Inhalo / Sever (2022)

Debutové album holandské alternativně až progresivně rockové formace nepřináší tolik, kolik slibuje, není však špatné. Inhalo nejsou žádná parta mladíčků, všichni členové už mají hudebně něco za sebou - místní mohou znát dvě alba čtveřice A Liquid Landscape, na nichž zpívá Fons Herder. Právě pátrání po osudech členů této skupiny, na kterou jsem natrefila při svých toulkách databází, mě navedlo k Herderově aktuální dráze a albu Sever.

Zaujala mě jeho promyšlená výstavba, stejně jako povedený obal, a první poslech proběhl velmi dobře: citlivě budované napětí, zajímavé melodie, vnitřní dramatičnost kusu, hutný rytmický spodek a místy řádě přiostřená kytara, to vše mě navnadilo. Postupně jsem se do alba začala nořit hlouběji... a najednou nebylo kam. Pozornost ulpívala na týchž vypjatých pasážích, rytmických zvratech a melodických kličkách, které mě upoutaly už poprvé, ale dál se nic nedělo. Nezačaly se rýsovat obrysy komplexnějšího celku a jiskřičky zájmu postupně spíš ztrácely jas.

Od začátku jsem věděla, že jde o album koncepční a jeho tématem je boj s úzkostí. Název Sever znamená něco jako oddělení, rozpolcení. Jde o příběh člověka, který odmítá část sebe sama, snaží se ji nevidět, ale posléze jí pohlédne do očí (skladba Mirror Door je asi vrcholem desky) a přijme ji. Psychické stavy a potíže jsou jako téma progresivní hudby poslední dobou spíš pravidlem než výjimkou, chvíli jsem tedy Inhalo podezírala z vypočítavého klišé a vnitřní prázdnoty, podobně jako jejich naleštěné, profesionálně vyhlížející oficiální webovky, jejichž jediným nedostatkem je absence informací.

Po dlouhém rolování FB stránkou kapely jsem narazila na post vysvětlující, že téma je pro Fonse Herdera naopak velmi osobní. Mohlo by to vysvětlit podivný dvojaký dojem, který z alba mám - že na jedné straně řadu emocí a myšlenek odhaluje, ale zároveň se je téměř stejně silně snaží zahalit a skrýt. Možná je unikavost a neuchopitelnost této napohled docela přehledné, i když ne jednoduché hudby součástí celého konceptu, vyplývá z tématu. A možná jde zkrátka o průměrný neoprogově vystavěný, postrockově vylehčený počin muzikantů, kteří nejsou špatní, ale na víc prostě nemají.

Inhalo podle svých slov pracují na nové hudbě, průběžně koncertují, zatím jako předkapela a na území Beneluxu. Někdy v zimě se k nim přidala písničkářka (kytaristka a zpěvačka) Susana Raya, která má za sebou sólové album. Oficiální web skupiny stále trvá na tom, že Inhalo je čtveřice - adminovi zřejmě padla ve chvíli, kdy vložil odkazy na pár oslavných recenzí, které se vynořily krátce po vydání prvotiny. Ty recenze nelžou, ale neříkají všechno. Sever není špatná deska, nepřináší však tolik, kolik slibuje.

» ostatní recenze alba Inhalo - Sever
» popis a diskografie skupiny Inhalo