: na okamžik tě to podrží - na okamžik tě to zabolí... a tenhle okamžik s tebou zůstane, i v mém srdci. Závěr pak potvrzuje: bylo to skutečné. Stalo se to. Právě tím, že jsme to prožili. To je realita.

Následující kratší instrumentální skladba Rosanna má u mě tu smůlu, že je právě uprostřed, mezi úchvatnou první polovinou a neméně (i když zase jiným způsobem) úžasnou závěrečnou Openings (mají ale ti Australané smysl pro uspořádání!). Mohu jen potvrdit, že daných šest minut něco hraje, ale moje pozornost je zkrátka během tohoto kusu ještě plně zaměstnána tím, co právě doznělo. A chystá se na to, co přijde.

Openings jsou nástrojové orgie. Jako by si bicí, basa, kytara a klávesy potřebovaly vzpomenout, k čemu byly původně určeny, než se zapletly s tím symfoničnem. Ze společného jamování se zrodilo třináctiminutové pásmo vrcholící spontánním a slastným grupáčem. A jakmile doburácejí poslední tóny, s chutí si to celé dám ještě jednou. Nebo dvakrát.

Pokud u mě Four Moments nedosáhnou na nejvyšší hodnocení, je to jen proto, že vedle klasických artrockových veleděl působí přece jen trochu odvozeným dojmem - co taky chcete v roce 1975 ještě vymyslet. Přesto by bez tohoto alba na světě něco chybělo, a je to moc krásné "něco".

» ostatní recenze alba Sebastian Hardie - Four Moments
» popis a diskografie skupiny Sebastian Hardie