Aerosmith / Pandora's Box (1991)

Více než 50 ukázek z tvorby Aerosmith a jejich členů od prvopočátků v 60. letech až do roku 1982.
Všechno pěkně v jedné krabici, na třech discích a s šedesátistránkovým bookletem plným fotek, podrobných informací, citátů a jedním dlouhým esejem k tomu.
Klasické hity, naprosté rarity, dema, alternativní a koncertní verze písní, remixy, vzorky ze sólových projektů... Všechno to tu je. Když tahle Pandořina skříňka v roce 1991 vyšla, odmítl ji Josef Vlček v Rock & Popu hvězdičkovat.
"Tohle je učebnice," napsal. "A učebnice se neznámkují."

Aerosmith jsem chtěl poznat už od chvíle, kdy jsem si na ostravské černé burze v roce 1985 koupil jedno číslo magazínu Metal Hammer, kvůli článku o mých tehdy čerstvých oblíbencích Mötley Crüe. Prostudoval jsem ten časopis tam a zpátky mnohokrát, takže mi nemohla uniknout ani recenze na nové album Aerosmith Done with Mirrors.
Jenže tu kapelu tehdy nikdo z mých vrstevníků neznal. (Docela by mě zajímalo, zda byli v Československu nějací jejich fanoušci alespoň v půli sedmdesátek, v dobách první vlny jejich popularity s alby jako Toys in the Attic a Rocks. Já nikoho takového neznám. Vy ano?)
V každém případě, sehnat u nás v hlubokých osmdesátkách něco od Aerosmith nebo třeba od Alice Coopera (o jehož poznání jsem usiloval ještě mnohem víc) vyšlo zhruba na stejno. Tedy, bylo to zhola nemožné.
Věřte mi, pokoušel jsem se o to stejně usilovně jako marně.
Situace se změnila až na konci dekády, kdy se tihle staří velikáni díky glam metalovým albům plným hitů najednou vrátili do světových žebříčků. A díky dealerům z černých burz také do hry, jejíž součástí už jsem byl i já. 
Jména, při jejichž vyslovení se na mě před pár lety dívali tuzemští metalisté jako na mimozemšťana, byla najednou opět v kurzu: Alice Cooper, Aerosmith, Heart, Blue Öyster Cult... Tak dobře, ty předposledně jmenované jsem znal asi jenom já a na alba těch posledních jsem si musel ještě několik let počkat. Ale nové desky Alice a Aerosmith už náhle takový problém nepředstavovaly.

Psal se rok 1989 nebo 1990. Měl jsem na kazetách nahrané Permanent Vacation a Pump, a jak tenkrát napsal Jaromír Tůma v Mlaďáku: "Co říct o kapele, která po patnácti letech hvězdné kariéry přijde s albem, které je lepší než všechna předtím a následující deskou to album ještě překoná?". Užíval jsem si to a chtěl jsem víc.
A do toho se někdy koncem roku 1991 objeví tenhle svatý grál.

Co k tomu dodat?
Bylo to přesně to, po čem jsem toužil. To, co jsem v tu chvíli nejvíc potřeboval.
Hard rock, blues rock, heavy metal... Všechno v jednom.
Zásobárna kvalitního rock 'n' rollu na léta dopředu.
Nejlepší box set, co znám.
Most mezi Rolling Stones a Led Zeppelin.
Pokladnice,
Prostě... Pandora's Box!

» ostatní recenze alba Aerosmith - Pandora's Box
» popis a diskografie skupiny Aerosmith